Co nového ve SKIP

V regionech - Východočeský region

Letos opět ve Francii

Je to již deset let, co se mi podařilo uskutečnit svůj sen. Uspořádala jsem pro knihovníky zájezd Literární Provence. Uspořádala jsem ho pod hlavičkou regionálního výboru 08 Východní Čechy za vydatného přispění průvodkyně Růženy Vorudové (mimochodem také knihovnice z pobočky knihovny v Lounech). Účastníkům se zájezd líbil a žádali po nás další pokračování. A tak jsme vyrazili v roce 2008 do Bretaně. A protože jsme nemohli vidět vše, co Bretaň nabízí, v roce 2009 jsme pokračovali s prohlídkou jihu a západu této části země. Z účastníků zájezdů tak vznikla docela dobrá parta, která si na týden v červnu ve Francii docela zvykla. Tak následovalo v roce 2011 Burgundsko, 2012 znovu Provence a 2013 Akvitánie. Potom jsem odešla do důchodu a na organizaci zájezdů rezignovala. Ne tak parta, která se do Francie každoročně těšila. A tak se organizace zájezdu letos ujal Frankofonní klub, jmenovitě Roman Giebisch. Opět jsme se poradili s průvodkyní Růženou a na přelomu května a června spolu s ní (jako každoročně) vyrazili do Normandie.

První zastávka byla v Giverny. Obdivovali jsme zahradu, kterou vybudoval a maloval Claude Monet. Prošli jsme se mezi jezírky s lekníny i domem, ve kterém na sklonku života umělec žil. V Rouenu jsme obdivovali (tomuto slovesu se ve svém článku nemohu vyhnout) katedrálu, kterou také zmáme z mnoha Monetových obrazů. Prohlídku středu města nám znemožnil mohutný průvod, který připomínal upálení Johanky z Arcu v tomto městě.

V kraji impresionistů jsme zůstali i další den a navštívili městečko Étretat. Přes drobný déšť a silný vítr jsme se vyšplhali na útesy, které svým tvarem připomínají slony s choboty v moři a užívali si pro nás vzácné výhledy. Přes Pont de Normandie jsme přejeli do města malířů Honfleur. Upoutaly nás staré hrázděné domy, dřevěný kostel i starý přístav. Prohlédnout si pláže v Deauville nám zabránil prudký liják. Počasí se umoudřilo až ve vesničce Beuvron-en-Auge. To je nejnormandštější vesnice z celé Normandie. Jeden hrázděný dům vedle druhého, jako kulisy k nějakému historickému filmu. Ale vše obydlené, funkční.

Další den byl věnován bitvám. Obdivovali jsme tapiserii v Bayeux, na které je na 70 metrech vykresleno, ne, vyšito vítězné tažení Viléma Dobyvatele v roce 1066 na anglický trůn. Krok za krokem jsme procházeli kolem tapiserie a ze sluchátek nám v češtině objasňovali děj na plátně. Úžasné!

Po prohlídce katedrály a města Bayeux jsme odjeli do městečka Arromanches, kam zasáhla historie v roce 1944. Prohlédli jsme si velce zajímavé Muzeum vylodění. Film v češtině nám objasnil budování přístavu pro vylodění vojáků a vykládání zásob potravin, léků, oděvů, munice, ale i těžké techniky - tanků, jeřábů, buldozerů. Zbytky ochranné hráze je ještě možno vidět v moři.

Další zastávka byla v Avranche, odkud jsme již mohli obdivovat pohled na cíl naší zítřejší cesty Mont-Saint-Michel. Kdo se účastnil zájezdu do Bretaně, mohl posoudit změny, které se kolem Mont-Saint-Michel dějí. Velké informační centrum na parkovišti a dovoz k ostrovu kyvadlovým autobusem. Ale potom už prohlídka velmi navštěvovaného unikátního kláštera a přilehlých uliček se spoustou restaurací a prodejen suvenýrů. Tady jsme opustili Normandii a vydali se ochutnat ústřice do bretaňského Cancale. Odtud je to už kousek do korzárského města a přístavu Saint Malo. Proslavil ho nejen objevitel Kanady Jacques Cartier, ale i spisovatel François René de Chateaubriand. K jeho hrobu na ostrově Grand Bé jsme se vydali. Byl právě odliv a tak jsme mohli suchou nohou. Na skále nad hrobem je deska s nápisem: Velký francouzský spisovatel chtěl odpočívat zde, aby slyšel jen moře a vítr. Příchozí, respektujte jeho poslední přání. Je to vskutku romantické místo. Stihli jsme se vrátit ještě před přílivem a prohlédnout si město z hradeb, které ho obklopují.

Další den jsme se vydali na loď. Dovezla nás na Bréhatské ostrovy. Celý půlden jsme měli na procházku po ostrovech až k majáku a na prohlídku místních zajímavostí. V poznávání krajiny jsme pokračovali v oblasti Pobřeží růžové žuly. Byl právě příliv, mořská voda s hukotem narážela na růžové skály bizarních tvarů. A tak jsme vychutnávali krásu mořského pobřeží, s kterým jsme se museli rozloučit. Další den nás čekal dlouhý přejezd do Paříže. Cestou jsme si prohlédli město a hrad Fougeres a prošli se zahradami ve Versailles. Poslední den jsme strávili v rozpálené Paříži. Dopoledne jsme si připomněli návštěvu v Giverny prohlídkou Monetových pláten v Muzeu Oranžerie. Zase před námi ožila jezírka s lekníny z prvního dne našeho putování. Překvapením pro nás bylo připravené setkání s Janem Šmídem, autorem, z jehož knížek jsme si na našich cestách Francií četli. Den jsme zakončili na věži Montparnasse pohledem na Paříž, o kterém se říká, že je nejhezčí, protože není vidět ten nejvyšší věžák. Je opravdu úžasný, škoda, že na našem zájezdu závěrečný.

Věra Škraňková