Co nového ve SKIP

V regionech a sekcích

Praha

Dílna Vytvořme společně e-knihu

Linda Jansová

Dílnu Vytvořme společně e-knihu uspořádala pražská organizace SKIP ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, a to s finanční podporou MK ČR a SKIP ČR. Dílnu vedl tým zkušených odborníků z digitalizačního oddělení Městské knihovny v Praze, konkrétně Mgr. Kateřina Šírová Vojířová, Mgr. Marta Jílková a Jonáš Vohrna.

V teoretické části byla věnována pozornost tvorbě e-knih v praxi Městské knihovny v Praze a v souvislosti s tím především problematice ověřování autorsko-právních aspektů zpracovávaných děl.

Poté již následovala část praktická, tj. tvorba e-knihy. Ke zpracování bylo vybráno dílo Karla Poláčka Se žlutou hvězdou. Práce na e-knize probíhala tak, že každý z účastníků zpracovával její část, a to s využitím řady softwarových nástrojů (MS Word 2007 nebo vyšší, Calibre, Sigil, Mobipocket Reader, KindleGen, webový prohlížeč). Účastníci měli možnost používat jak počítače dostupné v učebně, tak vlastní notebooky.

Dílny se zúčastnilo celkem sedmnáct zájemců o tvorbu e-knih. V závěru dílny účastníci obdrželi osvědčení o účasti. Lektoři následně pro účastníky ještě zpracovali podrobný návod, jak při tvorbě e-knihy postupovat.

Další podrobnosti o dílně Vytvořme společně e-knihu (mj. odkaz na prezentaci a na fotodokumentaci) jsou k dispozici na adrese http://skipcr.cz/regiony/01-praha/akce/skip-pro-praxi/dilna-vytvorme-spolecne-e-knihu. Zpracovávaná e-kniha Se žlutou hvězdou bude zařazena do E-knihovny Městské knihovny v Praze (http://www.e-knihovna.cz/).

Značný počet účastníků semináře a skutečnost, že na dílnu bylo navíc přihlášeno ještě jedenáct náhradníků, svědčí o tom, že pro dílnu bylo vybráno aktuální téma. Předběžně proto uvažujeme o uspořádání návazné dílny, tentokráte již pro pokročilejší účastníky.

Střední Čechy

Knihovnické putování 2016

Dagmar Strbíková

Letošní Jarní putování proběhlo netradičně ve čtvrtek 28. dubna 2016 a navštívili jsme knihovny Příbramska. První knihovnou, kterou jsme v rámci našeho putování navštívili, byla Městská knihovna Dobříš.. Knihovnou nás provedla ředitelka Mgr. Kateřina Pechová. Z dobříšské knihovny jsme zamířili do Památníku Karla Čapka ve Staré Huti - http://www.capek-karel-pamatnik.cz/index.asp. Měli jsme možnost prohlédnout si stálou expozici Život a dílo Karla Čapka a poté si pro nás pracovníci Památníku připravili malé překvapení, neboť nás provedli novou expozicí Olgy Scheinpflugové a Ferdinanda Peroutky, která měla být slavnostně otevřena až v sobotu 30. dubna. V rámci naší návštěvy jsme měli možnost nahlédnout po skupinkách do knihovny Památníku, která je sice malinká, ale neuvěřitelně zajímavá.

Poté jsme se vydali do Knihovny Dr. E. Bořického v Milíně - http://www.knihovnamilin.cz/. Milínská knihovna se stala v roce 2013 Knihovnou roku a v loňském roce hostila celorepublikové Setkání knihovníků aneb Co venkovské knihovny umějí a mohou. V milínské knihovně se nám věnovaly Dana Reiterová a Klára Růžičková.

Posledním místem, kam jsme se vydali, byl Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě, kde už na nás čekala průvodkyně pí Soukupová a provedla nás celým Památníkem. I zde měli účastníci putování možnost nahlédnout po malých skupinkách do knihovny Památníku. Jako bonus jsme se prošli k Rusalčinu jezírku a před nástupem do autobusu směr Praha ještě pořídili společnou fotografii. http://www.antonindvorak.cz/cz/)

Když peníze nehrají prim

Mgr. Libuše Vodičková

Seminář pořádal středočeský SKIP ve spolupráci s MěK Kolín. Proběhl ve dnech 10. - 11. 5. 2016 v Měk Kolín. Přednášející byla Mgr. Ivana Vaňková - ředitelka MěK Velké Meziříčí.

Každý den se semináře zúčastnilo téměř 40 účastníků.

První den byl věnován inspiraci pro pracovníky dětských oddělení a druhý den pro pracovníky dospělých oddělení.

Úkolem semináře bylo představit účastníkům aktivity a činnosti, které nestojí moc peněz, zvládne je "každý", dají se dělat s malým množstvím spolupracovníků a přinesou kýžený efekt, tj. spokojené čtenáře i knihovníky.

Paní lektorka využila různé formy výuky - v žádném případě se nejednalo o suchopárný výčet aktivit či internetovou prezentaci nápadů. Účastníci semináře byli donuceni k aktivní spolupráci, což bylo přijato velmi kladně.

