Co nového ve SKIP

Zahraniční styky

IFLA a Parlementní knihovna

Mezinárodní činnost Parlamentní knihovna

K této stručné informaci o zahraničních stycích Parlamentní knihovny jako člena SKIP a IFLA zároveň mně dala podnět stať kolegy Matušíka v posledním čísle Bulletinu SKIP, kde v odstavci věnovanému práci českých knihovníků v IFLA v uplynulých dvou desetiletích není o naší knihovně ani zmínka.

Pro doplnění tedy uvádím, že znovuobnovené členství IFLA získala Parlamentní knihovna (tehdy ještě jako Knihovna Federálního shromáždění) již na začátku roku 1990. Od té doby do tohoto roku se aktivně zúčastnila celkem 21 kongresů IFLA. Ředitel knihovny a autor tohoto článku byl členem Stálého výboru sekce parlamentních knihoven IFLA po dvě volební období v letech 1994 - 2002. Se vší skromností si dovolím připomenout, že spolu se zvěčnělým mým přítelem PhDr. Stanislavem Kalkusem jsme na přelomu dvou posledních tisíciletí dvakrát usilovně přesvědčovali a přesvědčili tehdejší nejvyšší vedení IFLA, že české knihovnictví je odborně i organizačně na takové úrovni, aby se světový kongres IFLA mohl konat v Praze. U vedení SKIP jsme však tehdy se svou iniciativou nepochodili. V roce 2003 před světovým kongresem IFLA v Berlíně uspořádala Parlamentní knihovna alespoň 19. výroční mezinárodní konferenci parlamentních knihoven, na kterou přijelo na 100 většinou ředitelů parlamentních knihoven a parlamentních informačně-analytických útvarů z celého světa.

O kongresech IFLA a aktivitách naší knihovny na tomto poli mezinárodní spolupráce jsem se snažil informovat ostatní naše kolegyně a kolegy v odborném tisku. Jen samotný časopis Čtenář publikoval v minulých letech na toto konkrétní téma celkem 13 mých příspěvků.

Závěrem této části jen stručná rekapitulace. V letech 1990 - 2015 se uskutečnilo celkem 26 světových kongresů IFLA. Parlamentní knihovna vynechala pouze 4 z nich - Moskvu 1991, Havanu 1994, Peking 1996 a letošní Cape Town, kterého jsem se nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů. Rád se ale podělím se čtenáři Bulletinu SKIP o potěšení z "rodinné fotky" členů naší sekce před budovou jihoafrického parlamentu, na jejíž rubovou stranu se mi se vzkazem podepsaly mé současné nejbližší spolupracovnice v IFLA  Raissa Theodori - předsedkyně Divize I a členka Řídící rady IFLA (Governing Board), Christine Wellems - rovněž členka Řídící rady IFLA a Donna Scheeder - současná prezidentka IFLA.

Méně už je známo, že Parlamentní knihovna pěstuje zahraniční styky i s jinými mezinárodními organizacemi. Z hlediska jejího institucionálního postavení se jako nejdůležitější jeví její zapojení do mezinárodní spolupráce v rámci Evropského centra pro parlamentní výzkum a dokumentaci (European Centre for Parliamentary Research and Dokumentation - ECPRD). Ve funkci tzv. korespondenta Centra mám tu čest zastupovat Kancelář Poslanecké sněmovny v této organizaci již více než 20 let.

Centrum bylo založeno v roce 1977, původně jako základ pro spolupráci a výměnu informací mezi evropskými parlamentními knihovnami a dokumentačně-informačními pracovišťmi. Postupně se připojovala i další parlamentní administrativa, takže v současnosti se největší díl spolupráce odehrává ve 4 základních oblastech, kterými jsou knihovny, analyticko-informační služby a archivy, dále pak ekonomika, včetně sestavování a schvalování rozpočtu, oblast parlamentní praxe a parlamentních procesů a oblast informačních technologií. Členy Centra jsou jednotlivé komory všech parlamentů členských států Evropské Unie a Parlamentního shromáždění Rady Evropy (statut pozorovatelů mají USA, Kanada a Izrael).

