Rozhovor s novým předsedou SKIP

R: Ještě jednou gratulace ke zvolení předsedou SKIP.

G: Láďo, moc ti děkuju.

R: Doufám, že další Tvé odpovědi už nebudou tak krátké. Jaké priority si v řízení SKIP dáváš?

G: Občanské sdružení se podle mne nedá příliš řídit, můžeš je někam směrovat a motivovat jeho členy k činnosti, řídit se dá knihovna. SKIP v průběhu roku realizuje takový počet projektů na celostátní a především regionální úrovni, že bych byl velmi rád, pokud by se nám do budoucna podařilo zajistit jejich financování a udržitelnost. Počty projektů bych již nerozšiřoval, aktivních kolegů, kteří jsou ochotni na nich pracovat je velmi omezený počet. A ti aktivní nám stárnou...

R: A kde vidíš příčiny tohoto stárnutí?

G: V souvislosti se stárnutím naší členské základny je nezbytné získat pro naše akce mladé aktivní kolegy a motivovat je k zapojení do projektů SKIPu. Stárnutí členské základny není jistě pouze problém SKIP, ale souvisí se stárnutím pracovníků českých knihoven obecně. Pro mladé lidi, kteří chtějí po ukončení studia založit rodinu, vzít si hypotéku, nebo v horším případě oboje, nejsou platy v našem oboru motivační! Mladí se prostě příliš do knihoven nehrnou.

R: Je v silách SKIP s tímhle letitým problémem něco už konečně udělat?

G: Obávám se, že SKIP odměňování pracovníků knihoven moc neovlivní. Jistě na tento problém musíme poukazovat a jednat s významnými partnery tj. se zřizovateli knihoven.

R: Máš nějakou vizi, jak získat více knihoven k účasti na celostátních akcích jako je Týden knihoven a Den dětské knihy? Už roky zde platí zákon Zlaty Houškové, že Týdne knihoven se účastní kolem čtyř set knihoven a Dne dětské knihy dokonce jen kolem stovky. Jak je to možné?

G: Vím, že tuhle otázku si kladeš každý rok v úvodníku tohoto časopisu a srovnáváš české knihovny s aktivními Rakušany. Záleží to také na mediální podpoře. Vzpomeň si, že akce Kniha mého srdce, kterou si vzala za své Česká televize, se zúčastnilo více než 800 knihoven. Hledáme proto další mediální partnery, v současné době aktivně jednáme např. s Českým rozhlasem o mediální podpoře projektu Už jsem čtenář - Knížka pro prvňáčka apod. A taky se budeme muset smířit s tím, že prostě máme v Česku 400 aktivních knihoven a ostatní se vezou...

R: Ale ta osmistovka Tebou zmiňovaná není ani pětina českých knihoven. Vedle nás v Rakousku pořádají obdobný týden Österreich liest. Treffpunkt Bibliothek s daleko větší účastí knihoven a mají i další dobré zkušenosti. Napadá mne, že by stálo za to kromě oficiálních setkání s představiteli obou rakouských spolků na kongresech pořádat pracovní setkání. Jak hodnotíš mezinárodní aktivity SKIP?

G: Výborná je spolupráce s Goethe Institutem v Praze - každý rok pořádáme společně jednu velkou akci. O podobnou spolupráci jsme usilovali s Rakouským kulturním forem, ale bez výsledků. Se zástupci slovenskými knihovnických spolků jsme upořádali setkání na nejvyšší úrovni, ale abych to řekl diplomaticky, výsledky dosud nepadly na úrodnou půdu. Výborná je příhraniční spolupráce našich regionů: severomoravský má výborné výsledky v kontaktech se slovenskými a polskými knihovníky, jihomoravský a jihočeský s rakouskými partnery. Aktivní je Frankofonní klub SKIP, každoročně východočeský region pořádá poznávací zájezd do Francie, již léta organizujeme podzimní studijní cestu po knihovnách v zahraničí, kde navazujeme osobní kontakty se zástupci knihovnických spolků. Bulletin SKIP vydává každý rok zvláštní číslo věnované knihovnictví vybrané země, z osobní zkušenosti vím, jak je to problematické. Letošní Čínské knihovnictví vzniklo úplnou náhodou z mého osobního setkání s architektem slovenského původu Aurelem Fabrim, který přednáší v Číně. Turecké knihovnictví plánované na rok 2014 vzniká také jen díky osobním vazbám s Hanou Mouala. Na rok 2015 se snad podaří připravit Korejské knihovnictví díky studijní stáži Karolíny Košťálové z Národní knihovny atd.

R: Pořád se mi ale zdá, že nám chybějí pracovní setkání, která by se hlouběji zabývala problematikou, abych tak řekl zajímající obě strany. Myslím tím setkání především s knihovníky sousedních zemí, Německa a Rakouska.

G: To víš, že bych byl pro. Ale k tomu jsou zapotřebí finance a ty SKIP nemá.

R: Snad by tedy šlo zažádat o grant. Ale pojďme dál. Mohl bys zhodnotit stručně činnost v regionech?

G: Ta je skutečně značně odlišná. Hodně aktivní jsou pochopitelně největší regiony - mnoho členů, větší finance atd. Velkým problémem je rozdrobenost severních Čech do tří regionů. Na Chomutovsku je 9 institucionálních a 11 individuálních členů, v této sestavě je obtížné vyvíjet činnost, což tento region dokazuje dlouhou řadu let. Ostatně to je i jeden z důvodů, proč se např. lounská městská knihovna stala členkou pražského regionu. V každém z dalších dvou regionů na území severních Čech je jedna velká a aktivní knihovna (liberecká KVK a ústecká SVK), takže tomu odpovídá i činnost tamějších dvou regionů SKIP. Je mi líto, že se nepodařilo Chomutovsko připojit k některému z těchto dvou regionů.