Pár postřehů účastnic semináře:

Zaujaly mě hlavně přiložené přehledy besed- rozpracování do věkových kategorií a zpětná vazba od učitelů. Ta u nás moc nefunguje. Pak určitě využiji celoroční projekt pro MŠ, ten ale až v nové knihovně, kde bude víc místa jak na hraní, kreslení a na výstavky a minivernisáže. Pochopitelně mě nadchly kostýmy a propriety k besedám, jazyk s okem mi nedal spát. Použiji určitě formu výchovy k etiketě pro nejmenší, jen asi loutku přizpůsobím místnímu folkloru, pracuji s tématem našeho skřítka- víly Karoly, co žije ve vile Karole v oddělení pro dětské čtenáře.

Regina

Semináře jsem se zúčastnila ve středu ( zaměřeno na dospělé čtenáře). V první řadě musím zmínit, že mě naprosto uchvátila lektorka - paní ředitelka Vaňková. Její originální přístup k vedení semináře, ale i její celkový projev a vystupování, vtip, originalita a v neposlední řadě herecké nadání způsobily, že jsme se my, účastníci, ani chvilku nenudili. Celý seminář byl nesmírně inspirativní, nápady na akce, soutěže, dárky čtenářům i výzdobu knihovny byly skutečně použitelné do praxe. Paní ředitelka Vaňková na to prostě má "buňky"!

Hana

Zdravím a hlásím, že seminář byl úžasný, inspirativní a navíc i zábavný! Paní lektorka mě utvrdila v názoru, že i dospělí si rádi hrají. Už máme přichystaný krokoměr a přemýšlíme o dárečcích pro čtenáře.

Helena

Paní Vaňková asi na knihovnu myslí kudy chodí. Nespornou výhodou určitě je to, že knihovna je na malém městě a navíc ona, jako bývalá učitelka, hodně lidí zná a dokáže je zapojit do svých nápadů. A taky se nestydí, nebojí, dokáže si říci o peníze / to hodnotím velmi kladně/, má v sobě hodně elánu dotáhnout své nápady do konce. Při své práci už jsem dokázala použít její názor, že bychom měli dávat takové dárky, které bychom chtěli sami dostat, protože když obdarovávat, tak opravdu něčím trochu kvalitním a hodnotným. Velice se mi líbil nápad s retro školou pro seniory, ale vůbec si nedokážu představit, že bych něco tak náročného dokázala zrealizovat. Další zajímavé nápady byly knížka od Ježíška, Mikuláš pro seniory, napiš pohádku řádku po řádku a noční prohlídka knihovny s programem.

Lenka

Zúčastnila jsem se úterního semináře pro děckaře. Seminář se mi velmi líbil, byl nabitý inspirativními podněty a využitelnými nápady pro naši praxi, Takhle by se to mělo dělat! Za zvlášť přínosné považuji nápady na aktivity s dětmi a cenné rady týkající se komunikace se školami a učiteli. Také se mi velmi líbily propagační předměty určené dětem. Mají nápad a vtip. Velmi rády bychom velkou část nápadů s malými úpravami vyzkoušely v praxi. Projev přednášející byl nesmírně nabíjející a musím přiznat, že jsem se u něj bavila a dávala po celou dobu trvání semináře pozor. Což se o bohužel o mnohých podobných seminářích říct nedá. Navíc nápady byly přesně šité na míru a potřeby takhle "malých" knihoven. Takže díky, díky, bylo to skvělé. Více takových inspirativních seminářů!

Marie

Jižní Čechy

Literární Šumava po dvacáté!

Za účastníky Vendula Vyhnalová

Nezasvěcený člověk by mohl říci, že jede-li podvacáté na stejnou akci, nemůže být překvapen. Opak je pravdou - knihovníci jsou národ kreativní a každý ročník vzájemného setkání jihočeských a západočeských knihovníků (s tradičními pražskými účastnicemi) je neopakovatelný a zaslouží si připomenutí. Organizátorky jubilejního ročníku konaného ve Vyšším Brodě 26. - 28. května 2016 nám hned první večer představily vzpomínku na uplynulá léta shrnutou do brožury s názvem Ohlédnutí za Literární Šumavou (20 let literárně zeměpisného semináře), kterou vzápětí pokřtily a rozdaly účastníkům. Na nostalgické zaslzení však moc času nebylo! Vzápětí jsme byli pohlceni smrští informací doprovázející promítání starých fotografií Vyššího Brodu, dříve nazývaného Hohenfurt. Seznámení s Vyšším Brodem a okolím, jak zněl název večerního programu, prostřednictvím starých pohlednic a zároveň výklad, jak to vlastně bylo s vytvářením a posíláním pohlednic, mělo v podání Jiřího Anderleho úžasnou dynamiku. Zazněla řada překvapivých informací. Věděli jste například, že cisterciácký klášter byl za 2. světové války natřen "khaki" barvou a shromažďovala se tam umělecká díla, která chtěli nacisté v budoucnu umístit ve svých muzeích? Nebo že klášter v době panování Josefa II. zachránily od zrušení dluhy? A už jste slyšeli pojem "dlouhá adresa" na pohlednici? Bylo o čem přemýšlet...

