Co nového ve SKIP

Zahraniční styky

Světový knihovnický kongres v Singapuru

79th IFLA General Conference and Assembly

Již tradičně v srpnových dnech se konal v exotickém a fascinujícím Singapuru světový knihovnický kongres. Mottem tohoto ročníku bylo: "Budoucí knihovny: neomezené možnosti". Jak uvedla Elaine Ng, předsedkyně národního kongresového výboru výboru, knihovny mají sílu být pozitivním hnacím motorem změn na mnoha frontách. Aby se knihovny dotýkaly myslí i srdcí všech, je třeba, aby knihovníci a informační profesionálové byli v úzkém kontaktu s komunitou a poskytovali takové služby, které odpovídají místním potřebám a zároveň spojují obyvatele se světovými znalostmi a kreativitou.

Doplňme ještě myšlenky, které vyslovil Dr Yaacob Ibrahim, ministr pro komunikaci a informace: "Dnes žijeme ve stále více se propojujícím světě. Nové inovace a technologie mění způsob, jakým přijímáme a tvoříme znalosti. Knihovny se musí vyvíjet a přijímat tyto nové technologie, aby byly schopné uspokojovat měnící se potřeby společnosti. Knihovny jsou proto klíčovým pilířem společnosti."

Dříve než se stručně projdeme kongresovým programem, nabízím malou knihovnickou ochutnávku. Byť exkurze do knihoven byly na programu až poslední den kongresu, jedno z prvních singapurských setkání, sice náhodných, ale o to působivějších, bylo právě s knihovnou. Při první cestě do kongresového centra jsem narazila na budovu Národní knihovny. Samozřejmě jsem ji nemohla minout a tak jsem alespoň na chvíli chtěla vstoupit do prostorného foaye. Prošla jsem světlým proskleným prostorem a pokračovala do další části. "Rozkročené nohy" budovy zde vytvářely velebný rozlehlý prostor, kde se usídlily kavárenské stolky, zeleň, posezení a také digitální obrazová galerie, dále "mušle" - The Memory Recorder, kde bylo možné v soukromí pořídit audio nebo video záznam či naskenovat napsaný příběh, a tak spoluvytvářet příběh města. Kousek dál byl další interkativní prvek, kde se dalo na dotykové obrazovce psát, kreslit a to vše se přenášelo na velkou horizontální světelnou plochu. Co mne po chvíli možná ještě více překvapilo, bylo zjištění, že vlastně nejsem ve vnitřním prostoru knihovny, ale že toto vše je součástí ulice. Krásné, čisté, nepočmárané a na svém místě. Upřímně - jak dlouho by to takto vypadalo v našich končinách?

Nyní již k vlastnímu kongresovému programu. Každý kongres oficiálně začíná slavnostním zahajovacím ceremoniálem, kde se hostitelská země vedle vystoupení klíčovách řečníků vždy prezentuje tím nejtypičtějším ze své kultury.

Vybrat si z kongresového programu to nej je vždy obtížné. Paralerně se koná mnoho přednášek, workshopů, diskusních fór. Nezbývá než se soustředit na oblasti, které jsou v centru vaší pozornosti nebo které slibují přínos něčeho super nového. Jako pro členku stálé komise IFLA pro veřejné knihovny je pro mne toto téma logicky prioritní. Nabízím nyní několik odkazů a poznámek k přednáškám, které mne mimořádně oslovily. Plné texty příspěvků jsou dostupné na http://library.ifla.org/.

Knihovna a město

V tomto bloku přednášek bych vyzdvihla příspěvek Maijy Berndtson, dlouholeté (čerstvě bývalé) ředitelky městské knihovny v Helsinkách, ve kterém se zamýšlela nad rolí knihovny jako tvůrce veřejného prostoru. Na různých příkladech z celého světa ukázala, že je třeba knihovníky povzbuzovat v tom, aby si uvědomovali potenciál knihoven jako spolutvůrce veřejného prostoru a současně co nejvíce zapojovali obyvatele do plánování knihoven a jejich služeb. Lidé potřebují místo pro vzájemnou interakci. Je jedno, zda jde o prostor virtuální, fyzický nebo kombinaci obojího. A jestliže tato místa mají sloužit efektivně, musí umožňovat jak svobodný přístup, tak také svobodu projevu. Bez toho bude termín veřejný prostor vágním výrazem. Nabídla ještě další pohled na veřejný prostor jako "třetí prostor", myšlenku sociologa Ray Oldenburga. Ten definuje "třetí prostor" jako místo mimo domov a zaměstnání, jako neutrální místo, kde se lidé mohou shromažďovat a vzájemně na sebe působit.