Abych doložil své tvrzení o velkých regionech, použiji příklad Prahy. Je zde velká koncentrace institucionálních i individuálních členů a tím pádem i značné finanční možnosti. RV organizuje každý měsíc exkurzi do atraktivní pražské knihovny, pravidelné literární procházky Prahou, region SKIP Praha přispívá členům na návštěvy vybraných divadelních představení, každoročně třídenní výlet na happening Týdne knihoven, předvánoční výlet do zahraničí, předvánoční skipový večírek atd.

R: Jak vidíš aktivity celkem čtrnácti komisí, klubů a sekcí?

G: Zde bezesporu hraje prim Klub dětských knihoven, který má ještě v každém regionu klubko, ve středočeském regionu dokonce dvě, v chomutovském regionu jako v jediném klubko není. Naopak některé odborné sekce SKIP se za rok zmůžou maximálně na jednu akci.

R: Máš nějakou představu, jak tuto situaci změnit?

G: To je těžké. V podstatě to vždy záleží na iniciativě jednoho dvou lidí, kteří se tomu věnují, obětují tomu čas, někdy i vlastní prostředky. Jako příklad bych uvedl předsedkyni Klubu tvořivých knihovníků RNDr. Alenu Volkovou Balvínovou. Paní doktorka se rozhodla po odchodu do důchodu, že se chce věnovat činnosti tohoto klubu a dává tomu hodně času a energie. Snažíme se jí pomoci alespoň organizačně při pořádání knihovnického jarního a vánočního jarmarku v Klementinu. Podporujeme projekty klubu, ale pokud by se paní doktorka rozhodla skončit, tak opravdu nevím kdo by ji nahradil. Obdobné je to u většiny odborných sekcí a klubů SKIP.

R: Neměl by SKIP komunikovat s politickými stranami? V Rakousku pořádá Spolek veřejných knihoven kulaté stoly, kdy zástupci jednotlivých stran seznamují, jak jejich programy počítají s knihovnami, četbou atd.

G: Myslím si, že velkou výhodou SKIPu je, že je apolitický. Já osobně jsem nikdy v žádné politické straně nebyl a když se tak koukám kolem sebe, tak do žádné politické strany nehodlám vstoupit. SKIP určitě musí komunikovat se zástupci státní správy a samosprávy, tj. se zřizovateli knihoven, což jsou představitelé všech politických stran. SKIP je aktivním členem Spolku pro obnovu venkova, kde jsou zastoupeni primárně starostové menších obcí. Tato spolupráce je důležitá např. při soutěži Vesnice roku, v rámci které jsou hodnoceny i knihovny a v říjnu je udělena státní cena Knihovna roku. Spolupracujeme se Svazem měst a obcí, Asociací krajů, Sdružením místních samospráv, lobujeme u poslanců a senátorů.

R: Myslím, že se musíme vrátit ještě k prioritám SKIP, kterými jsme sice začali, ale v rozhovoru přešli rychle k jiným tématům.

G: Vidím před sebou jednu velkou prioritu, a tou je vztah nejen SKIP, ale knihoven obecně k veliké čtenářské skupině - k seniorům. Podívej se, kolik aktivit věnuje SKIP celostátně i v regionech dětem a srovnej to s aktivitami věnovanými našim věrným čtenářům, kteří už jsou v důchodu a zahrnujeme je do veliké skupiny seniorů.

R: To máš pravdu, i když - jsem také senior- ale malý zájem se strany SKIP si neuvědomuji, asi proto, že na to nemám čas. Ale většina seniorů čas má, to je pravda, a mnoho knihoven je jaksi berou automaticky, do knihoven chodí, půjčují si mnoho knížek a zajišťují tak slušné statistické výsledky knihoven - a knihovny jim asi zůstávají dlužny. Máš nějaké recepty?

G: Dnešní senioři vypadají jinak, než před pěti deseti lety. Dnešní senioři mají jiné informační potřeby. Když si vybavím, že je seniorkou např. Zlata Houšková a další, tak se trochu obávám, zda budou veřejné knihovny schopny vyhovět jejich potřebám a požadavkům. Dnešní senioři hodně cestují v zahraničí vidí, jak jsou knihovny vybavené, jaké aktivity této cílové skupině nabízejí a budou to pochopitelně vyžadovat i v českých knihovnách. Pro příklad bílého místa mne napadá speciální knihovnický web pro seniory. V rámci projektu Kamarádka knihovna se hodnotí speciální weby dětských oddělení knihoven, Městská knihovna v Praze provozuje atraktivní K4YOU, ale speciální knihovnický web pro seniory znám v Česku jen jeden.

Řešíme bezpečnost na internetu pouze ve vztahu k dětem, ale velmi ohroženou skupinou jsou přece i senioři! Desítky literárních soutěží jsou určeny dětem a mládeži, jsem přesvědčen, že mnohé nemají vůbec "co říct", starší lidé mají přeci mnohem větší životní zkušenosti. Senioři jsou na tom v porovnání s předchozími generacemi zdravotně mnohem lépe a jejich využívání jako dobrovolníků v knihovnách je také sporadické. Ovšem nebudu říkat, že je přehlížení seniorů problémem českých knihoven, je to problém české společnosti obecně! Rok 2012 byl vyhlášen v EU jako Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity a já si vůbec nemohu vzpomenout na žádnou aktivitu k tomuto tématu, ty ano?

R: Ne, nevzpomínám si, takže Ti přeji, abys tato bílá místa zlikvidoval a aby se Ti v Tvé funkci čtvrtého předsedy SKIP dařilo.

Jistě jste poznali: R je Ladislav Kurka a G Roman Giebisch.