Za paní doktorkou Jarmilou Burgetovou

Paní Jarmila Burgetová (1931 - 2016) pochází ze Sušice na Šumavě. Vystudovala gymnázium a poté obor knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Na počátku své profesní dráhy působila na Slovensku, kde se podílela na rozvoji slovenského knihovnictví. Za svou činnost na Slovensku byla dvakrát vyznamenána - v roce 1955 pochvalným uznáním Krajského národního výboru v Prešově a v roce 1968 poděkováním za vzornou spolupráci ve prospěch slovenského knihovnictví.

Po návratu do Čech pracovala v Ústředním vědecko-metodickém kabinetu knihovnictví tehdejší Státní knihovny a krátkou dobu na ministerstvu kultury v Praze. V průběhu Pražského jara 1968 se angažovala ve věci ustavení profesního spolku knihovníků, Svazu knihovníků a informačních pracovníků (dále jen SKIP), a po založení spolku působila jako jeho ústřední tajemnice až do jeho zrušení ministerstvem vnitra v srpnu 1970. Z politických důvodů dostala ve Státní knihovně koncem roku 1969 výpověď a dva roky zůstala bez zaměstnání, protože podle tehdejší terminologie "narušila socialistický společenský řád".

V květnu 1972 dostala práci knihovnice v Psychologickém ústavu ČSAV v Praze, od roku 1976 pak přešla do metodického oddělení Základní knihovny - Ústředí vědeckých informací ČSAV, koncem roku 1992 přejmenované na Knihovnu AV ČR. Odtud vlastně ve skutečnosti nikdy neodešla.

Na počátku devadesátých let se neváhala aktivně zapojit do rozvoje mezinárodních styků: v Mezinárodní federaci knihovnických sdružení a institucí (International Federation of Library Associations and Institutions) působila v letech 1997 až 2005 ve stálé komisi sekce veřejných knihoven; byla řádnou členkou a krátce i funkcionářkou Mezinárodní asociace bibliologie, aktivně se účastnila konferencí a akcí dalších spolků a sdružení, například LIBER, EBLIDA či IFLA. V letech 2003 až 2007 byla členkou České komise pro UNESCO, udržovala kooperační styky s nejrůznějšími zahraničními knihovnickými institucemi a spolky, v prvé řadě s francouzskými, německými a rakouskými.

Sdružením knihovnic a knihovníků vědeckých knihoven Rakouska (Vereinigung österreichischer Bibliothekarinnen und Bibliothekare) byla v roce 1998 vyznamenána "za vynikající mezinárodní spolupráci" stříbrnou medailí Dr. Josefa Bicka, v roce 2001 obdržela Cenu českých knihovníků, udělovanou SKIP, a téhož roku od Sdružení knihoven medaili Z. V. Tobolky za celoživotní přínos českému knihovnictví. V roce 2009 ji pražský výbor SKIP vyznamenal čestným titulem "Pražská knihovnice".

Od počátku 80. let byla čilou organizátorkou nejrůznějších školení, exkurzí, seminářů a kurzů pro knihovníky v ústavech ČSAV, později už v AV ČR. Její výjezdní kurzy pomohly nejen ke vzdělávání v profesi, ale neoficiální cestou tak přispěla k vytvoření knihovnické sítě, zvané "Síť knihoven a středisek vědeckých informací ČSAV" a to již v době, kdy zdaleka nebylo ještě nic známo o Internetu. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že v tehdejší ČSAV existovalo zhruba 80 ústavů, které měly vlastní menší či větší odbornou knihovnu, fungující samostatně, často izolovaně od ostatního dění v ČSAV. Postupem času se spolupráce mezi knihovnami stala samozřejmostí. Je třeba také zmínit její zásluhu o založení Automatizovaného systému evidence publikací (dnes známý ASEP ), kdy spolu s Dr. Antonínem Vítkem položili základní kámen a neúnavně organizovali s první "pokusnou" skupinou několika málo ústavů ČSAV systém, který byl založen na děrných štítcích a produkoval první evidenční sestavy o publikačních aktivitách. Tento systém, v daleko širším a sofistikovanějším rozměru, má dnes v AV ČR pevné a prestižní zakotvení. Je však dobré vědět, kdo byl vlastně původcem myšlenky a prvního kroku. Organizační talent paní doktorku nikdy neopustil, sama ale také často přednášela a hlavně neúnavně publikovala.