Páteční program zahájila procházka městem, na kterou navázala návštěva kláštera s průvodci více než povolanými. Mgr. Jiří Franc je neuvěřitelná studnice vědomostí s darem předávat je posluchačům. Ať už se jednalo o zajímavé stavby města, tzv. "právovárečnou komunitu", historii a události, které vývoj města utvářely, proč se jedna část náměstí nazývala bramborová a druhá pečínka, či se jednalo o česko-německé soužití obyvatel, statečnost německého starosty za války atd. Srdce knihovníkovo plesalo v úžasném prostoru malého a velkého (Teologického) sálu - knihovny s rokokově zdobenými regály, jež byly zaplněny dokonale vázanými knihami - výsledek práce vyšebrodské dílny. Třešničkou na dortu bylo zastavení u makety slavného Závišova kříže, jež patří stejně jako korunovační klenoty ke skvostům zlatnického umění nedocenitelné hodnoty. Jiřího France doplňoval Jiří Anderle, který s námi ještě před obědem stihl vyšlápnout lesní pěšinou k romantickým Wolfgangovým vodopádům a dále až k pseudorománskému poutnímu kostelíku Maria Rast am Stein (neboli Zastavení Panny Marie na kameni). Krásné spočinutí zadýchaných poutníků pod korunami stromů, společné foto a sestup křížovou cestou zpět na zasloužený oběd. Výlet na Lipno nad Vltavou a návštěva Stezky v korunách stromů bylo náplní slunečného odpoledne. Po 675 metrech stezky s vědomostními či "adrenalinovými" odbočkami se nám ze 40 metrové vyhlídkové věže naskytl jedinečný pohled na Lipenské jezero a okolí. Po návratu a výtečné večeři nás čekala ještě přednáška Jána Trnky o historii a pokladech vyšebrodské klášterní knihovny, kdy jsme se mj. dozvěděli, že řád cisterciáků měl ve zvyku do nového kláštera vyslat komunitu 12 mnichů s opatem a museli si s sebou přinést knihy, stejnou měrou měli mniši vykonávat fyzickou práci jako se oddávat modlitbám, známé motto ora et labora (modli se a pracuj) bylo rozšířeno o. et lege (čti) a že dodnes většina klášterů zachovává společné večerní čtení (kolace). V prezentaci jsme si mohli prohlédnout vzácné iluminace a zjistit, že na začátku 15. století byl zde sepsán Vyšebrodský kancionál s novou notací udávající i délku tónu nebo že výraz armarium znamenal původně zbrojnice, teprve později měl přenesený význam skříň (na knihy), vždyť knihy jsou vlastně duchovní zbraní. Závěrečné - sobotní dopoledne jsme věnovali návštěvě zámku Rožmberk nad Vltavou. Bylo to krásné a bylo toho tak akorát, takže nezbývalo než se po obědě rozloučit, zamávat a začít se těšit na 21. Literární Šumavu, příště prý na Rokycansku. Díky Romčo, Ivano, Lído a všichni ostatní, kteří jste nám připravili další příjemné setkání nejen s literaturou a kolegyněmi knihovnicemi, ale také s malebným koutem naší republiky!

Studijní cesta Za knihovnami a zajímavostmi Královéhradecka

Lída Švíková

Členky a členové jihočeského SKIPu se každoročně z jara vypravují za poznáním zajímavých knihoven a pamětihodností nejen České republiky. Letos v dubnu byl cílem Hradecký kraj. Lákaly nás dvě knihovny - Knihovna města Hradec Králové v nových prostorách navrhovaných architektem Davidem Vávrou a Městská knihovna Slavoj ve Dvoře Králové, která je vyhlášená svojí aktivitou především v Klubku, ale nejen v něm. A obě jsme zvládli, dokonce někteří účastníci projevili zájem i o Studijní a vědeckou knihovnu v Hradci Králové, takže jsme se podívali i tam.

Pátek byl věnován pouze Hradci Králové. Bývalá továrna přestavěná na knihovnu byla velmi pěkně navržena architektem Davidem Vávrou. Můžeme závidět dostatek prostoru, krásné stylové vybavení, jednotné barevné pojetí celé knihovny a velkorysé pojetí. Pro knihovníky je určitě těžší zvládnout tak velké prostory, ale mají možnost kromě standardních knihovnických služeb i pořádání mnoha kulturních a vzdělávacích akcí. Po prohlídce jsme využili také literární kavárnu, která je součástí knihovny.

V sobotu nás kromě knihovny čekaly i zajímavosti. První byla na řadě návštěva hospitalu Kuks, který se po nákladné rekonstrukci rozsvítil do krásy. Počasí nám sice příliš nepřálo, ale už příchod k hospitalu je monumentální. Po přejezdu do Dvora Králové nad Labem jsme začali v knihovně. Při povídání o jejích aktivitách jsme jen zírali, co se dá v tak málo lidech stíhat. Energie ředitelky knihovny Marty Staníkové byla nakažlivá a nabíjela nás. Je krásné, že máme v oboru kolegy, kteří svou práci dělají s takovým elánem a nadšením. Jako překvapení nám připravila prohlídku místního kostela sv. Jana Křtitele, kde byl ve věžní kobce nalezen Rukopis královédvorský. A co by byla návštěva Dvora Králové bez návštěvy vyhlášené ZOO.

