Do rámečku

Mgr. Ladislav Zoubek - knihovnický autoportrét

Narodil jsem se v r. 1956 a dětství jsem prožil v České Kamenici. I když byli moji rodiče rozvedeni, měl na mě podstatný vliv můj vlastní otec, knihovník. Již na základní škole, kterou jsem dokončil v r. 1971 jsem chtěl jít studovat knihovnickou školu, to mi ale rodinná situace neumožnila. V r. 1975 jsem tedy absolvoval Střední průmyslovou školu strojní a dopravní, obor železniční doprava a přeprava - měl tedy být ze mě výpravčí.

Do roku 1979 - s dvouletou přestávkou vojenské služby - jsem pracoval u ČSD jako signalista, ale již po vojně, od roku 1977, jsem pracoval - mezi nočními a denními směnami - na částečný úvazek v Okresní knihovně Děčín, která se mi nakonec stala osudem. 1. května 1979 jsem opravdu v této knihovně nastoupil na plný úvazek do hudebního oddělení, které bylo v té době uzavřené. Podařilo se mi toto oddělení v krátké době zprovoznit, získat do něj řadu atraktivních hudebních záznamů, tehdy jinak legálně nedostupných a z hudebního oddělení se stala velmi živá "posluchárna" především pro mládež. Téměř po celou dobu působení v hudebním oddělení jsem byl předsedou děčínské pobočky České hudební mládeže a připravoval jsem pro členy komponované večery vážné hudby a zúčastňoval se s hudebními pořady přehlídek a tvůrčích dílen po celém tehdejším Československu. Hudební oddělení děčínské knihovny bylo v té době také aktivním členem československé pobočky IAML (Mezinárodní sdružení hudebních oddělení, archívů a dokumentačních středisek).

Od r. 1980 jsem byl souběžně vedoucím úseku knihovnických služeb a v letech 1981 - 1988 jsem dálkově absolvoval Filosofickou fakultu UK - obor vědecké informace a knihovnictví. Diplomovou práci jsem zpracoval na téma Pravidla zpracování zvukových dokumentů, z té se později čerpalo při formulování některých pasáží při zpracování ČSN a později byla využita do knihovnického software.

Po odchodu tehdejší ředitelky jsem byl od července 1986 pověřen vedením knihovny jako zastupující ředitel, od 1. května 1987 jsem byl jmenován do funkce ředitele Okresní knihovny Děčín. Za svůj největší úkol jsem tehdy považoval pozdvihnout podprůměrnou úroveň knihovny ve všech ukazatelích, zvláště v otázce odborné úrovně, zvýšeného rozpočtu na nákup knihovních fondů, zlepšení platových podmínek a v koordinaci služeb pro venkovské knihovny okresu a jejich kvalitní nabídce pro čtenáře. Věřím, že se nám to docela dařilo a počátkem 90-tých let jsme se i díky tehdy výjimečně úspěšnému ministerskému projektu vybavili výpočetní technikou a databázemi a začali poskytovat jako jedna z prvních knihoven informační služby pro malé a střední podnikatele. Bojovali jsme však o zachování celookresního systému knihovnických služeb, protože sílily tendence o převod naší knihovny z okresního úřadu pod město. V polovině devadesátých let se mi dokonce povedlo prosadit úspěšnou interpelaci v parlamentu na toto téma. Tlak státní politiky v této oblasti byl však neúprosný a v r. 1997 jsme byli transformováni na Městskou knihovnu Děčín, p.o. Transformace se nám však povedla vzorovým způsobem a zůstal tak zachován plně funkční okresní systém knihovnických služeb (ještě dlouho před vydáním nového knihovního zákona) prostřednictvím písemných smluv s obecními a městskými úřady okresu. Na toto téma jsem pak absolvoval řadu přednášek na různých knihovnických fórech.

