Zahraniční styky

Finské maličkosti

Finsko byla jedna z prvních zemí, které jsem měla možnost na počátku devadesátých let minulého století navštívit. Tamní přístup státu ke knihovnám, úroveň knihoven samotných a především zájem veřejnosti o ně na mne silně zapůsobil a tento dojem nezmizel ani po dalších návštěvách zde.

Když se tedy v roce 2012 místem konání celosvětového kongresu IFLA staly Helsinky, jela jsem sem s mnoha očekáváními. Na jednu stranu jako do důvěrně známého sympatického místa, na stranu druhou s trochu napjatými pocity, čím nás ti Finové zase překvapí a proč to případně nenapadlo nás.

Ale pojďme nejprve navštívit samotný kongres, který se konal ve dnech 11. - 17. srpna 2012 v příjemném kongresovém centru v těsné blízkosti hlavní budovy helsinské městské knihovny.

Každoroční kongres je něčím specifický, zároveň má již své zaběhlé rituály a pravidla. Každý rok má kongres své oficiální motto. To finské znělo jednoduše a výstižně a nepotřebuje další komentáře: "LIBRARIES NOW! "

Má však také své hlavní diskutované globální problematiky. Nebylo možné tedy nevystopovat ozvěnu celosvětové ekonomické krize a jejího dopadu na společnost i knihovny. A v čistě profesní rovině bych řekla, že příspěvek s otázkou, zda nás google generace vůbec potřebuje, vystihuje pro současnou éru knihoven to podstatné, na co je třeba nalézat odpovědi a řešení.

Mezi ty nejslavnostnější chvíle bezesporu patří slavnostní zahajovací ceremoniál, kde hostitelská země vždy představuje své krásy, bohatství a specifika své národní kultury. Ten finský byl jistě neopakovatelný, ale spolu s hlavní řečnicí (prof. Helena Ranta) angažující se v různých mezinárodních konfliktech, tak trochu seversky pochmurný. Nejsem si ale jista, zda přívlastek seversky je ten pravý. Ona pochmurnost pramenila více z mezinárodních deprimujících zkušeností. Ostatně naše kolegyně za Švédska to lapidárně shrnula, že neví, proč ti Finové musí být stále tak vážní. Jak vážně to myslela dokládá fakt, že tuto větu pronesla ve společnosti naší finské kolegyně a všechny jsme se tomu srdečně zasmály. Ale co my vlastně víme o povaze seveřanů. Asi to nelze odbýt jednou větou ani poznat během několikadenní návštěvy.

Příjemným specifikem a zpestřením například bylo, že před kongresovým centrem každý den zaparkoval jeden z bibliobusů, které hojně finské knihovny provozují. Jejich pestrý a originální vzhled lákal sám osobě ke vstupu. Ostatně, jak uvádí statistika, ve Finsku je 12 378 zastávek bibliobusů včetně lodních!

No a pak už se rozbíhá nekončící maratón kongresových příspěvků a jednání. Na programu jich je přesně 217. Je tedy nutné vybrat to nejdůležitější podle okruhu vašich zájmů. K těm, kterým se věnuji vždy, samozřejmě patří vše, co se týká veřejných knihoven, dětského čtenářství, práce s mladými lidmi, hendikepovanými, ale také oblast marketingu, právních otázek zejména v souvislosti s elektronickými zdroji, výstavbě knihoven, problematice rozvoje silných knihovnických asociací a mnoho dalšího. Bohužel to velmi často dopadá tak, že ty nejzajímavější příspěvky běží ve stejném čase a tak musíte volit.

Jeden z prvních programových bloků, který bezesporu stojí za zmínku, byl program s názvem Přátelé nebo protivníci? Veřejné a školní knihovny - síla pro změnu ke kreativní a chytré společnosti. Zde se finský příspěvek zabýval faktory, které stojí za dobrými výsledky čtenářské gramotnosti v průzkumu PISA ve Finsku. Vedle toho však také informovali o vládním projektu na podporu obtížněji se učících žáků "mega reading". V příspěvku mj. zaznělo: "Byli jsme chudou zemí a vzdělání bylo cestou, jak to zlepšit. Podíváme-li se na stránky finského Ministerstva školství a kultury, najdeme na něm mj. propagační publikaci Imagine and Explore - Finnish Libraries Now! http://now.libraries.fi/. Určitě stojí za nakouknutí a zamyšlení, jak věci mohou jít a proč".

Aktuální výzvy pro knihovny odrážely programové bloky věnující se proměňující roli knihoven i podobě fondů. Opět mne zaujala Claudia Lux se svými jasnými , jednoduchými a silnými myšlenkami. Ve svém příspěvku, který se věnoval knowledge managementu ve veřejných knihovnách mj. uvedla, jak významné je vytvořit dobrou strategii budování knihovních fondů včetně e - medií a mít ji také písemně zakotvenou tak, aby ji každý knihovník ovládal přijal za svou.

Neustále si také lámeme hlavy, jak přitáhnout do knihoven mládež a dát jim patřičný prostor. Jednou takovou dobře fungující inspirací může být projekt ve spolupráci s DC Public Library, kde rádio a web připravují sami mladí pro mladé. Ano, myslím, že o tom to právě je, dát teenagerům důvěru a prostor.

Jak všichni víme, lepší je jednou vidět, než mnohokrát jen slyšet. A tak bezesporu k jednou z nejzajímavějších programových bloků patřila návštěva veřejné knihovny v Sello (Espoo City Library), která byla hostitelským místem pro blok věnovaný veřejným knihovnám pro děti a mládež, školním knihovnám a vzdělávacím centrům.