Neděle nás přivítala sluníčkem, takže nálada byla příjemná. Bez ohledu na jarní termín jsme zahájili den v Muzeu betlému v Třebechovicích pod Orebem. Nejznámější třebechovický právě prochází rekonstrukcí, takže jsme ho neviděli kompletní a v provozu, ale zase bylo zajímavé sledovat, jak složitý mechanismus takový betlém je. A viděli jsme také množství dalších jiných betlémů. Z Třebechovic jsme vyrazili do Litomyšle, kde jsme strávili čtyři hodiny. Na prohlídku tak krásného města plného krásně zrekonstruovaných památek, parků a zajímavostí to nebylo moc, ale čekala nás ještě cesta domů, takže víc času nebylo.

Cesta za knihovnami a zajímavostmi se i letos vydařila, počasí nám náladu nezkazilo, program jsme zvládli. Inspirovali jsme se v navštívených knihovnách i při vzájemném povídání, získali náměty na další práci a opět jsme se ujistili, že naše republika je plná krásných míst. Těšíme se napřesrok, kdy plánujeme vyjet západním směrem.

LIBERECKO

Kam zaskočit se SKIPem

PhDr. Ludmila Sýkorová

Jako každým rokem i tento červen vyjíždíme za našimi kolegy do knihoven, poznávat, inspirovat se a poučit. Obdiv skvělých knihoven se stává impulsem pro další práci a zdrojem tolik potřebné energie.

Tentokrát míříme do nejsevernějšího výběžku Čech, toho šluknovského. První na cestě je Rumburk, české město dnes, pomalu se rozpomíná na svou bývalou krásu. Míjíme výjimečnou budovu rumburské Lorety, ke které se smutně tulí chátrající kostel sv. Vavřince s přilehlým, podobně omšelým, kapucínským konventem, kde má sídlo městská knihovna. Za skromným vchodem se však otvírá úžasný prostor bývalého kláštera, kam byla po celkové rekonstrukci v roce 1994 přemístěna knihovna. Paní ředitelce je třeba složit poklonu nejen za milé pohoštění, ale především jsme velmi ocenili péči s jakou se o svěřené prostory stará a udržuje jejich vzhled tak, že i  po 20 letech si udržely lesk novosti. Navýsost kulturní historický prostor si stále udržuje svého ducha. Světlé ambity hledící do zelené rajské zahrady jen umocňují krásu místa.

A co šeptá duše knihovníka? Ano, elegance oddělení pro dospělé působí příjemně a střídmě, část pro děti i přes pár pohádkových obrázků však spíše připomíná klášter, chybí tu živost. Málo barev, žádné veselé vychytávky. Kde je prostor pro dětskou hravost, ludotéka je dnešní trend. Ach, vzdychali jsme u živého pramene v rajské zahradě, kde jsou lavičky pro příjemné počtení, hudební a literární večery, pohádková čtení, ach, ach, ach. Krásné ambity jsou prázdné, bez života. Jakoby při té knihovnické rutině kreativitě docházel dech. Podrobnější pohled odhalí nevhodnou balící folii, amatérsky ručně psané popisky na knihách a bolestivou potřebu vyřazovat. Přesto díky za laskavé přijetí, upřímně, i my máme své kostlivce na regálech, že ?!

Jsme zváni do Lorety, objeví se bílé šaty, černý puntík, dlouhý rusý vlas, pážecí ofinka a ta pěkná zrzka nás vítá a zve dál. Tady se teprve nadechneme krásou právě rekonstruovaných malovaných ambitů. Procházíme do kostela a ta krásná paní nás zasvěceným a živým výkladem vtahuje do historie, pak nás vede ambity až ke schodům, kde vydechneme úžasem - Svaté schody, 28 stupňů pokory, po nichž stoupal Ježíš k Pilátovi pro svůj ortel. Po stranách výklenky s postavami vojáků a obchodníků, davy žíznící po krvi. Pomalu procházíme dál až ke skvostu mezi ambity, k té jedinečné, nejseverněji položené Loretě v Evropě. Ve svaté chýši zklidníme tep srdce i mysl a v duchu nasloucháme tichému našlapování času, běží, běží. Okny prosvítá krásný den, jedeme dál.

Dál na sever až do Šluknova, míjíme řadu honosných vil upomínajících na bohatství někdejších obchodníků a továrníků. V jedné, časem už ošlehané, je také knihovna, ale zdaleka ne sama. Jen čtyři skromné a přecpané místnůstky v přízemí. Tam se tísní prostě všechno a tíseň padá i na mne. Ostatní už bez komentáře, ať si hlavu drbou metodici z Varnsdorfu. Tady je ta negativní zkušenost, která člověka dokope k jeho lepším zítřkům.

Zbyl nám čas a neškodilo by menší kávové osvěžení, vyhlášená cukrárna, přímo na zámku, neodolatelně láká - jdeme tam.