Z bohaté publikační činnosti (přes 350 dohledaných prací) lze vedle několika samostatných metodických publikací zmínit články, zejména k problematice organizace a řízení knihoven, jejich doplňování, využívání a šíření vědeckých informací, informační výchovy, k otázkám knihovnické legislativy a k mezinárodní spolupráci. Podílela se na vydání prvního učebního CD-ROMu nazvaného "Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I" vydaného Ústavem informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze i na několika anglických přehledových vydáních o českém knihovnictví. Od počátku vydávání časopisu Knihovny AV ČR 
"INFORMACE", od prvního modelu čtyřstránkového informačního letáčku až po současnou podobu , byla jeho editorkou, která s neuvěřitelnou trpělivostí, vytrvalostí a důsledností dobývala od autorů příspěvky a starala se o informační i jazykovou úroveň časopisu. Po léta působila v řadě funkcí, byla vedoucí metodického oddělení, zástupkyní ředitelky, později poradkyní ředitelky, tajemnicí Rady Knihovny AV ČR, tajemnicí Komise pro vědecké informace AV ČR.

Za své celoživotní zásluhy obdržela k příležitosti 80. narozenin vysoké ocenění z rukou předsedy Akademie věd České republiky, pana profesora Jiřího Drahoše, Čestnou medaili "Za zásluhy o Akademii věd České republiky".

Působení v Knihovně AV ČR v posledních letech postupně časově omezovala, ale až na posledních pár měsíců zůstávala v kontaktu a zajímala se o všechno dění. Paní doktorka Burgetová nám všem bude chybět.

Ivana Laiblová Kadlecová

Hned v listopadu 1989 se vrhla do práce na znovuobnovení SKIP a v dubnu 1990 na ustavujícím sjezdu SKIP byla zvolena jeho předsedkyní. V této funkci byla potvrzena i na sjezdech v letech 1992 a1995. Od roku 1998 pracuje jako místopředsedkyně SKIP a vedoucí zahraniční komise. Její zásluhou rozvíjí SKIP rozsáhlou mezinárodní spolupráci a udržuje intenzívní kontakty s mnoha zahraničními knihovnickými spolky. V práci pro SKIP nikdy nelitovala svého volného času. Renomé našeho spolku se buduje postupně. Podstatně k tomu svou činností přispěla a nadále přispívá právě Dr. Jarmila Burgetová.

Z Laudatia při udělení Ceny českých knihovníků 22. 6. 2001

S paní doktorkou Jarmilou Burgetovou jsme se setkávaly nejenom jako kolegové spříznění společnými profesními zájmy. Byla nám vlastně i vlídnou přítelkyní a poradkyní v různých životních situacích, protože rozhovory, byť společenského rázu s ní, byly vždy nabity optimismem a životní energií.

Za oblast lékařského knihovnictví naše kontakty zesílily a bližší setkávání probíhala v posledních patnácti letech, kdy jsme vedly společné konzultace k problematice vzdělávání knihovníků. Z debat a diskusí, jichž byla paní doktorka vždy živým iniciátorem a partnerem, vyústilo například založení Klubu lékařských knihoven při Svazu knihovníků a informačních pracovníků v roce 2009 jako zájmového profesního sdružení, jehož cílem je podpora rozšiřování profesionálních dovedností a kvality služeb v lékařských knihovnách.

S problematikou vzdělávání knihovníků, zvyšování jejich kompetencí jsme s Dr. Burgetovou diskutovaly k problematice evropských projektů zaměřených na rozvíjení kompetencí v oboru knihovnických a informačních služeb. Společné téma jsme našly v evropském projektu CERTIDoc, který byl podporován Evropskou komisí v rámci programu Leonardo Da Vinci. Koordinátorem projektu byl francouzský spolek informačních profesionálů ADBS a SKIP se účastnil prací v projektech díky Dr. Burgetové již od roku 1997. Výsledkem její práce jsou publikace Průvodce znalostmi a dovednostmi evropských odborných pracovníků v oboru knihovnických a informačních služeb a Evropský průvodce kompetencemi v oboru knihovnických a informačních služeb, které byly publikovány česky v Aktualitách SKIP. Tyto publikace jsou nástrojem, který využíváme pro rozvoj celoživotního vzdělávání lékařských knihovníků.

S odchodem Dr. Burgetové všichni společně sdílíme pocit prázdného místa po člověku, který nám byl kolegou i přítelem, avšak nelze se při vzpomínce na ni neupamatovat, že nás mnohému naučila, a že máme povinnost předávat dále její poselství kolegiality.

Za Klub lékařských knihoven SKIP

Helena Bouzková a Eva Lesenková
Se jménem Dr. Jarmily Burgetové mám navždy spojenou přípravu zahraničních studijních cest Rady SDRUK a spolupráci na Slovníku českých knihovníků. Dříve došlo k tomu prvnímu. V roce 2001 jsem chystal studijní cestu do portugalských knihoven a dotázal se Dr. Burgetové, zda může doporučit návštěvu některé instituce.