Opět uvedu několik myšlenek, které mne oslovily. V e vystoupení Suzanne Brandt (Büchereizentrale Schleswig-Holstein, Flensburg, Germany) zazněly tři aspekty, které dle názoru autorky hrají hlavní roli v práci dětských knihoven. Je to podpora dialogu, proměna informací ve znalosti, stimulace dětské představivosti a kreativity. K těmto třem rolím uvedla příklady dobrých projektů realizovaných v Německu.

Největší oživení a zájem však bezesporu vzbudil VIP host - něco přes rok starý bišonek (pro puntičkáře Maltese dog Honeycoat’s Beverly Hills Beau aka Börje). Tento pejsek začal v knihovně v Sello pracovat v červnu 2011. Cílem knihovny bylo podporovat zlepšování dětského čtenářství a komunikaci. Metodou, jak to dělat, se stalo čtení pejskovi. (Metoda je převzatá z USA - R.E.A.DŽ and Intermountain Therapy animals.) Je to jen mezi nimi – dítětem a psem. Ten s dítětem cítí, neokřikuje ho, neopravuje, netrestá. Je to jeho přítel a rád poslouchá, co mu dítě čte. Děti dokonce velmi často tvrdí, že pejsek rozuměl příběhu, který mu četly. Dnes je Honeycoat‘s Beverly Hills Beau jediným čtenářsky trénovaným psem ve Skandinávii a Finsku, ale věří, že brzy bude mít následovníky.

Pokud jsem mluvila o zavedených programových částech každého kongresu, pak k nim také patří exkurze do knihoven pořádající země. Z bohaté lákavé nabídky jsem si vybrala Tampere. A rozhodně to stálo za to. Nejenom pro další setkání k finskou architekturou, která do knihoven přivádí světlo, prostor, noblesu i teplo tradičních materiálů. Konkrétně v Tampere to bylo setkání také s neodmyslitelnými Mumínky (od švédsky píšící finské spisovatelky Tove Janssonové), kteří se zabydleli v obchodě přímo v knihovně a kteří zřejmě dokáží tamním knihovníkům vnuknout spoustu dobrých nápadů. Jedním z nich je Internet Bus Netti Nysse. Jak sami říkají, dali jsme web na kola a jezdíme za dospělými i dětmi do místa jejich bydliště. Služba je samozřejmě zdarma. V autobuse jsou vždy dva instruktoři pro skupinu deseti uživatelů. Instruktoři vytvořili řadu výukových materiálů. Ten nejrozšířenější je e- learningový materiál s názvem "Chyť si svou myš" a je dostupný nejenom ve finštině, ale také švédštině, polštině, francouzštině, španělštině a samozřejmě angličtině. Projekt získal řadu ocenění i pozornost Evropské komise.

Dojmů a poznatků tedy na kongresu IFLA bylo opět nepřeberně. Ale mezi chytré finské "maličkosti" mohu zařadit zejména tyto jednoduché myšlenky a realizace knihoven:

• udělej si sám - "do-it-yourself library" - místo, kde si můžete rezervovat techniku se softwarem na editování a publikování digitálních fotografiií, pracovní stanici na editování videí, půjčit si kameru, převádět VHS do DVD formátu, využít 3D tiskárnu, to vše s odborným poradenstvím, pokud potřebujete.

• Laptop doctor - pomoc s hw a sw problémy

• městská kancelář - "the Urban Office" - místo nabízející techniku i prostor pro jednání, Wi-fi, přípoje pro vaši techniku. To vše zdarma s možností rezervace

• centrum pro pomoc při hledání zaměstnání - "help with JOB HUNTIN"- zde si můžete psát žádosti, vytisknout je nebo přímo odeslat. Pořádány jsou rovněž semináře.

• media literacy - programy pro rodiče předškoláků věnující se především internetové bezbečnosti

• čtení pejskovi

• Internet Bus Netti Nysse

Ale možná s nejchytřejší maličkostí jsem se setkala na závěr naší návštěvy centrální knihovny v Tampere. Tamní ředitelka, Tuula Haavisto, která je mj. velmi aktivní hybatelkou finského knihovnictví i osobou známou z mezinárodního působení v IFLA. V rozlehlém, ale přívětivém prostoru centrální haly, protepleném příjemným rozptýleným světlem a svěží zelení lemující točité schodiště, kupodivu nemluvila o nějakých technických vymoženostech, ale o jednoduchém organizačním nápadu, se kterým přišli sami zaměstnanci. A jí s radostí nezbylo než souhlasit. Stojí za ním jednoduchá myšlenky, že je lepší problémům předcházet, než je následně složitě řešit. A tak se rozhodli, že po celou půjčovní dobu bude vždy jeden knihovník (každý cca 1,5 hod) trvale v hale a jeho jediným úkolem bude sledovat, zda někdo z příchozích nepotřebuje jakoukoliv pomoc. Daří se jim tak hned při příchodu navodit pozitivní atmosféru důvěry a počet nespokojených návštěvníků výrazně klesl. Ani zde, jak otevřeně řekli, to nebylo o tom, že by se do této části služby všichni s nadšením hrnuli. Někteří tvrdili, že pro to nemají předpoklady. Ale nakonec se na tuto část práce těší téměř všichni.

"Spolupráce, architektura, dobré fondy, vysoce vzdělaní profesionálové - to jsou základní rysy finských knihoven. Finští knihovníci chtějí kombinovat své know-how se znalostmi svých uživatelů", říká Tuula Haavisto. Myslím, že nelze než souhlasit, že toto je pro budoucnost knihoven dobrá cesta.

Libuše Nivnická, členka stále sekce pro veřejné knihovny IFLA