SKIP v akci

Pyreneje 27. května - 4. června 2016 (Cestovatelský deníček Zuzany Bornové)

V letošním roce se konal snad nejdelší zájezd Frankofonního klubu SKIP do Francie, najeli jsme bezmála 4500 km. Mezi jednotlivými etapami byly dlouhé přejezdy, takže jsme si všichni užili družné atmosféry v poněkud stísněném autobusu. Francie nás opět zaskočila svojí krásou, rozmanitostí přírodních scenérií i klidnou atmosférou malých městeček. V pořadí osmý zájezd do Francie nás provezl známými místy a odhalil nám místa až daleko na jihu u španělských hranic.

28. května - sobota - Equisheim(region Alsace)a Lyon (region Rhône-Alpes)

První zastávka po nočním přejezdu byla ve vinařské vesničce Eguisheim. Německý název nenechal nikoho na pochybách, že se nacházíme na území Alsaska, které podobně jako Těšínsko často měnilo majitele. Ve vesničce, která je právem zařazena do 100 nejkrásnějších vesnic Francie, se dokonale snoubí německá preciznost s francouzským šarmem. Ranní procházka nás romanticky naladila a rozhýbala nad dlouhým přejezdem do Lyonu v regionu Rhône-Alpes.

Lyon nás ovanul horkým vzduchem. Zaparkovali jsme na nábřeží a po krátké procházce uličkami starého města jsme si prohlédli katedrálu Sv. Jiřího. Naším cílem byla Notre-Dame na vrchu Fourviere nad Starým městem, kam se dalo vyjet zubačkou nebo přijít městskými sady pěšky. Od katedrály Notre Dame je krásný výhled na celý Lyon. Vnitřek katedrály je velmi zdobný a určitě stojí za prohlídku. Katedrála je významné poutní místo a i během našeho pobytu zde byla náboženská slavnost, na kterou se sjížděli lidé ze širokého okolí. Lyon, dříve průmyslové a zejména tkalcovské město, je moderní metropolí, druhou největší ve Francii. Za několik málo dní po naší návštěvě se stalo i jedním z míst Evropského šampionátu ve fotbale, o čemž i ty největší fotbalové ignoranty informovala výzdoba města, kterým jsme dlouze projížděli na první ubytování.

29. května - neděle -Montpellier, Narbonne, Carcasonne (region Languedoc-Rousillion)

Z Lyonu jsme se vydali jižně na delší přejezd do Montpellier, správního střediska regionu Languedoc-Roussillon.

Prohlídku jsme zahájili na Promenade du Peyrou s vítězným obloukem Ludvíka XIV., odkud se otevírají výhledy na celé město. Promenáda je plná vodních nádrží a vodotrysků, které byly napájeny ze 14 km akvaduktu sv. Klementa. Prošli jsme středověké město, minuli jsme botanickou zahradu, slavnou univerzitu a obdivovali jsme, bohužel zavřený, kostel Sv. Rocha s kamenným provensálským baldachýnem. Prošli jsme křivolakými uličkami až na oválné náměstí Place de la Comédie, kde je mimo jiné i gotická katedrála sv. Petra. Procházkou po náměstí jsme se dostali k informačnímu centru a velkému městskému parku, kde probíhal festival italské literatury. Nedaleko náměstí je i nová architektonická čtvrť Antigone. Cestu jsme zakončili symbolicky opět na promenádě u věže Babotte s astronomickou observatoří.

Narbonne:

Narbonne bude patřit k nejkrásnějším městečkům, které jsem ve Francii viděla. Montpellier a Narbonne ve starověku protínala antická cesta Via Domitia, jejíž pozůstatky jsou přístupné na hlavním náměstí v Narbonne. Dříve moře dosahovalo až do Narbonne, které bylo významným přístavem. To dokládají zachovalé antické sýpky, které jsme však nestihli navštívit, neboť po 17. hodině už bylo zavřeno. Na hlavním náměstí stojí radnice (bývalý arcibiskupský palác), která je stavebně propojena s další dominantou města, gotickou konkatedrálou sv. Justa a sv. Pastora.

Prohlídku města nám zpříjemnila procházka po Canal de la Robine, který protéká městem, a který je také jedním z přítoků Canal Du Midi, tvoří živou tepnu města. Po kanálu plují hausbóty a na nábřeží vládne pohodová atmosféra.Je zde plno kavárniček, laviček a celý kanál je stíněn platany a osázen keři růží. Kolem kanálu jsou krásné bytové domy s balkony a terasami, které se utápějí v zeleni.

Narbonne, Carcassonne spolu s městečky, která jsme navštívili v pondělí, patří do departpamu Aude, leží na pomezí regionů Languedoc - Rousisillion - Midi Pyrénées. Departement Aude bývá též nazýván Země katarů (Pays Cathare), můžeme se zde setkat s dvoujazyčnými místopisnými popiskami, kromě francouzštiny jsou uvedeny ještě v okcitánštině.