Ukázalo se, že se velmi dobře zná s tehdejší šéfkou portugalského knihovnického svazu a ta nám zorganizovala návštěvu nejen větších knihoven, ale svým autem nás zavezla do knihovny v městečku Moita. Cestou nám vyprávěla, jak je Dr. Burgetová báječná a co všechno spolu zažily. Podobného úspěchu jsme dosáhli o čtyři roky později v Nizozemí. Dr. Burgetová nám dala kontakt na vedoucí referátu zahraničních styků v nizozemské asociaci veřejných knihoven. Díky němu jsme získali nejen tipy na zajímavé nizozemské knihovny, které by se do itineráře nedostaly, ale došlo i k pracovnímu obědu, na nějž se vedoucí nechala pozvat i se svým zástupcem.

V roce 2009 jsem se znovu obrátil na Dr. Burgetovou. Tentokrát nikoliv kvůli zahraniční cestě, ale kvůli Slovníku českých knihovníků.

Vždy jsem toužil, abychom měli podobnou příručku mapující životy výrazných osobností, jakou mají čeští archiváři už od roku 2000. SDRUK to řešil vytvořením databáze, kam se postupně ukládaly biografie. Dotázal jsem se Dr. Burgetové, zda by do ní nechtěla přispívat, protože jsem předpokládal, že taková práce by ji mohla bavit. Chtěl jsem, aby se zaměřila především na nežijící pražské knihovníky, k jejichž osobním údajům jsem se při práci v pražských archivech občas náhodně dostal. Dr. Burgetová vyjádřila pochybnost, zda SDRUK je ta nejvhodnější organizace pro takovou práci, doporučila Knihovnický institut, ale zároveň vyjádřila obavy, že vedení Národní knihovny bude vidět priority jinde. Určitě měla radost, když po letech databázi budovanou SDRUK včetně záznamu, který Dr. Burgetová zpracovala pod svou značkou burgja (je to heslo Vít Richter), převzal Knihovnický institut a začal se o ni starat.

Aleš Brožek

Kdykoliv se mi do vzpomínek vloudí myšlenka na Dr. Jarmilu Burgetovou, zazní mi nejdříve její nezaměnitelné: "Libuško,...". Je jedno , co následovalo za tímto osobním oslovením, ale pro mne má stále onu typickou přátelskou tóninu i jistou naléhavost. Něco, co se dá na papíře jen těžko popsat, co však bylo pro paní doktorku typické. Naše kroky a chvíle svedl dohromady SKIP. Pro mne byla silná osobnost a tak se mi zdálo téměř neuvěřitelné, když právě mne povzbuzovala k tomu, abych se ucházela ve volbách do IFLA a Navázala na její působení. Podařilo se a naše první a poslední společná cesta na kongres IFLA v Oslu pro mne byla směsicí očekávání i nervozity, jak po takovéto dámě s autoritou budu schopna převzít roli reprezentanta SKIP v sekci pro veřejné knihovny. Paní doktorky bylo všude plno, s živostí a srdečností jí vlastní se zdravila s mnoha zahraničními kolegy, zároveň mne nezištně zasvěcovala do rituálů kongresového dění. Mezi ty patřila i společná večeře všech českých účastníků, která se konala právě z jejího popudu.

Jako dnes vidím i "náš" malý rodinný hotel, kde jsme vždy večer na pokoji rekapitulovaly kongresové zážitky.

U nás doma jsme pak mnohokrát trávily podobné přátelské chvíle při cestách, kdy jsme přednášely o IFLA, byly na studijní cestě či výjezdním zasedání SKIP. Od paní doktorky jsem se mnohé naučila. To, co jsem na ní asi nejvíc obdivovala, byla její houževnatost. V počítači stále najdu dlouhou šňůru našich mailů ať už se týkaly odborné problematiky či osobních přání. A se smutkem bych jistě našla i ty, na které již přestala odpovídat. Letos v lednu jsem sháněla poštovní adresu, abych jí napsala dopis. Už jsem to nestihla. Ale v uších mi stále bude znít její večerní laškovné oslovení z našich společných cest: "Že bychom si dali štamprdličku...". Tak na Vás, paní doktorko!

Ing. Libuše Nivnická

S paní doktorkou Jarmilou Burgetovou se jsem se seznámila v roce 1994 díky knihovnictví a francouzštině. Tehdy hledala dobrovolníky na pomoc s organizací návštěvy francouzského spolku "Société de bibliologie et de schématisation" v Praze. V té době jsem ještě byla studentkou ÚISK FF UK. Znova jsme se setkaly v roce 2004, tehdy už jsem pracovala v mediatéce Francouzského institutu, když zakládala při SKIPu Klub frankofilních knihovníků.

V roce 2009 jsem se přestěhovala do Dejvic a staly jsme se téměř sousedkami. Potkávaly jsme se na autobusové zastávce nebo jsem ji občas navštívila doma a probíraly jsme nejen knihovnické záležitosti. Obdivovala jsem její elán, s jakým i v důchodovém věku organizovala setkání našeho klubu a velmi si přeji, abychom byli důstojnými pokračovateli jejího díla.

