Co nového ve SKIP

Stát ve státě

Na březnovém VV SKIP mne přímo ohromil výčet aktivit Klubu dětských knihoven (KDK), jak o tom mluvila kolegyně Šlesingerová. A rozhodl jsem se: rozhovor o KDK. Vznikal pouhých 7 měsíců. S předsedkyní KDK Mgr. Helenou Šlesingerovou (Š) hovoří Ladislav Kurka (K).

(K): Svou bohatou činností mi KDK připadá ve SKIP jako stát ve státě. Klubka v každém regionu (ve Stč. dokonce dvě), pravidelná výroční jednání, mozkový trust atd. Kde vidíte důvody tohoto velikého zájmu?

(Š): KDK má formálně něco málo přes 300 členů. V poměru k počtu knihoven v republice to ale není až tak moc. Na každé valné hromadě si stýskáme, jak zájem knihovníků opadává. Jak nestíháme. Jak se valí akce za akcí, projekt za projektem. Jak někdy nemáme už ani prostor vzájemně komunikovat... Účastní se nás sotva desetina. To, co nás odlišuje od "dospělých", je asi kreativita, Děckaři pořád něco připravují, tak potřebují nápady. A v dnešní digitální době už pro ně nemusí ani fyzicky nikam jezdit. Vlastně bychom měli být spokojeni. Před dvaceti lety Klub vznikl "zdola" jako odpověď na marné volání po metodice práce s dětským čtenářem. Chtěli jsme se jen učit a dělat věci líp. A z tehdejšího snu je teď leckde už běžný standard.

(K): Znáte takové organizované aktivity v sousedních zemích?

(Š): Jako první mi naskočila omluva, že žádné takové aktivity bohužel neznám. Vůbec mě nenapadlo Slovensko! Asi proto, že pro nás pamětníky to není "jiná" země. Tam přirozeně spolupracujeme při Noci s Andersenem. Velký potenciál do budoucna má ale přehlídka knihovnických besed pro děti OKNA (O Knihovnických Aktivitách). Kolegyně Iveta Novotná z Chrudimi se inspirovala v Prešově a díky osobnímu přátelství s Gabikou Futovou, slovenskou metodičkou a spisovatelkou, se podařilo soutěžní přehlídku rozjet i v Česku. Slováci u nás bývají zastoupeni v porotě. Máme za sebou čtyři ročníky a navíc jednu nesoutěžní mezinárodní přehlídku ve Vsetíně. To přitahuje energii a nabíjí.

(K): Přibližte nám mozkový trust.

(Š): Tohle musím vysvětlovat pokaždé, když na plzeňském úřadě žádám o povolení služební cesty... Kolegyně říkají "trus" a vlastně nejsou daleko od pravdy. "Mozkový trust" je pravidelná porada všech vedoucích regionálních klubek a garantů celostátních projektů. Scházíme se tak dvakrát třikrát ročně v Národní knihovně, diskutujeme, domlouváme se na úkolech a termínech. Z našich "mozkových výtrusů" pak rostou celostátní akce pro děti jako Noc s Andersenem, Kde končí svět, anebo vzdělávací akce pro knihovníky-děckaře - Setkání s loutkou, OKNA a další.

(K): Kterou aktivitu KDK považujete za nejvýznamnější?

(Š): Záleží na tom, čím kdo poměřuje. Je pravým metrem mediální ohlas, počet přihlášených knihoven, nebo jak nás to baví? Vlajkovou lodí je přirozeně Noc s Andersenem. Naposledy se spalo na 1397 místech naší planety, zapojeno bylo přes 81 tisíc dětí a dospělých z 16 zemí! Pak jsou tu různě velké a různě staré projekty, které se navzájem doplňují. Kamarádka knihovna, OKNA, Setkání s loutkou a Kde končí svět. Klub dále přijal za své původní samostatné aktivity knihoven - brněnskou Databanku, anketu SUK a knihovnickou dílnu v rámci Jičína - města pohádky. Pořadatelem Knížky pro prvňáčka je sice velký SKIP, oficiálním vyhlašovatelem Dne pro dětskou knihu Sekce veřejných knihoven, oba projekty se ale v praxi nakonec taky sbíhají v dětských odděleních. Pro mě je "nejvýznamnější" každá jednotlivá akce, která se podařila, kde přeskočila jiskra mezi námi, knížkou a dětmi.

(K): Jak Vám jdou dohromady funkce předsedkyně KDK a ředitelky KMP?

(Š): Na stránkách Matematika.cz vykládají základní princip "funkce" na příkladu kávového automatu. "Do funkce vložíte nějaký vstup (mince) a funkce vrátí nějaký výstup (kafe)." Kafe je dobré. U mých funkcí ten vstup a výstup není tak hezky vidět. Předsedkyně komunikuje, svolává, zpracovává, připomínkuje, zastřešuje, reprezentuje... Předsedkyně-ředitelka má nevýhodu v tom, že formálních povinností je hodně a jsou stejného druhu. V některých obdobích se mohou kumulovat a člověk pro jedno pak musí ošidit druhé. Mám na mysli třeba výroční zprávy, to jsou desítky stran. Takové spojení má však i přednosti. Nad ředitelkou nikdo nestojí a nekontroluje její čas. Mohu pracovat na tom, co v oboru pokládám za důležité. Zřizovatelé mi naštěstí nejen nebrání, ale dokonce to oceňují.

(K): Máte čas na své koníčky,a jaké to jsou?

(Š): Já mám velkou výhodu - baví mě prostě to, co dělám. Nejvíc ze všeho číst a psát a být s lidmi. Kamarádi mi trochu závidí, že se mohu věnovat svým koníčkům doslova celé dny.

(K): Jakou knihu právě čtete?

(Š): V posledních týdnech jsem měla na stole Business strategii krok za krokem, to ale bylo kvůli práci. Z dětských mě teď úplně okouzlila nová knížka australského spisovatele a výtvarníka Shauna Tana Pravidla léta. Právě vedu boj sama se sebou, jestli si ji mám nebo nemám koupit domů. Je plná obrázků. Ale jakých!