Posledním zastavením je samotný zámek a město se má skutečně čím chlubit, za 56 milionů (včetně dotací) proběhla rekonstrukce vyhořelé budovy, současně je už živým centrem kulturního dění. Interiéry dnes mají mnohem honosnější podobu, původní majitel by mohl být mile překvapen. Parketové mozaiky, dřevem vykládané stropy a další dekorace jsou jedinečné pro každou místnost, každá vás překvapí novými dojmy. Šluknovský zámek není kamenným pomníkem minulosti, ale žije, a to jistě i díky současné manažerce, která nás všechny okouzlila svým nadšením a  elánem, s kterým spřádá další plány a uplatňuje své nápady. Samozřejmě jsou tu i sny, ale této mladé ženě se jistě splní. Svědčí o tom nejrůznější současné "zámecké aktivity" - výstavy, přehlídky, hudební slavnosti, společenské a vzdělávací akce, konference, svatby, také pronájmy a další činnosti.

Je to tak - KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ.

Severní Morava

Jarní setkání knihovníků pro děti v Olomouci

Za Klubko SKIP10 zprávu zpracovala Marika Zadembská, Knihovna Třinec

Téměř v rekordním počtu (70 účastníků z 33 knihoven) jsme se sjeli na Jarní setkání "klubkařů" do Knihovny města Olomouce. Tentokrát byla na programu výměna zkušeností a sdílení dobré praxe formou ukázkových pořadů a knihovnických lekcí, které ve svých knihovnách připravujeme. S kůží na trh šli tito kolegové:

V prvé řadě to byly kolegyně z Knihovny města Ostravy, Ivana Pilátová a Renáta Sommerová, které účastníkům předvedly hravý dramatizovaný pořad Líná knihovnice, určen nejmladším návštěvníkům knihoven. Jarmila Košťálová také z KMO, všechny nadchla a ohromila zpracováním knihy Nejhorší den třeťáka Filipa. Zvolila si netradiční a těžké téma, do kterého nás všechny vtáhla a brilantně provedla.Ohlasy na její příspěvek byly výborné! Kolegové z Českého Těšína, Kateřina Šildrová a František Szymczysko, si pro ostatní připravili aktuální téma a předvedli své pojetí tématu "králové" a Karel IV. Poslední účinkující byla Marika Zadembská z Třince, která pracovala s knihou Dárce v pořadu pro druhý stupeň ZŠ a gymnázia a dále předvedla metody RWCT v lekci Klasické pohádky pro náctileté.

Na závěr setkání se ještě prezentovaly knihovny zapojené do projektu "Kde končí svět". Za naše Klubko SKIP10 to byla Knihovna města Olomouce, Městská knihovna Český Těšín, Knihovna Třinec a Knihovna Klimkovice. Tématu "Karel IV." jsme se věnovali v různých oblastech - literární, dramatické i výtvarné. Jako nejzdařilejší jsme vyhodnotili krásný komunitní projekt Městské knihovny Klimkovice, kterou vede Zuzana Konvičková. V tomto projektu byly zapojeny děti mateřské školy i žáci několika oborů Základní umělecké školy. Jako výstup jsme mohli všichni shlédnout video z divadelní hry, kterou si připravily děti ZUŠ Klimkovice na motivy knihy Aleny Ježkové.

Závěrem bych chtěla poděkovat celému týmu Knihovny města Olomouce za krásné přijetí a celodenní péči. Především tedy paní ředitelce RNDr. Lence Pruckové za možnost konání setkání Klubka v této oceněné knihovně!

Pět dnů na cestách (Z deníku komisařky)

Marie Šedá

Pokud nevíte nebo jste nezažili na vlastní kůži soutěž Vesnice roku, tak jen připomenu, že jde o každoročně vyhlašovanou soutěž (od roku 1995). Jak říká web, Cílem této soutěže je snaha povzbudit obyvatele venkova k aktivní účasti na rozvoji svého domova, zveřejnit rozmanitost a pestrost uskutečňovaní programů obnovy vesnic a upozornit širokou veřejnost na význam venkova, ale také snaha vyzdvihnout aktivity obcí, jejich představitelů a občanů, kteří se snaží nejen zvelebovat svůj domov, ale rozvíjejí i místní tradice a zapojují se do společenského života v obci.

Obce mají různé důvody, proč se do soutěže hlásí (či nehlásí); někteří se chtějí svou obcí pochlubit, jiní chtějí soutěž podpořit, nováčci si dělají test o tom, jak je na tom jejich vesnice. Do krajského kola soutěže se může přihlásit každá obec, která má koncepční dokumenty, zajímavý společenský život, stará se o svůj stavební fond, přírodní prvky a zeleň, má aktivní občany a dobrou občanskou vybavenost. A hlavně chuť porovnat se s ostatními obcemi v kraji.

Každoroční soutěž Vesnice roku je tedy velmi příjemným, i když náročným vybočením z pracovní rutiny. Letošní soutěže se v Moravskoslezském kraji zúčastnilo 11 obcí. Byli jsme první krajskou komisí, která začala obce navštěvovat (a mnohé z nich zaskočila brzkým termínem).