Carcassonne patří k nejzachovalejším pevnostním městům v celé Evropě, je zařazeno na seznam kulturních památek organizace UNESCO. Carcassonne je obklopeno vinicemi známé vinařské oblasti Languedoc a městem vede další ze známých francouzských kanálů Du Midi, který spojuje Atlantský oceán a Středozemní moře. Do Carcassonnu jsme dorazili vpodvečer, takže jsme se vyhnuli turistickému hemžení a mohli se v klidu procházet večerním Carcassonnem a nasávat atmosféru středověkého města.

30. května - pondělí - Fanjeaux - Mirepoix - Foix- Andorra (region Languedoc-Roussillon a Midi-Pyrénées)

V pondělí nastala opět dopravně náročná etapa, která nás zavedla přes horský průsmyk do sousedního Španělska po místech, kde se jezdí legendární Tour de France. Než jsme se dotkli "nebes", stavili jsme se cestou ve třech malých městečkách, která na svých cestách hojně vyhledáváme pro jejich poklidnou atmosféru i setkání s milými lidmi. Neprohloupili jsme ani letos. Navíc dvě z nich, Mirepoix a Foix, byly spjaty s katarskou minulostí.

První zastávka ve městečku Fanjeaux nás zavedla do liduprázdných uliček, vystoupali jsme kolem tržiště až k místnímu kostelu sv. Dominica. Neunikli jsme bdělému oku madam, která bydlela v blízkosti kostela. Madam vycítila příležitost rozšířit slávu Fanjeaux i mezi slovanskými nájezdníky, proto nám velmi ochotně otevřela kostel i schránku se vzácnými relikviemi. Traduje se, že Fanjaux bylo domovem sv. Dominika, zakladatele dominikánského řádu, proto je Fanjaux hojně navštěvováno řeholníky a věřícími. Není divu, že nás na cestě ke kostelu vystřídal průvod jeptišek. Další zastávkou bylo městečko Mirepoix, kde jsme měli možnost kromě kostela navštívit i místní tržiště. Procházeli jsme pod arkádami domů na náměstí a užívali si mumraj trhovců i nakupujících. Trvalo velmi dlouho, než jsme stihli obejít trh celý. V poledne jsme přijeli do městečka Foix. Polední zastávka byla však poznamenána ospalou polední siestou. Vše, co mohlo být otevřeno, bylo, kromě kostela, zavřeno. Malé městečko má neomylně horský charakter, jeho dominantou je hrad hrabat z Foix. Hraběcí rodina patřila mezi příznivce katarského učení, což nezůstalo bez odezvy. Kacíře bylo nutno vyhladit. Město a hrad několikrát obléhal Simon z Montfortu, známý katarobijec. Foix bylo posledním zastavením před náročným přejezdem horského průsmyku. Krátce za Foix jsme sjeli z dálnice na menší silnici a cesta začala nemilosrdně stoupat do velkých kopců, ze kterých se tajil dech. Počasí nám nepřálo, začalo pršet a padala mlha, takže nahoře v sedle Encamp jsme ve sněhové přeháňce zjistili na ukazateli rekordních 2,5 C. Vážně nebyl důvod se ve výšce 2 408 n. m. dlouho zdržovat, proto jsme sjeli prudkými serpentinami, ve kterých se projevilo mistrovství řidičů autobusu, do ministátečku Andorra.

Andorra bývala dříve na dlouhých pět nebo šest měsíců odříznuta od okolního světa. Ani nám neukázala Andorra svou vlídnou tvář. Pokud jste nadšený shopaholik se zlatou kreditkou, tak je Andorra pravé místo pro vás.

31.května - úterý- Pau(region Akvitanie) - Lurdy (Lourdes) - (region Midi-Pyrénées)

Ráno jsme začali stoupat kopci zpět do Francie. Projeli jsme opět sedlem Encamp. Tentokrát bylo počasí milosrdné, takže jsme se vyfotili po 24 hodinách na stejném místě v lepších povětrnostních podmínkách. Po delším přejezdu jsme se na krátkou chvíli ocitli v Akvitánii, kterou jsme z velké části již projeli v roce 2013. Město Pau se plným právem pyšní zámkem s rozsáhlou sbírkou tapiserií, zámek je rodištěm Jindřicha IV. Navarského. Zámek prošel rozsáhlou rekonstrukcí a je přístupný i pro vozíčkáře. Poté jsme přejeli do departmentu Hautes-Pyrénées, kde byly naší cílovou stanicí Lurdy (Lourdes), známé poutní místo. Na prohlídku Lurd jsme si vyhradili podvečer. Vysoká koncentrace návštěvníků vytváří ve městě specifickou atmosféru, takže Lurdy nejsou až na samotné poutní místo a hrad a kopce, které se zdvihají za kostelem, moc malebné. Hotely a ubytovny jsou postaveny ve stylu každý pes jiná ves. Sebemenší proluku vyplňuje hotel či ubytovna a cesta k poutnímu kostelu je jeden velký trh se svíčkami, růženci a dalšími upomínkami. Celé město je zaměřeno na návštěvu poutního místa se zázračným pramenem. Každý večer v devět hodin se v areálu formuje procesí poutníků, nemocných a jejich doprovodu, kteří si modlitbou vyprošují zázrak.

