Co nového ve SKIP

Rozhovor s naší Zlatou (Houškovou)

R: Kdy nastane den D?

H: Pokud myslíš můj odchod z Národní knihovny, tak administrativně 31. 12. a fakticky o pár dnů dříve, dobírám si dovolenou.

R: Ale Ty neodejdeš jen z Národní knihovny, odchodem do důchodu odchází známá osobnost - naše Zlata - z českého knihovnictví. Nebo se mýlím?

H: Mýlíš i nemýlíš: z horních pater českého knihovnictví odcházím. Ale musím prozradit, že ve Východočeském regionu SKIP už řekli, že mne budou kandidovat do regionálního výboru.

R: Tak se na to podíváme nejdříve ze strany osiřelých. Moderátorka, diskutérka, vedoucí oddělení vzdělávání Knihovnického institutu, chrlič nápadů, stále mezi lidmi, tedy hlavně knihovníky. Jak to bude "po Zlatě" vypadat?

H: Ale to není otázka pro mne, nýbrž pro mé nástupce, kolegy a samozřejmě na mého šéfa Dr. Richtera. Ve funkci vedoucí odd. vzdělávání se už nástupce rýsuje, moderátor/ka se jistě také najde, z Klubu dětských knihoven "vycouvávám" už nějakou dobu, funkce v předsednictvu VV i pražském regionu jsem opouštěla postupně. Pět let předem jsem ohlásila (a pravidelně opakovala při mnoha příležitostech) rok svého odchodu. Takže všichni určitě mají připraveny nové scénáře.

R: A teď z Tvého osobního hlediska. Dovedeš si představit takovou aktivní a iniciativní osobu, jak zakotvuje na vesnici?

H: Myslíš, že na vesnicích nežijí aktivní a iniciativní lidé? Nebo že je vesnice nepotřebuje, že tam nemají co dělat? Navíc delší dobu intenzívně cítím, že potřebuji více klidu a času k tomu zabývat se sama sebou, říkávalo se tomu "k usebrání". Můj život pro druhé mě hodně vyčerpal. Neumím dělat věci napůl, má pracovní doba mívá 12 hodin na pracovišti a dalších pár doma. A děláš-li hodně věcí pro hodně lidí intenzivně, naplno, ocitáš se časem paradoxně víc a víc sám. K mé potřebě osobní svobody, volnosti i samoty přispívá i to, že valem odchází kultivovanost, ba slušnost z osobních vztahů, což musím bohužel v poslední době vztáhnout i na knihovnickou komunitu. Ostré vzájemné vymezování nepomáhá ani komunitě ani oboru. A to nemluvím o rostoucím diletantismu v mnoha oblastech, který bývá zakrýván křiklavými a také - bohužel - technologickými kulisami, za nimiž se překvapivě neskrývá nic... Podotýkám ovšem, že vůbec nejsem nepřítel technologií, naopak.

R: V tom s Tebou musím bohužel víceméně souhlasit. Ale abychom se nevyhnuli tomu zakotvování: jak se jmenuje obec, kam se stěhuješ?

H: A co ochrana osobních údajů? Dobrá, Čestice. Leží v okrese Rychnov nad Kněžnou, mají asi 500 obyvatel. Přiznávám, že proti milionové Praze to bude drobná změna...

R: Tak zpátky. Jak budeš v Česticích zakotvovat?

H: Kdo ví... Z pražského činžáku, kde většinu sousedů vůbec neznám (když odcházím do práce, ještě jsou doma, když se vracím, už jsou zase doma), odcházím do rodinného domku, jehož obyvatelé jsou mí nejbližší. Určitě to tedy bude zcela jiné a jistě ne jednoduché. Velký úvazek budu mít jako babička a kromě dětí mě také čeká slušná smečka psů a koček.

R: A budeš i vařit?

H: Kdybych měla vařit jen pro sebe, stačila by mi varná konvice na čaj a kávu. Mé kuchařské umění - ostatně myslím že ne nejhorší - zachraňuje právě jen to, že je PRO KOHO vařit. Takže odpověď zní ano, konečně se do toho zase pořádně pustím. Chlapi a děti v pubertě mě jistě ocení! Kdyby ses chtěl zeptat na můj majstrštyk, tak je to svíčková. Každoročně ji mimo jiné vařím ve třech variantách pro 16 lidí o Vánocích. Čas od času některý z nich přizná, že se na ni těší celý rok!

R: Rád bych sed nyní vrátil k obecnějším otázkám. Co říkáš situaci ve SKIP?

H: Mám o SKIP strach. Za rok chce odejít z funkce Vít Richter. A situace ve společnosti se promítá i do našeho spolku, podporuje se spíš individualismus. Projevuje se nechuť mladých organizovat se. Je u nás ještě vůbec přirozené tíhnout k profesi? Ale některé věci nevyřeší jednotlivec. Kde jsou peníze, tam není problém, mizí chuť dělat něco zadarmo. Benefity, i ty naše, je tendence redukovat na peníze, ale ve SKIPu nikdy nebudou finanční benefity.

R: Ještě nám řekni svůj názor na výkonný výbor SKIP.

H: Měl by se scházet vícekrát za rok, asi šestkrát, a regiony by tam měly delegovat akční lidi, kteří by se nespokojili s tím, že na regiony zbývá na VV málo času, zástupci regionů podají přehled akcí a nikoli problémy. Tam by se měl VV více zaměřovat.

R: Jsi "pečená vařená" v knihovnách. Jak vidíš situaci tady?

H: Vidím u mnoha knihoven malou přizpůsobivost novým trendům, a v mnoha malých obcích už ani knihovny nejsou. Zaznamenáváme úbytek pracovníků v knihovnách. Vysoké školy už téměř rezignovaly na výuku klasických knihovnických předmětů. A k tomu nízké platy v knihovnách přitahují čím dál tím méně zájemců o studium. Přibývají třecí plochy mezi typy knihoven Nejtěžší knihovnickou disciplínou je spolupráce.

R: Tak to jsi nevymalovala naše obrázky příliš do růžova.

H: Bohužel já to teď takhle vidím.

R: Tak se pusť ještě do Bulletinu SKIP.

H: Dovedu si představit život bez Bulletinu SKIP, ale když přijde, vždy si ho otevřu. Jsou tam věci, kterým rozumím a které tam patří.

R: Copak nemáš nějaké výhrady? To mi čtenáři nebudou věřit.

H: Ale je to tak. Je tam SKIP i zajímavosti z knihoven. Snad by měl vycházet častěji, i když pak samozřejmě na méně stranách. A jestli máš pochybnosti, udělej si průzkum ve velkém. Jsem přesvědčena, že se Bulletin SKIP bude chtít i nadále.

R: Tak další otázky mi došly (nebo nedošly?) a mně nezbývá nejen poděkovat Ti za rozhovor, ale i za všechnu práci pro SKIP a české knihovnictví. A potěšilo by mne, kdyby knihovníci napsali, co si o našem rozhovoru myslí.

Foto:

IMG_7890.JPG