Ke vzpomínce se připojuje i současný ředitel mediatéky Francouzského institutu, pan Yohann Le Tallec.

Mgr. Monika Lavallée

Moje první vzpomínka je určitě nejstarší, týká se totiž roku 1955. To Dr. Burgetová začínala pracovat v tehdejším Ústředním vědeckometodickém kabinetu knihovnictví Státní knihovny a já začal pracovat v Ústředním domě armády. ÚVMKK připravil tehdy na 14. až 16. prosince celostátní poradu metodiků, a to ve spisovatelském zámku Dobříši. Cílem porady bylo mimo jiné zkoordinovat vydávání metodických textů a dalších pomůcek, kterých tehdy vycházelo velké množství, při čemž desítky titulů vycházely duplicitně, protože bez jakékoliv koordinace je vydávaly snad všechny okresní knihovny. Hlavní referát k této problematice přednesla. Jarmila Burgetová (tehdy ještě bez titulu PhDr.) a přednesla ho s takovým zápalem, že přitom přišla o hlas.

A to je téměř jediné, co si z této porady pamatuji.

Druhá vzpomínka je mnohem mladší a týká se už našich partnerských vztahů, založených na naší činnosti ve SKIP. Redigovali jsme společně několik čísel Bulletinu SKIP, který vycházel v letech 1969 a 1970. A dokonce jsme společně ještě s Dr. Málkem jednali na kulturním oddělení ÚV KSČ se snahou samozřejmě marnou zachránit SKIP před zrušením. Na dvouleté extempore činnosti SKIP 1968 - 1970 jsme navázali až po roce 1990, kdy Dr. Burgetová jako předsedkyně SKIP a já jako redaktor Bulletinu SKIP jsme se scházeli velmi pravidelně, většinou v její kanceláři v knihovně Akademie věd. A první číslo nového Bulletinu SKIP v roce 1992 uváděl rozhovor redaktora s předsedkyní a dovolil jsem si určitou připomínku té doby, když jsem současnému předsedovi SKIP položil řadu obdobných otázek jako tentokrát předsedkyni. Prostě na Dr. Burgetovou se nedá zapomenout.

Ladislav Kurka

Vznik Frankofonního klubu SKIP byl jedním z dobrých výsledků studijní cesty skupiny asi dvanácti knihovníků z ČR do nově vybudovaných nebo rekonstruovaných knihoven ve Francii, zorganizované v roce 2002 ve spolupráci SKIP a francouzského spolku knihovníků ABF. Během cesty se vytvořilo to, čemu se říká skvělá parta, a již před návratem z Francie začaly zaznívat stesky, jak to bude, když se rozjedeme po republice. Lidé, kteří měli zájem nejen francouzskou knihovnickou realitu blíže poznávat, čerpat zkušenosti, zdokonalovat se v odborném jazyce, navazovat kontakty právě ve Francii (v době u nás již výrazně převažujících anglosaských vzorů), chtěli nějakým způsobem zůstat spolu. Myšlenka na klub se objevila při večerní sklence vína v zahrádce jedné restaurace skvostného historického města Troyes (právě tam otevřeli moderní mediatéku a při té příležitosti bylo Troyes vybráno pro konání výročního kongresu ABF). Jarmila Burgetová s námi paradoxně v den vzniku myšlenky klubu nebyla - ač s námi cestu zahájila, po několika dnech, v Caen, se odpojila a odjela do Paříže, kde bylo bezpodmínečně nutné cosi knihovnického vyjednat... Byla prostě neúnavná. Ještě se pamatuji na nádraží v Caen a vlak TGV, kam jsme ji doprovodili (litovala, že se nezúčastní kongresu ABF, kde i naši kolegové prezentovali svoje příspěvky, ale byla šťastná, že zažila Caen, kde jsme se octli den před oslavami výročí vylodění, viděli tamější muzeum a zastihli skupinu amerických veteránů).

Doma pak náš nápad založit klub Jarmila (Žarmila, jak její jméno Francouzi tvrdošíjně vyslovovali) s nadšením přivítala a udělala všechno pro to, aby se naše skupina v rámci SKIP "institucionalizovala" (oficiální datum vzniku klubu tak je listopad 2002), aby se klub rozrůstal a fungoval. Ujala se funkce předsedkyně a s vervou a zápalem organizovala, rozesílala informace, domlouvala, v tom nejlepším slova smyslu "vytěžovala" pražský Francouzský institut a další instituce, které mohly našemu společnému zájmu a samozřejmě českému knihovnictví něco dobrého přinést. Je třeba pokusit se o to, aby tato iniciativa nezanikla, jsme Jarmile Burgetové za to odpovědní.

Anna Machová