Co nového ve SKIP

Rozhovor s Kateřinou Hubertovou

K: Od kdy se pohybujete kolem SKIP?

H: Asi dvacet let, ale to byla spontánní pomoc při evidenci, expedici atd. Členem jsem asi šest let, v regionálním výboru Východní Čechy jsem začala pracovat skoro hned a předsedkyní jsem od roku 2010.

K: Na co se jako předsedkyně zaměřujete?

H: Mám kolem sebe velmi tvůrčí a nápadité lidi. Je důležité udržet jejich nápady v realizovatelné podobě. Snažím se trvat na termínech a domluveném.

K: Jak máte výbor poskládaný a jak funguje?

H: Region 08 - Východní Čechy zahrnuje Kraj Pardubický, Kraj Královéhradecký a část Kraje Vysočina. Abychom na nikoho nezapomněli, aby pokrytí bylo opravdu přes celé území, máme poměrně košatý regionální výbor. Z každého okresu jeden člen regionálního výboru. A ten je styčným důstojníkem pro svůj okres. No a mimo to ještě kolegyně, která se stará o členskou základnu, a další kolegyně za Klubko. Celkem 13 členů... Úkoly nemáme nijak zvlášť rozdělené. Speciálně o seniory se starají dvě kolegyně, zbytek děláme všichni všechno.

Regionální výbor se schází 3 až 4krát ročně; minimálně jedno jednání je výjezdní, spojené s exkurzí v té které knihovně. Klubko, když to vyjde, drží standardně dvě setkání ročně - jarní a podzimní. Zbytek komunikace je elektronický. IT nám komunikaci neuvěřitelně zpružnily... Já jsem předem varovala, že nejsme ničím zajímaví. Nic mimořádného u nás nenajdete, fungujeme jako kterýkoliv jiný region.

K: Co se Vám ve funkci nejvíce povedlo?

H: Nemám pocit, že by to bylo něco výjimečného. Převzala jsem veslo po Věře Škraňkové a nezastavujeme. Naše výroční zpráva za rok 2013 má 16 bodů plus setkání výboru a Klubka. Nejviditelnější proměnou asi prošlo Klubko. Takže řekněme - povedlo se prohloubit činnost Klubka. Ale ono to šlo s Markétou Poživilovou skoro samo. Ona je gejzír nápadů. Stačí to jen probrat... Snažíme se zaměřovat na vzdělávání knihovníků. A nemusí to být zrovna nic tradičního. Třeba storytelling...

K: Storytelling? To má něco společného s příběhy, něco jako příběhování?

H: Ano. Učí vyprávět příběhy. Začali s tím knihovníci dětských oddělení, teď se učí umění vypravěčskému i ostatní. Seminář a tvůrčí dílnu jsme letos měli už čtvrtým rokem.

K: Před chvílí Vám při rozhovoru z úst vyklouzlo slovo arteterapie. Můžete to čtenářům přiblížit? Nebo víte co? Můžete o tom pro Bulletin SKIP zajistit příspěvek? A můžeme k Vašim koníčkům. Jaké jsou?

H: Knížky... co byste čekal od knihovnice?

K: Při Vašich vyčerpávajících odpovědích budeme brzy u konce. Který je váš oblíbený spisovatel a Vaše oblíbená knížka?

H: Stephen King (horory), ale také Vlastimil Vondruška se svými historickými romány. Vlastně čtu úplně všechno, záleží na náladě. Nejoblíbenější knihu mám Saturnina od Zdeňka Jirotky.

K: Knížky a četba je Vaše jediné hobby?

H: Taky filmy, různé výtvarné techniky (jsem ryzí amatér ve všech výtvarných technikách, které jsem kdy pokoušela), pes... Teď, když už konečně bydlíme v domečku, jsme si mohli pořídit vytouženého německého ovčáka. K domu patří hlídač. Je to černý padesátikilový ďáblík. Miláček celé rodiny, ale pro ostatní respekt budící postrach. Nejprve mě nenapadal žádný koníček, teď ale koukám... je toho dost.

K: Pracujete pár měsíců v nové knihovně, přesněji v novém prostředí. Jak se v ní cítíte, co jí říkáte?

H: Báječně! Za svou osobu říkám, že jsem nadšená! Nádherná velká budova s takovým potenciálem, že je radost pokusit se naplnit ji. Máme plány, představy... Teď tu vizi nějak zhmotnit. Prostor byl dosud naše slabina. Nebylo možno vměstnat se do pár metrů čtverečních. Teď jich máme 5 600.

Reakce návštěvníků jsou vesměs pozitivní, zájem veřejnosti velký. Bodujeme i u veřejnosti odborné - naše kavárna je podle Magazínu Mladé Fronty Dnes jednou z 12 nejkrásnějších designových kaváren v republice!

Statistika roste, ale na nějaké větší hodnocení je asi ještě brzy. Zvykat si musí zaměstnanci i naši čtenáři. Přece jenom rozdíl je hodně velký.

K: Máme štěstí, protože nás právě teď vyrušila paní ředitelka, tak jí dáme slovo.

Čižinská: Co na to čtenáři? S napětím jsme čekali, jak to přijmou zejména konzervativnější čtenáři, a musím říci, že většina návštěvníků je nadšená. Nejen z povedené přeměny, ale také ze vstřícnosti pracovníků knihovny k nim a také z toho, že se vůbec ještě nějaké peníze na kulturu v dnešní době vydávají. Někteří nám píší náměty na drobná vylepšení.

A co na to moji kolegové? Ti si moc nevydechnou, jsou ve službách, organizují akce, aby byl dům živý. Čekala jsem trochu brblání při změně zázemí, ale nic takového se nestalo. Samozřejmě se musíme všichni sžívat s novou budovou a jejími technologiemi.

K: Děkujeme paní ředitelce a zpět k našemu rozhovoru. Je něco, čím byste se chtěla ještě, Kateřino, pochlubit?

H: Vlastně ano. V říjnu letošního roku jsme si jeli do Prahy do Zrcadlové kaple Klementina převzít ocenění Městská knihovna roku 2013. Na to jsem moc pyšná. Beru to jako dobrou značku pro knihovnu a jsem ráda, že jsem už přes 20 let její součástí. A když jsme tam tak v tu chvíli vpředu stáli, tak mi došlo, jaká je to bomba! Já tam stála už po druhé*! Nikdy mne nenapadlo, že se mi taková věc může přihodit. Byl to moc krásný pocit. Díky všem kolegům současným i bývalým, bez spolupráce všech by nic z toho nebylo. Díky.

K (Ladislav Kurka): A já zase děkuji Vám, i za to, jak šikovně jste vlákala paní ředitelku do našeho povídání.

PS: Ten příspěvek o arteterapii bude. Už mi ho Markéta Poživilová slíbila.

* Knihovna města Hradce Králové obdržela za projekt Šablony webu pro malé knihovny ocenění Knihovna roku 2007 v kategorii Významný informační počin.

Bc. Kateřina Hubertová je rtuťovitá dáma, ale v rozhovoru se mnou toho zase až tak moc nenamluvila. Vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové, studijní program Mediální a komunikační studia. Je předsedkyní RV Východní Čechy druhé funkční období. V Knihovně města Hradce Králové pracuje jako vedoucí metodického oddělení.