Jen tak mezi námi - není zrovna jednoduché, aby si 10 komisařů našlo týden, ve kterém nikdo nemá žádné jiné pracovní úkoly, jednání, schůzky. A to se v komisi setkávají nejen zástupce SKIP, ale hlavně dva starostové obcí, které zvítězily v předchozích dvou letech (Třanovice a Kunín), zástupce Ministerstva kultury a Národního památkového ústavu (v jedné osobě), představitelé Spolku pro obnovu venkova a Svazu měst a obcí (letos zastoupeni starosty Řepišť a Staré vsi nad Ondřejnicí), zástupci Ministerstva zemědělství, Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Ministerstva pro místní rozvoj a hlavně zástupce Moravskoslezského kraje.

První navštívenou a nejvzdálenější obcí byla vesnice Ryžoviště, která leží jižně od okresního města Bruntál v nadmořské výšce 614 n.m. v severním podhůří západní části Nízkého Jeseníku. Po předchozích zkušenostech se krajiny znalí komisaři vyzbrojili teplým oblečením a nenechali se zmást poměrně pozitivní předpovědí. Uvítala nás paní starostka a při první procházce obcí jsme mohli vidět nejen školu, novou tělocvičnu s lezeckou stěnou i posilovnou, ale také krásnou, leč chátrající budovu ze skládaného kamene u říčního náhonu (byli i starostové, kteří by tuto stavbu ihned přeměnili na komunitní centrum, mít ji ve svém katastru).

Přivítání v obci Větřkovice se ujal bývalý starosta, Dušan Lederer. O tom, že je součástí zaměstnanců obecního úřadu, komise nezapochybovala. Jednotný úbor (bílá košile, modrá sukně) nenechala nikoho na pochybách a jeho veršované vítání komise a představení obce vyvolávalo salvy smíchu. Obec Větřkovice byla jedním z letošních "nováčků" v soutěži, ale život obce, akce pro občany, vybavenost a spolková činnost této obce na náhorní planině mezi Oderskými vrchy a Nízkým Jeseníkem je důkazem stálého a systematického rozvoje obce. A zajímavost? Obec Větřkovice je místem, kde se pravidelně koná mezinárodní výstava kuriozit a hlavolamů a má svůj oficiálně certifikovaný hlavolam s názvem Větřkovice.

Obec Slatina patří již mezi matadory soutěže a mnozí komisaři tam jeli "jako domů." Slatina patří mezi nejstarší české vsi na Opavsku. Obecní úřad sídlí na zámku, kde nám na uvítanou krásně zazpívaly děti. Prezentaci obce následovalo i seznámení s autorkou a mámou Picmochů (jak někteří z vás už ví, picmoch Vavřínek je patronem knihovny v Bílovici). Pokud jste ještě nebyli ve Slatině, sedněte na kolo a vyzkoušejte cyklotrasu s napojením na Moravskou bránu. A pokud tam pojedete v létě, nezapomeňte si plavky. Uprostřed obce mají hasičskou nádrž přizpůsobenou letnímu koupání!

Druhý den jsme opět začínali na zámku, tentokrát ve Velkých Hošticích. Přivítal nás nejen starosta obce, ale také hrabě Chorynský s manželkou (v závěru akce jsem si neodpustila tanec s hrabětem - kdy mě to také podruhé potká)? Jednotlivé spolky působící v obci se představily v rychlém sledu, ať už to byli Furtisami, hasiči, aktivní ženy a další. Vycházka po obci a návštěva kostela byla zážitkem - byli jsme účastníky svatebního pochodu malých nevěst a ženichů za doprovodu písní v podání skupiny Devatero. Cestou k hasičárně jsme narazili na babku recyklářku a prohlédli si dílny Charity. Se starostou a místostarostou jsme se přesunuli za zahrádkáři, ale cestou nás zastavili na celnici. Za doprovodu motorek členů Klubu vojenské historie (ze kterých nás lehce zamrazilo) jsme poznali i zbytek obce a shlédli i program na hřišti. Čas utekl jako voda a museli jsme pokračovat dále (podle náhodně nalezeného podrobného minutového itineráře mě zaujala poznámka - v případně nepříznivého počasí se program nemění, pouze zajistit deštníky pro komisi)!

Stěbořice nejsou jen Stěbořice, ale také Nový Dvůr, Jamnice a Březová. Není jednoduché ve dvou hodinách představit ne jednu, ale čtyři obce najednou. Přesto to starosta a jeho tým zvládli! Stěbořice také patří mezi nejstarší obce na Opavsku - dokonce se tam nachází i pohřebiště z velkomoravské doby. Snahy o obnovení zapomenutých tradic, činnost spolků Orel a Sokol (a jestlipak víte, čím se liší?), práce Matice Slezské a činnost mnoha dalších je velmi bohatá. Mladý a veselý farář mnohé komisaře překvapil. Chcete o obci vědět více? Podívejte se na její profil na FB! A ani římskokatolická obec nezůstala pozadu.