1. června - středa - Cirque de Gavernie(region Midi-Pyrénées)

Ve středu nás čekal celodenní zájezd do Pyrenejského národního parku do Cirque de Gavernie. Pyrejenský národní park není daleko od Lurd, cesta do kopců se vždy trochu protáhne. Do vesnice Gavernie jsme přijeli ten den jako první autobus. Prošli jsme spící vesničkou a mohli jsme si vybrat, zda půjdeme pohodlnou cestou do Cirque de Gavernie, nebo zvolíme "turistickou variantu". Uvozovky jsou naprosto na místě, neboť o turistickém značení, na jaké jsme zvyklí v Čechách, si můžeme nechat jenom zdát. Nebyli jsme jediní, kdo po cestě zabloudil, ale všichni jsme to obratně skrývali zájmem o faunu i flóru Pyrenejí. Cesta k cíli byla po vrstevnici hory, která nejprve vedla horskými loukami v plném květu, slunce hřálo, poté silně pražilo. Cesta pokračovala lesem a mezi potokem a kopci, které nabízely pohádkové výhledy. Po závěrečném prudším stoupání nás uvítala terasa horské chaty s krásným chatařem, relativně dobrou kávou a naprosto otřesným pivem. Od chaty se nám naskytl jedinečný výhled na 800 m široký kotel Cirque de Gaverni a fascinující vodopády Grand Cascade, které jsou největší v celé Evropě. Na přelomu jara a léta už nebyly vodopády tak vydatné, ale voda spadající ze dvou skalních pater zhruba z 200 metrové výšky byla fascinující. Stejnému dojmu podlehl i básník Victor Hugo, který popsal své cestovatelské dojmy v cestopisných črtách Alpes et Pyrénées, které vyšly až po jeho smrti. Jasná obloha a dobrá viditelnost nám umožnila pořídit nádherné snímky. I cestou zpátky jsme se těšili z krásných výhledů. Kotel je lemovaný četnými vrcholy, k nejnavštěvovanějším patří Breche de Roland. Průrva je široká 40 m a skály, které tvoří takřka pravý úhel s hřebenem, jsou vysoké asi 100 m. Hora odděluje Francii a Španělsko a je častým cílem návštěvníků Pyrenejí. Podle pověsti průrvu vysekl svým mečem Durendal legendární rytíř Roland při prohrané bitvě v průsmyku Roncevaux. Tímto gestem chtěl zabránit tomu, aby meč upadl do rukou nepřátel.

2. června - čtvrtek - Toulouse (Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées) - Aix en Provence (region Provence-Alpes-Côted'Azur)

Čtvrtek byl předposledním dnem našeho putování. Dlouhým přejezdem jsme opustili Pyreneje a vrátili se do Languedocu, kde jsme navštívili hlavní město regionu Toulouse. Bohužel nás na cestě do Toulouse zdržela dlouhá policejní kontrola, proto jsme Toulouse doslova prosprintovali.

Navštívili jsme centrální náměstí, kde jsme si prohlédli reprezentativní prostory Kapitolu. V rozsáhlém komplexu budov je umístěna kromě radnice i toulouská opera a archiv. V rychlosti jsme navštívili románsko - gotickou katedrálu sv. Štěpána. Poté jsme se sprintem přesunuli k románské bazilice Svatého Saturnina (Saint-Sernin), která je nejrozsáhlejší románskou stavbou na světě. Cestou k autobusu jsme očkem zahlédli proslulé arkády na centrálním náměstí a potlačili nutkavou chuť na posezení s kávičkou. Z autobusu jsme koutkem oka zahlédli Canal du Midi, který také Toulouse protéká. Město bylo sídelním městem hrabat z Toulouse, k jejímž potomkům patřil slavný malíř Henri Toulouse - Lautrec. V Toulouse však na nic dalšího nebyl čas.

Pozdě odpoledne jsme přijeli do Aix en Provence, kde žil také Paul Cézanne, další ze známých francouzských malířů. Jeho dům jsme si prohlédli při minulé návštěvě, takže jsme se rozhodli zpříjemnit si dusný podvečer procházkou po nejstarší části Aix v malebných uličkách a na promenádě. Více se kvůli nedostatku času nedalo stihnout.

3. června - pátek - Monaco - návrat domů

Po přejezdu po francouzské Riviéře jsme sjeli do ministátečku Monaco. Všude ještě byly pozůstatky po závodech formule 1. Na prohlídku města jsme měli celý den, mnozí už v Monacu byli, proto si každý udělal program podle své chuti. Monaco jsme opustili za soumraku, a stoupali jsme do kopců směrem k italským hranicím. Ráno jsme se probudili do příjemného deště a před polednem jsme šťastně dorazili k Hlavnímu nádraží v Praze. Čekala nás ještě dlouhá cesta na Moravu, ale vlaky jely spolehlivě, bez většího zdržení. Tak zase někdy na viděnou v krásné Francii.