Děti (ne)čtou

Školní čtenářské kluby - spolupráce mezi knihovníky a učiteli

"Při naší plavbě na ostrovy poznání jsme si městskou knihovnu vybrali za náš domovský přístav. Odtud jsme slavnostně vyplouvali v dubnu 2012 za přítomnosti pana starosty, médií,... tady jsme i ukončili loňský školní rok za přítomnosti rodičů a prarodičů našich dětí."

Ivana Sixtová, Rokycany

Školní čtenářské kluby vznikly před dvěma lety na 13 základních školách v České republice. Jednou z nich byla i ZŠ Jitřní v Rokycanech, která mohla navázat na dlouholetou spolupráci s knihovnou, takových škol jsme ale mnoho nenašli.

Myšlenka propojit práci knihovníka a učitele provázela projekt od samého začátku. Obě tyto profese mohou dětské čtenářství výrazně ovlivnit. A ačkoliv k sobě mají velmi blízko, zvláště v případě učitelů I. stupně a českého jazyka, až na výjimky se setkávají jen při občasných besedách v knihovně.

"Loď čtenářských klubů" vplula do neprozkoumaných vod. Její posádku totiž netvoří děti, které čtou rády, ale spíše takové děti, které moc příležitostí poznat krásu knih neměly, třeba i proto, že doma žádné knihy nemají. Děti se specifickými vzdělávacími potřebami, a to jak z důvodu například sociálně nepodnětného prostředí či kvůli specifickým poruchám učení.

Kapitánem těchto pomyslných lodí se stal tandem se silným potenciálem - kmenový učitel školy, na níž se klub schází, a v ideálním případě i knihovník z blízké knihovny.

Každý z nich vnesl do spolupráce, plánování a vedení schůzek, své profesní i osobnostní silné stránky. Doménou knihovníků, a jejich zásadním přínosem, je stálé doporučování knih k četbě, představování nových titulů. Učitelé naopak děti většinou znají ze školy a snáze řídí klubovou skupinu. Společně připravují čtenářské lekce zaměřené na konkrétní čtenářské dovednosti.

Na 13 školách funguje celkem 21 čtenářských klubů. Každý z nich je jiný, vytváří si svou náplň sám. Co ale mají společného? Respektování tzv. "třech pilířů" klubové práce: děti dostávají příležitost doporučovat si knihy navzájem, mají možnost si číst přímo v klubu knihu podle svého výběru (tj. je zařazována tzv. dílna čtení), z každé klubové schůzky odcházejí s knihou, jíž si půjčí přímo v klubové knihovničce. Součástí vybavení klubů je přibližně 250 titulů. Z počátku nebylo snadné se v nich zorientovat. Obsahovaly spíše nové knihy, u kterých jsme se domnívaly, že by díky modernímu jazyku a pěkným ilustracím mohly lépe vyhovovat dětem, které mají potíže s technikou čtení. Učitelé mnohé z nich neznali, protože byly zvyklí pracovat s osvědčenými tituly. Doporučování knih bylo spíše intuitivní. A to byl velký prostor pro využití zkušenosti knihovníků. Postupně třídili knihy podle čtenářské úrovně dětí a podle témat, která zajímají děti. Hlavně knihovníci stojí za anotacemi dětských knih, které jsou zveřejněny na projektovém webu - anatoce knih s radami po pedagogy, anotace pro rodiče a děti. Naopak učitelé jsou obvykle autory výukových lekcí, při nichž nově poznané knihy využívají, a to nejen v klubu, ale i přímo ve třídách.

Nezřídka se stane, že některý z knihovníků využije zkušenosti z klubů při besedách. Například Naďa Rollová uspořádala dílnu čtení v několika knihovnách, stejně tak Eva Fundová z přeloučské knihovny podobnou aktivitu zorganizovala přímo v knihovně jak pro děti z klubu, tak pro místní kroužek... Výčet by mohl pokračovat, Tereza Jačmeníková z Havířova pořádá besedy, v nichž používá v klubu vyzkoušené postupy, kolegyně z Chlumce nad Cidlinu na klubových dětech vidí, jaké nové tituly by se mohly líbit i jejich kmenovým čtenářům.

Knihovníků v klubech pracuje celkem 14 a každý z nich by mohl uvést nějakou konkrétní zkušenost. Stejně tak učitelé. Zatím se zdá, že sázka na klubový tandem je sázkou na jistotu. Navzdory tomu, že do klubu chodí několik stovek dětí, z  nichž leckteré čtenářské vzory ve svém okolí nemají a mnohdy samy zatím ztěžka slabikují, téměř všechny uvádějí, že je čtení baví. První ostrov v plavbě za poznáním byl objeven.

Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby je projekt financovaný od února 2012 do ledna 2015 z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Ve 13 základních školách jej jako volnočasovou aktivitu vede ideálně vždy místní pedagog a knihovník veřejné knihovny. Klubovou skupinu tvoří 10-15 dětí, schází se během školního roku jednou týdně na hodinu a půl, a to v prostorách školy. Nositelem projektu a zdrojem jeho metodického vedení je Nová škola, o. p. s.

Seznamte se s metodami klubové práce a konkrétním děním v nich na www.ctenarskekluby.cz.

Irena Poláková

Pozn. redakce: Zástupce Klubu školních knihoven SKIP byl požádán o stanovisko.

A zde vyžádané stanovisko z Klubu školních knihoven

Nápad založit na základních školách Školní čtenářské kluby je určitě velmi přínosný. Ne každá základní škola si může dovolit provozovat kvalitně vybavenou školní knihovnu, která by měla být samozřejmostí na každé škole, pokud chceme hovořit o tom, že podporujeme čtenářství. Tyto kluby mohou mimo jiné pomoci zaktualizovat či rozšířit stávající fond.

Co je, ale nejdůležitější, je to, že se jejich činnost zaměřuje na děti, které z nějakého důvodu nečtou. Do akcí knihoven na podporu čtenářství se často zapojují děti, které rády čtou, i když našim cílem je přilákat hlavně "nečtenáře", což se nám však málokdy podaří. Tyto kluby mohou položit dobrý základ k tomu, aby se z dětí, které nerady čtou, stali čtenáři, které čtení baví, protože jim to bylo ukázáno netradičním způsobem.

Spolupráce knihovníka a učitele je v tomto směru velice důležitá. Jak bylo zmíněno, každý z nich má jiný pohled na věc a mohou se navzájem inspirovat a hlavně doplňovat. Knihovník mnohdy postrádá pedagogické schopnosti a učitel naopak přehled v množství vydávané literatury pro děti. Jistě by stálo za zvážení do budoucna pořádat společné vzdělávací akce pro obě profese.

Za Klub školních knihoven Romana Ráblová