Pod křídly nového zřizovatele se nám pak velmi rychle dařilo knihovnu vybavit knihovnickým software Lanius, později Clavius, zautomatizovat knihovnické procesy, výpůjční systém a připojit knihovnu od r. 1997 k internetu. Na přelomu tisíciletí jsme počítačovou síť knihovny povýšili na novou kvalitativní úroveň a zrekonstruovali všechna oddělení knihovny pro veřejnost a opatřili je novým nábytkem.

V roce 2005, kdy již byla převedena dotace na výkon regionálních funkcí ze státu na kraje, se mi podařilo prostřednictvím krajských zastupitelů za okres Děčín omezit záměr Ústeckého kraje snížení dotace na tyto funkce i pro ostatní pověřené knihovny našeho kraje.

V roce 2008 jsem přijal nabídku představitelů města a pod správu knihovny bylo začleněno vzdělávací středisko, které organizuje řadu především jazykových a rekvalifikačních kurzů. V letech 2009 - 2011 jsem byl účasten zpracování odborné části projektu na postavení nové děčínské knihovny, která byla pro veřejnost otevřena 10. září 2012 jako multifunkční kulturní zařízení, kde kromě komplexních knihovnických služeb (včetně sobotní a nedělní otevírací doby) jako pověřená knihovna pro okres Děčín, nabízíme širokou škálu vzdělávacích kurzů, provoz městského turistického informačního centra a dokonce veřejných WC.

Od roku 1997 jsem se podílel na vzniku a posléze organizaci celostátní literární soutěže k poctě významného děčínského básníka Vladimíra Vokolka. Od roku 1999 redakčně připravuji k vydání v edici Nomisterion básnické sbírky děčínských autorů. V roce 2006 jsme zorganizovali v Děčíně první Den pro dětskou knihu, kterou se mi podařilo prosadit jako celostátní akci.

Počátkem 90-tých let jsem byl konzultantem při generální rekonstrukci objektu pro Městkou knihovnu v České Kamenici, přesvědčil jsem rumburské zastupitele k dokončení adaptace bývalého kapucínského kláštera pro krásnou městkou knihovnu a dlouhodobě jsem se podílel na její odborné koncepci až do jejího slavnostního otevření koncem r. 1994. Další odborné konzultace jsem poskytoval v počátcích rekonstrukce budovy pro novou varnsdorfskou městskou knihovnu koncem prvního desetiletí.

Od roku 1990 jsem se stal členem SKIPu, kde od druhé poloviny devadesátých let, s malou přestávkou, doposud působím jako člen předsednictva výkonného výboru SKIP a zároveň jako člen regionálního výboru. Podílel jsem se na prvním znění nového knihovního zákona, řadě koncepcí a metodických materiálů (např. internetizace knihoven, standardech knihoven aj.) a v roce 2000 s jihočeskými kolegyněmi na vzniku knihovnické ceny Knihovna roku, a na způsobu hodnocení malých knihoven, které bylo přijato jako jedno z kritérií při posuzování soutěže Vesnice roku. V obou těchto soutěžích od samého počátku působím jako člen, resp. v knihovnické soutěži předseda celostátní hodnotící komise.

V roce 2010 jsem byl zvolen za předsedu Sdružení rady SKAT. Na přelomu tisíciletí jsem rovněž působil řadu let jako člen redakční rady časopisu Národní knihovna. V roce 2011 jsem projednal počátek spolupráce internetového portálu Seznam.cz mezi členskými knihovnami SKIP a SKAT pro umístění informací o knihovnách na Mapy.cz.

Ovšem nejen prací živ je člověk. Dokážu si najít čas na koníčky, kde dominuje můj zájem o progresívní hudbu, fotografování, vlastivědnou a historickou literaturu a cestování po zapadlých koutech naší vlasti a Slovensku. Dokonce jsem si našel čas i na manželství, které již absolvuji potřetí.

Po nástupu do knihovny koncem sedmdesátých let minulého století jsem si přál stát se ředitelem této instituce a z knihovny vybudovat jednu z předních knihoven v republice a alespoň malým dílem přispět k rozvoji českého knihovnictví. Zda se mi to daří - nechť posoudí jiní.