Slavkov není v soutěži žádným nováčkem. Letos soutěžil už potřetí. Se zvědavostí komisi vlastní jsme se přijeli podívat, co je nového. Přivítal nás pan starosta se svým týmem a vzal nás do hasičské zbrojnice (za tu získala obec Zlatou cihlu). Návštěva galerie děl rodáka a čestného občana malíře Bociana a jeho ženy sochařky Yvonne Tinayre byla jen předehrou mnoha zážitků. Základní škola v obci se může pochlubit velkou úspěšností svých žáků při přijímání na střední školy. Ředitel školy nám za krátkou dobu ani nestačil všechno sdělit - ale to nejdůležitější - že se ve škole řídí heslem: nejdříve výchova, potom vzdělání - to jsme si zapamatovali snad všichni. Žít ve Slavkově také znamená to, že obec si svých lidí váží a všemožně je podporuje; ať už při narození, vstupu do školy, mimoškolním vzdělávání a také v běžném životě. Jak řekl pan starosta - je to péče o občana od narození až do posledních dnů. Nebojte se, i do knihovny jsme se zašli podívat -není sice bezbariérová, ale je nově a vkusně vybavena a nabízí celou řadu aktivit pro dětské čtenáře. A nedávno dostala navíc jednu místnost!

Pokud milujete pohádkové bytosti, zajeďte se podívat k rybníku - najdete tam skutečného vodníka a ani vám nebude říkat Fando. Spíše se dozvíte, jaké druhy ryb žijí v rybníku a co na ně platí. Brekekeke!

O obci Zbyslavice jsem donedávna téměř nic nevěděla. Před časem na aktivačním semináři pro starosty se na nás obrátila paní starostka obce s prosbou o radu, týkající se knihovny. Návštěvu jsem před soutěží nestihla, o to více jsem se na obec těšila. Paní starostka si na nás počkala na hranici katastru obce, abychom si o Zbyslavicích udělali celkovou představu. Jedním ze symbolů obce je větrný mlýn, který prošel rekonstrukcí (je v soukromém vlastnictví - jen mu zatím chybí lopatky). Oficiální uvítání a představení proběhlo před obecním úřadem a pak už jsme sjeli na dolní konec obce. Čekalo nás tu krásné překvapení - rybníky, které byly uměle vytvořeny v roce 2010. Krásné místo, ze kterého dýchala pohoda se nám ani nechtělo opouštět. Nevadí, počkáme si na dostavbu naučné stezky a někdy si tam zajedeme. Na horním konci obce jsme nahlédli do knihovny, která je opravdu pěkná, s  citem vybavená, upravená a nabízí wi-fi, automatizovaný systém, pohodové posezení a nezapomíná ani na historii místa - výstava dobových fotografií a dokumentů mi udělala radost. A když jsem se podívala na úlovky "Lovců perel," opravdu jsem se potěšila.

Jedeme na Hukvaldy, tedy skoro domů. Hukvaldy má každý turista spojené s hradem a Leošem Janáčkem, my jsme ale poznávali obec. První setkání nás čekalo ve škole - dětský soubor Lašánek nám zazpíval na uvítanou. Projížďka obcí po místech, o kterých jsem ani nevěděla a návštěva golfového hřiště jako překvapení.Tři stateční komisaři se chopili holí a statečně odpalovali J. Hřiště je přístupné všem, ne jen golfové elitě.Cestu do obory až k hájence absolvujeme autem, daňci stojí po obou stranách cesty jako na povel. Pan "oborník" je má opravdu vycvičené. Lesy i obora byly vráceny původnímu majiteli, chystá se generální oprava zdí i další zásahy. Na co se nikdy nesmí zapomenout, je zastavení u památníku Lišky Bystroušky; pro štěstí jsme si ji pohladili po ocase. Snad nám zase chvíli vydrží (štěstí i ta liška)!

Žabeň takénení v soutěži poprvé. Jde o obec v okrese Frýdek-Místek, kde žije 775 obyvatel. A tam to skutečně žilo! A pěkně nahlas. Začali jsme návštěvou "barevné" školy, vedle které v mezičase vyrostla super školní zahrada. Je určena nejen pro školu, ale také pro všechny, kdo si chtějí pohrát, odpočinout si, protáhnout se bludištěm... Všechno jsme si to vyzkoušeli! Představení obce se konalo pod stanem, na louce vedle se prezentovali hasiči, děti, občané. Závěr patřil knihovně, která si ocenění odnesla před několika lety (a chystají se další úpravy!).

Hřiště, škola, knihovna. Takto jsem si letos fixovala obec Žabeň. Úžasný prostor s mnoha prvky, prolézačkami, skluzavkami, sjezdovkou, místem na táborák, prostě sen každé obce. Veřejně přístupný prostor jaký bych přála všem.

Staré Hamry na frýdeckomístecku jsou obcí, která po stavbě přehradní nádrže výrazně změnila svůj katastr. Dnes leží po obou stranách historické moravsko-slezské zemské hranice. V roce 1969 došlo k vybudování vodní nádrže Šance, která zatopila původní centrum obce, zničila většinu obchodů a způsobila odstěhování poloviny obyvatel. Dnes je v nádrži hodně nízká hladina (důvodem je oprava hráze) a původně zatopené dno se musí dokonce pravidelně kosit! V obci je základní škola a děti (spolu s učitelkami)nám zahrály téměř profesionální divadlo. Bohužel šlo jen o jedno dějství. na to, jak hra skončí, se musíme přijet podívat jindy.