Maija Berndson zdůraznila, že tvorba místa není pouze stavba nových budov, vysoká čísla návštěvníků, ale také propojení uživatelů do plánovacích procesů. Ale to také znamená, že knihovníci musí být aktivní a schopni vysvětlovat roli knihoven urbanistům i politikům. "Jestliže uspějeme v tomto, knihovny a jejich uživatelé mají před sebou skvělou budoucnost," uzavřela přednášející své myšlenky.

Knihovny jako učící se organizace

je dle mého názoru nesmírně aktuální a potřebné téma. Zde bych se zmínila o příspěvku Firemní klima pro vzdělávání skupiny autorů z National Library Board (NLB) Singapure. Uváděli příklady, jak motivovat ke kontinuálnímu vzdělávání a rozšiřování znalostí. Za konkrétní zmínku stojí například zajímavá iniciativa One Learning Hour, která se obvykle koná během pracovní doby jedenkrát měsíčně na jakékoliv téma. Jde většinou o velmi příjemnou záležitost, kterou vždy vede jedna z knihoven a člověk, který má vynikají znalosti ve zvoleném diskusním tématu. Není to setkání, kde se promítne prezentace a účastníci si povinně dělají poznámky. Je to nejen prostor k učení se, ale také ke společenskému setkání v přátelské atmosféře. A ještě jedna úroveň vzdělávání, která je zde uplatňována - vzdělávání nad rámec dané pozice. Tato sekce nabízí různé cesty, jak zaměstnanci mohou nabývat nové dovednosti a schopnosti pro sebe a jejich organizaci. Jde vždy o týmovou práci (Work Improvement Teams).

A ještě několik jednoduchých a chytrých myšlenek k učící se organizaci z Tampere. Je důležité najít adekvátní metody k tomu, abyste povzbudili chuť k učení a sdílení znalostí mezi zaměstnanci či dokonce mezi knihovnami. Zvolili jednoduchou cestu, například při organizaci koncertu pro mládež popsali všechny kroky tak, jak to známe z kuchařských receptů. A takto se podíleli o znalosti. To by však možná zcela nestačilo. Proto dodávají: "Když děláte hamburger, stačí jednoduchý recept a nepotřebujete osobní podporu, ale když děláte gurmánský kousek, je dobré plánovat osobní asistenci zkušené osoby, dokumentovat kroky na videu, zabývat se zpětnou vazbou."

Mládež a knihovny

Je zajímavé si povšimnout, že v centru pozornosti veřejných knihoven celého světa je práce s mladými lidmi. Příspěvky tohoto bloku se věnovaly otázkám kompetencí, které knihovníci pracující s touto věkovou skupinou musí v dnešní digitální době mít. Jeden z přístupů generuje sedm základních předpokladů pro úspěšnou práci: znalost cílové skupiny, administrativní a manažerské dovednosti, rozvoj knihovních fondů, schopnost vytvářet kvalitní programy, umění podpory, profesionalita a profesní rozvoj , schopnost spolupráce a vytváření širších vztahů.

Zcela jistě by stálo za zmínku mnoho dalších programových bloků, to však již přesahuje rámec tohoto článku. Závěrem ještě doporučím věnovat pozornost dokumentu, který je výsledkem práce mnoha odborníků. IFLA Trend Report (http://www.ifla.org/strategic-plan/key-initiatives/digital-content/trend-report) byl poprvé zveřejněn právě na kongresu v Singapuru a definuje pět hlavních rovin, které budou ovlivňovat naše informační prostředí v nejbližších 5-10 letech. Zpráva má nabídnout knihovníkům, politikům i veřejnosti užitečné zdroje, které pomohou lépe porozumět roli knihoven v digitálním světě.

Libuše Nivnická

Z článku musela být kvůli nedostatku místa vypuštěna kapitola Zelené knihovny budoucnosti. Najdete ji v příštím čísle.