Informační servis

Názory rodičů na čtení knih u dětí

Na přelomu května a června 2014 proběhla poslední část celostátního průzkumu dětského čtenářství, tentokrát zaměřená na kategorii nejmladších čtenářů v rozpětí 6 až 8 let. S ohledem na věk dítěte se dotazování provádělo vždy za přítomnosti jednoho z rodičů. U dotazování byly přítomny převážně matky (80 %), občas otcové (16 %) a jen výjimečně jiný zákonný zástupce. Ve vzdělanějších rodinách byl zájem otců o čtení dítěte o něco vyšší. Přítomnosti dospělých u průzkumu jsme u nejmladší věkové kategorie využili k položení dotazů právě rodičům, protože rodinné prostředí má pro vývoj dětského čtenářství zásadní význam.

Drtivá většina českých rodičů (96 %) dětí (1. - 3. třída ZŠ) je přesvědčena o tom, že čtení je klíčové pro vzdělání dětí, ale zároveň se domnívají, že dnešní děti čtou méně než dříve. To silně koresponduje s výsledky individuálních rozhovorů, kde rodiče v naprosté většině vnímají čtení knížek jako prospěšné a důležité zejména díky tomu, že rozšiřuje slovní zásobu, učí gramatiku, rozvíjí vyjadřovací schopnosti dětí a jejich fantazii. "Myslím, že čtení je obrovsky přínosné pro děti i dospělé, protože v knihách je uložena dosavadní kultura lidstva a rozhodně bychom neměli dopustit, že by kultura knih a čtení byla vytěsněna novodobou mánii elektronických médií" (rodič).

V souladu s tím se také většina rodičů snaží čtení u svých dětí podporovat a rozvíjet různými způsoby jako například pomoc při výběru titulů, společné čtení, společná návštěva knihovny, knížky jako dárky atd. "Kupuji jí často knížky a chodím s ní do knihovny a hledáme vztah ke knížkám." Existují však rodiny, které čtení u dětí příliš nepodporují (14 %). "Na výběru knížek se nepodílím. Podle mě by měla dělat jenom tenis." Čteš si někdy s maminkou nebo tatínkem? "Jo, čtu." S maminkou? "Hm. Táta nemá čas a paří na počítači."

Konkrétní míra podpory dětského čtenářství ze strany rodičů a její formy se výrazně liší. Přestože se většina rodičů domnívá, že děti je třeba do čtení nutit, jinak by nečetly vůbec (72 %), téměř polovině rodičů evidentně není nucení do čtení vlastní (nutit do čtení nemá smysl a vůbec to nedělám) a volí spíše cestu motivace či připomínání. "Někdy mě nutí. Někdy jdu sám a někdy mi to řeknete." (dítě) Někteří rodiče však nucení do čtení otevřeně přiznávají. "No bohužel nutím, kdybych jí dala na vybranou, tak jednoznačně vítězí televize a počítat." Často se tak děje kvůli škole, jednak z hlediska rozvíjení čtenářských dovedností, jednak v rámci úkolů, které děti ze školy v oblasti čtení dostávají. "Ano to je jasný kvůli škole. Já nemůžu srovnávat, ale nás nemuseli tolik nutit do čtení. U našich kluků zejména u toho staršího je potřeba být důslednější. Ale pokud to není potřeba, tak bych nenutila."

Více než polovina rodičů (60 %) nechává dětem volnost v tom, jakým činnostem se věnují ve svém volném čase, zda četbě či něčemu jinému. Děti si podle nich musí vytvořit a najít vztah ke knížkám samy. "Musím říct, že teď abych je podporovala, to ne. Ty děti na to musí přijít samy. Nechci je do toho tlačit. Myslím si, že toho mají ze školy tolik. Ale s radostí mu koupím knížku v rámci možností, pokud jí bude chtít." (rodič).

Část rodičů (40 %) se snaží usměrňovat to, co děti ve svém volném čase dělají a motivovat je směrem ke čtení. Někteří rodiče například tím, že omezují jiné (oblíbenější) volnočasové aktivity, které jsou z pohledu rodičů méně žádoucí. "Já nevím. My to máme nastavené tak, že na televizi a na internet se běžně nekouká. To je něco výjimečného." (rodič). Naopak třetina rodičů se domnívá, že dítě by se mělo zejména učit než číst knihy.

Někdy však přílišná motivace může být kontraproduktivní, a to i pokud je cílem zejména zlepšení čtenářských dovedností. "To, jak jsme četli hodně nahlas, tak možná asi nebyl ten moment, který by přispěl k oblíbenosti čtení. Protože najednou jsme to museli dělat. A dělali jsme to, protože musíme. Možná kdybych nechala Terezku, ať si čte sama, tak kdyby si ty knížky vybírala sama, tak by ten zlom asi nastal daleko dřív. Těžko říct."

Není překvapivé, že rodiče hodnotí čas strávený na internetu pro děti za méně přínosný než čas věnovaný četbě knih. Vedle toho je ale téměř pětina rodičů (18 %), kteří se domnívají, že doba, kterou dítě tráví na internetu, je prospěšnější, než četba knih. Je pozoruhodné, že 78 % rodičů (většinou matek) považuje společné čtení rodičů a dětí za důležitou společnou aktivitu. Téměř dvě pětiny rodičů označilo společné sledování televize za nejoblíbenější společnou aktivitu, což vzhledem k množství času stráveného před obrazovkou může být pro někoho překvapivě málo (ovšem pro jiného překvapivě mnoho). Je však třeba také počítat s určitou mírou stylizace rodičů, kdy je čtení a čtenářství stále celospolečensky vnímáno jako prospěšné a funguje jako indikátor vzdělanosti. Částečně se tedy rodiče mohli v rámci výzkumu směrem ke čtenářství poněkud stylizovat.

Obecně platí, že rodičovská podpora dětského čtení roste se vzděláním jak otce, tak i matky, a samozřejmě pokud rodiče podporují čtenářství, je podstatně větší šance, aby se dítě stalo silným čtenářem.

Vít Richter