Kostel sv. Jindřicha na pravém břehu Ostravice, hřbitov s litinovými kříži a pomník Maryčky Magdonové neodmyslitelně patří ke Starým Hamrům. Návštěva byla korunována výjezdem na Grúň s překrásnými výhledy do krajiny (kolik komisařů si letos udělá hřebenovku od Charbuláka k Bílému Kříži?). Díky nádhernému počasí jsme si mohli užít pohledy na vrcholky Beskyd, nejvyšší vrchol Lysou horu a ti, co mají dobrý zrak i na Chočské vrchy, Malou Fatru a dále až na Nízké i Vysoké Tatry. Zastavení v kapli Panny Marie na Gruni nás pohladilo po duši - kdy se vám podaří slyšet v kostele hru na fujaru? A "náš památkář" nám vysvětlil, že nejde pouze o kapli, ale o baziliku. Nevěříte? Zajeďte si na Grúň. Návštěva Starých Hamer skončila u Chýže-a my jsme si s sebou odvezli úžasnou atmosféru Beskyd.

Pržno bylo letošní poslední (a jedenáctou obcí) této soutěže. Starosta obce, trenér fotbalistů, hasič a náš průvodce nás nejdříve zavedl do školy, kde nám děti ukázaly taneční vystoupení. Následovala návštěva kostela a hasičárny. všude byly děti a měla jsem stále neodbytnější pocit, že jsou rychlé v přesunu i v převleku (a to hrají také fotbalJ)! Obec se pochlubila stavbou nového komunitního centra (najdete tam úřad, knihovna, prostory pro družinu...);z jeho terasy je nádherný výhled na okolí.

Není důležité, kdo vyhrál a jakou stuhu si odnesl. Podstatné je něco úplně jiného - pospolitost lidí, snaha měnit život v obci k lepšímu, chuť ukázat, čím je jejich obec jedinečná. A to se obcím daří.

Oceňování knihoven

Nejlepší obce v soutěži získávají stuhy - od Zlaté (za vítězství v krajském kole), přes Modrou (za společenský život), Bílou (za činnost mládeže), Zelenou (za péči o zeleň a životní prostředí) až po Oranžovou stuhu (za spolupráci obce a zemědělského subjektu). Nejlepší knihovna soutěžících obcí získává Diplom za moderní knihovnické a informační služby. Tyto ceny jsou různě finančně dotovány, důležitější je ale prestiž, kterou obce mohou získat.

Vesnice roku a Knihovna roku

Možná nevíte, jak spolu souvisí soutěž Vesnice roku a Knihovna roku. V kategorii "základní knihovna" jsou knihovny zpravidla nominovány v návaznosti na soutěž Vesnice roku, vyhlašovanou Ministerstvem pro místní rozvoj jako součást Programu obnovy venkova, a hodnoceny porotou Ministerstva kultury. Která knihovna bude letos TOP se ale rozhodne až začátkem září, kdy začnou návštěvy nejlepších knihoven v jednotlivých krajích.

Pod čarou

• Skvělou pomůckou pro sladění termínu je program doodle, pomocí kterého nejen najdeme vhodný termín, ale i zadáváme velikost triček, které už druhým rokem komise hrdě obléká.
• Už dávno neplatí, že obec je kostel, fara, knihovna. Dnes je to kostel, škola, hasiči!
• Na návštěvu každé obce jsme si letos stanovili 120 minut. A i to bylo někdy málo.
• Komisaři jsou také lidé a občas potřebují hygienickou pauzu. Někdy je to velmi těžké. čas na prezentaci je neúprosný a každá minuta dobrá!
• V obcích nás vítají úžasní lidé, jsou hrdi na svou obec.
• Krásná příroda, památky, stavby. někdy kolem chodíme a ani si neuvědomujeme, že se máme zastavit a rozhlédnout. Při soutěži máme příležitost!
• Obce nás mnohdy potěší - divadlem, golfem, tancem, jízdou na netradičních dopravních prostředcích, soutěžemi a jinými zážitky. A my se nikdy nedáme zaskočit a zapojujeme se.
• Obce, které se hlásí už opakovaně, nás umí vždy překvapit tím, co nového se vybudovalo a změnilo k lepšímu.
• To nejtěžší je v závěru soutěže - rozhodnutí.
• A na závěr, před slavnostním vyhodnocením soutěže, se my, komisaři, sejdeme a konečně máme čas na sebe. jsme prostě dobrá parta.

(Informace také na www.vesniceroku.cz, na facebooku SKIP10, fotografie na msk-knihovny.rajce.idnes.cz)

A já vám to neřeknu, hodnocení bude ve vítězné obci Velké Hoštice. Termín? 4. srpna 2016. Více nevím, protože to teprve přijde.

Vítězná obec dostane Zlatou stuhu (a finanční dar) a knihovna Diplom za moderní knihovnické a informační služby a 25 tis. k tomu.

Tak to je .

Kolik bude za Zlatou stuhu, fakt nevím.