Mozaika

Deset let setkávání knihovnických seniorů ČR

Motto:

...nezapomínejte ptát se květin,
jak se jim kvete,
ptactva, jak se mu létá v povětří
a sebe, jestli máte dostatek přátel.

PhDr. Jaroslav Suchý

Před více než deseti lety jsem navrhla našemu regionálnímu výboru zorganizovat setkání knihovnických seniorů České republiky. Výbor souhlasil s podmínkou, že najdu knihovnu, která vše zajistí. To nebyl problém. Věděla jsem, že ředitelka MěK v Lipníku nad Bečvou Miroslava Střelcová se nebojí novinek v knihovnické práci a rozhodně mě nezklamala. Setkání se uskutečnilo 24.-26. srpna 2004. Vše jsme společně připravovaly a práce bylo víc než dost. S Líbou Vargovou z Přerova a Boženou Musilovou z Lipníka jsme i napekly, aby všichni účastníci byli spokojeni. Přijeli z Pelhřimova, Jindřichova Hradce, Prahy, Krnova, Vsetína a přijela i seniorka ze slovenského Bardejova. Program byl pro všechny velice zajímavý, přišel nás pozdravit starosta města i národopisný dětský soubor Maleníček s vedoucí Květou Kohoutkovou, pracovnicí městské knihovny. Vše se pořádající knihovně podařilo a mám radost, že stále ještě účastníci na Lipník rádi vzpomínají.

Další setkání se uskutečnila v Kroměříži (2006), Pelhřimově (2007), Vsetíně (2008), Svitavách (2009), Ústí n. L. (2010), Vyškově (2011), Lounech (2012), Šumperku (2013) a Praze (2014).

Nemohu psát o jednotlivých setkáních, protože nám všude bylo moc hezky. Cítili jsme opravdovou radost a pocit, že jsme mezi svými. Měli jsme radost z příjezdu ředitele Národní knihovny ČR v Praze Vlastimila Ježka do Kroměříže a Vsetína a rádi jsme vždy přivítali i našeho předsedu Víta Richtra. Potěšil nás i současný předseda VV Roman Giebisch, který o nás pečoval letos v červnu na setkání v Praze. Nesmím zapomenout na Pelhřimov, kde se mezi námi poprvé objevili manželé Bláhovi se svou kamerou a fotoaparáty. Fakt je, že především Mirek Bláha mě šel silně na nervy se svým stálým natáčením a fotografováním. Ale musím se přiznat, že jsem časem ocenila jejich fotografie a DVD. Zpětně si vyžádali i dřívější materiály a vytvořili jedinečnou dokumentaci o všech našich setkáních. Zajímavostí je i fakt, že od roku 2009 si už nemusíme zajišťovat místo setkání, protože nás knihovny samy osloví a nabídnou své služby.

Co napsat na závěr? Jsme rádi, že se můžeme setkávat, jsme dobrá parta, neexistují mezi námi pomluvy nebo závist, pomáháme si navzájem, radostně se vítáme, smutně se loučíme. I když někteří lidé považují SKIP za výlučně profesní záležitost, já osobně jsem získala přátele, kterých si opravdu vážím, mám je ráda a jsem ráda, že je mám.

Ještě se zmíním o dvou příhodách, které jsem letos při loučení v Klementinu zažila. Přišla za mnou jedna seniorka a řekla mi, že je opravdu moc ráda, že mezi nás přijela. Prožívala dost těžké životní období, ale mezi námi jí bylo po dlouhé době moc dobře. Druhá neznámá kolegyně ještě při loučení v zasedací síni za mnou přišla, aby se rozloučila a poděkovala mi. Ptala jsem se, za co děkuje. Za váš nápad pořádat tato setkání. Bylo to od ní milé, ale já jsem si jasně uvědomila, že nebýt Mirky Střelcové, VV SKIP a dalších ochotných lidí byl by můj nápad k ničemu. Takže děkuji všem, kteří se zapojili a těším se na setkání seniorů 2015, které se uskuteční v Olomouci.

Jaroslava Biolková