Atlas

Centrum celoživotního vzdělávání aneb jak hradecká městská knihovna k nové ústřední budově přišla

Knihovna města Hradce Králové je veřejnou knihovnou s univerzálním fondem a její historie začala roku 1894. Má cca 600 tisíc svazků v ústřední půjčovně a v pobočkách rozmístěných po městě Hradci. Jejím zřizovatelem je město Hradec Králové, do roku 2003 to byl okresní úřad. Ústřední půjčovna se nacházela v secesním domě v Tomkově ulici v historickém středu Hradce Králové spolu se zvukovou knihovnou pro nevidomé a slabozraké, studovnou, informačním střediskem a v protějším domě sídlila hudební knihovna. Prostorová kapacita byla naprosto nedostačující, i poměrně nové knihy se musely odvážet do depozitního skladu 15 km za městem, hlavní půjčovna měla 60 m2, chybělo dětské oddělení. Proto vedení knihovny již dlouho usilovalo o změnu situace, což se podařilo v roce 2003, kdy byl ředitelem knihovny Mgr. Jan Pěta a město zakoupilo pro knihovnu část objektu bývalé továrny Vertex. Finance na rekonstrukci se podařilo získat v roce 2010, kdy byla uzavřena smlouva o dotaci z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, Revitalizace objektu továrny Vertex na Centrum celoživotního vzdělávání. Dotace EU byla v hodnotě 130 mil. Kč. (85% výdajů), celkové výdaje na realizaci činily 167 mil. Kč. Autorem architektonické studie byl akademický architekt David Vávra, kterého oslovilo město, stavební projekt připravila projekční kancelář JIKA-CZ, stavbu provedla firma STAKO Hradec Králové, zakázku na projekt interiéru získal také architekt Vávra a vnitřní vybavení realizovala firma Dřevozpracující výrobní družstvo Jaroměřice nad Rokytnou. Realizace stavby proběhla již za spolupráce s novou ředitelkou knihovny Mgr. Lenkou Antošovou Václavíkovou (ve funkci od roku 2008 do 31. 1. 2012), která měla nelehkou úlohu prosadit praktický pohled na způsob užívání budovy pro knihovnu.

Do nové ústřední budovy se na přelomu let 2012 a 2013 přestěhovaly původní ústřední provozy: půjčovna, studovna, informační středisko, zvuková knihovna pro nevidomé a slabozraké, hudební oddělení, depozitní sklad ze Starých Nechanic a dvě nejbližší pobočky knihovny. Jedna pobočka s oddělením pro dospělé a jedna s oddělením pro děti. Tuto dětskou pobočku použila knihovna jako základ nového dětského oddělení v ústřední knihovně. Celkem bylo přestěhováno zhruba 340 tisíc svazků a to v několika etapách. Knihovna se na změnu připravovala delší čas, mimo jiné revizemi fondů a zajištěním ochrany fondu elektromagnetickými páskami pro budoucí volný výběr. Realizovala také sama některá výběrová řízení (např. dodávky nové výpočetní techniky, vybavení knihařské dílny a jiné).

Původní budova továrny, která je nyní proměněna v Centrum celoživotního vzdělávání, byla postavena roku 1908 jako přádelna bavlny. Šlo o jednu z prvních železobetonových staveb v českých zemích. Stavebník použil železobeton do sloupové konstrukce, stropů, i obvodových zdí. Továrna sloužila až do začátku 90. let, kdy zde byl provoz ukončen. (Od roku 1950 ji provozoval n. p. Vertex, vyrábějící skelná vlákna a sklovláknité tkaniny.) Sloupová kontrukce byla při rekonstrukci zachována, přistavěna byla např. zadní skleněná věž se schodištěm a výtahem. Vnější vzhled stavby změnila nejvíce výměna dřevěných špaletových oken za dělená hliníková okna. I následné zavěšení veškerých provozovaných technologií (elektřina, voda, vzduchotechnika, topení) pod stropy přiznává původní industriální charakter budovy. Interiér je ale zútulněn hravou kombinací barev střídáním pruhů krémová, žlutá, oranžová, červená a výjimečně modrá, které mají připomínat hřbety knih. Barvy jsou využity například na obložení výpůjčních pultů, čalouněném sezení i  volbou barevného přírodního lina a malby některých vnitřních stěn. V interiéru jsou významné také skleněné prvky, např. skleněné stěny, dveře do jednotlivých oddělení, výtahová plošina ve skleněném tubusu. Provedení je osově souměrné.

Stavba je dvoupodlažní bez podsklepení s terasou a zahradou místo střechy. V prvním nadzemním podlaží čtenáři najdou literární kavárnu, kde se mohou občerstvit a přečíst si denní tisk, dále víceúčelový sál s kapacitou cca 160 lidí, kde probíhají zejména v odpoledních hodinách různé vzdělávací akce včetně výstav. Dále je zde prostorné foyer s centrálním infopultem, u něhož je možné vrátit vypůjčené dokumenty a dozvědět se více o knihovně. K dispozici je šatna s obsluhou a šatna se samoobslužnými skříňkami. Čtenáři se zrakovým handicapem mají v přízemí svou knihovnu se specializovaným fondem zvukových knih v různém formátu. Větší část prvního nadzemního podlaží slouží pro vlastní potřeby knihovny, nacházejí se tu dva knižní sklady o celkové kapacitě cca 9000 bm a kancelářské zázemí.

Druhé nadzemní podlaží je určeno téměř celé návštěvníkům. V prostorném foyer se konají výstavy, je zde barevné dětské oddělení s malírnou a bohatým programem, a specializované hudební oddělení, např. s možností individuálního poslechu. Dále je zde referenční centrum, které zároveň funguje jako Informační středisko Europe Direct. Knihovna získala na konci roku 2012 grant na jeho pětileté provozování. V patře je samozřejmě také oddělení pro dospělé čtenáře, které nabízí 25 tisíc svazků ve volném výběru. V rámci propojených oddělení jsou též menší přednáškové sály s kapacitou cca 20-30 osob a kancelářské zázemí tu mají i pracovníci ve službách. Zajímavým prvkem jsou galerie/mezipatra s knihami nad přechodem mezi jednotlivými odděleními.

Terasa nabízí letní čítárnu, pohledy na město z jiné perspektivy, zelenou zahradu i posezení v doposud neporostlé kostře velryby symbolizující moudrost. Tou architekt Vávra odkazuje na knihu Jiřího Trnky Zahrada.

Svým rozvržením i nabídkou programu jde o otevřenou, moderní a vstřícnou knihovnu, kde je vedle základních knihovnických služeb poskytováno i mnoho dalších přidaných hodnot, tak, jak to můžeme vidět i v dalších moderních knihovnách jiných měst a obcí.

Mgr. Barbora Čižinská