Centrum má sice dva spoluředitele (jednoho za Evropský parlament v Bruselu a druhého za Parlamentní shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku) a výkonný výbor reprezentující všechny evropské regiony, ale rozhodujícím orgánem je tzv. konference korespondentů, která každoročně vytyčuje hlavní směry spolupráce, schvaluje plán činnosti a volí členy výkonného výboru. Hlavní díl odpovědnosti za praktickou meziparlamentní spolupráci, výměnu informací, myšlenek a zkušeností mají korespondenti, kteří jsou do své funkce jmenování kancléři jednotlivých parlamentních komor.

Nejvyužívanější formou spolupráce je organizování seminářů ze všech oblastí parlamentní praxe k různým společným problémům a rozesílání, či naopak přijímání a zodpovídání dotazů z jiných parlamentů týkajících se většinou nejrůznějších aktuálních témat.

Na rozdíl od spíše každoročně jednorázové spolupráce s IFLA je spolupráce v rámci ECPRD o mnoho častější, a pokud se týče zodpovídání dotazů doslova každodenní realitou. Například v týdnu, kdy byl tento článek psán, jsem jako korespondent obdržel a musel bezprostředně reagovat na 4 dotazy z Evropy. Jednalo se o dotazy z Německa na právní regulaci rekreačního rybolovu, z Gruzie na možnost podrobit podle zákona testu na intoxikaci návykovými látkami i zákonodárce a členy vlády, z Albánie na proces adopce a z Litvy na to, zda si poslanci mohou během schůzí sněmovny a sněmovních výborů pořizovat soukromé videonahrávky nebo fotografie. Od roku 2003, kdy jsme naši společnou databázi dotazů a odpovědí spravovanou Evropským parlamentem v Bruselu uvedli v život, jsem se tak se svými spolupracovníky musel vypořádat s již téměř 3 000 dotazy. Databáze propojuje všechny korespondenty on-line. Takže zadám-li dotaz, mohu u jednodušších otázek obdržet odpověď téměř okamžitě. Vzpomínám na osobní návštěvu jednoho poslance, který za mnou přišel s prosbou, zda by se pro účely jeho interpelace na ministra zemědělství nedalo zjistit, jak je státem podporován chov koní v Evropě. Než dopil svoji kávu, mohl jsem mu předat odpovědi kolegů z Turecka, Švédska, Ázerbájdžánu a Německa.

Obdobně časově i odborně velmi náročná je i výměna informací a zkušeností prostřednictvím odborných seminářů. Každý rok se jich podaří uskutečnit 5 - 6 s průměrnou účastí kolem 50 parlamentních pracovníků. Jenom letos proběhly semináře o ICT a e-parlamentu v Ankaře, o přednostech a nevýhodách jednokomorových a dvoukomorových parlamentů v Haagu, o službách parlamentních knihoven a analytických útvarů širší veřejnosti v Budapešti, o vlivu veřejnosti na tvorbu zákonů v Záhřebu, o fiskální zodpovědnosti při tvorbě státního rozpočtu ve Varšavě a o digitalizaci a elektronizaci parlamentních procesů v Bruselu. Korespondentům se tak za posledních 20 let podařilo po celé Evropě zorganizovat více než 100 pracovních a odborných setkání (v letech 1995, 1996, 1997, 1998, 2002, 2007 a 2013 jsme hostili tyto mezinárodní semináře také v Praze), na kterých se mohlo aktivně podílet rovněž kolem jednoho sta odborných zaměstnanců Kanceláře Poslanecké sněmovny. Jenom pracovníci Parlamentní knihovny navštívili v tomto období v jiných evropských parlamentech celkem 32 seminářů a dalších odborných akcí.

Závěrem bych rád zdůraznil, že podle mých zkušeností je ECPRD jednou z nejlépe, nejusilovněji a  nejefektivněji spolupracujících mezinárodních profesionálních sítí v Evropě, která v případě parlamentních knihoven a parlamentních informačně-analytických služeb významně umocňuje informační sílu a potenciál těchto pracovišť ve prospěch větší informovanosti jejich zákonodárců.

Karel Sosna