Na literaturu!

Výzkumy, knížky a články, přednášky - to vše patří k prof. Jiřímu Trávníčkovi                                                                                                 

S prof. Dr. Trávníčkem (T) hovoří za redakci Ladislav Kurka (R)

R: Jak je na tom dnešní česká literatura?

T: Vy na to ale jdete zostra. Ta otázka je strašně ultimativní a nevím navíc, jestli se ptáte úplně toho pravého. Mé objetí se současnou českou literaturou je méně a méně vášnivé, třebaže pořád ještě paběrkuju i na poli kritickém. Knížek a časopisů vychází dost, autorů máme taky hodně, ani granty nechybí.

R: Ale to je pohled kvantitativní. Vidíte nějaký trend nebo rys v české beletrii, který byste mohl deklarovat?

T: V poezii snad ten, že se nepodařilo, aby se po Listopadu zformovala nějaká nová generace s vlastním viděním, hodnotami i jazykem. Náběhy byly, ale nic z toho... V próze, pokud zůstaneme u toho, co taky povstalo v novém režimu (veterány typu Vaculíka a Klímy nechme stranou), tak mi tu jakoby chybí první liga. Ajvaz, Urban, Topol, Hůlová, Šbach to při vší úctě nejsou, třebaže každý z nich dokázal jednou dvěma knihami vzbudit jakousi pozornost; "fenomén" Viewegh bych nechal stranou. Asi jediný současný prozaik, na jehož nové knihy se opravdu těším, je Jan Novák, ale ten začal psát už v dekádě před Listopadem. Ale to je obývající šedou zónu mezi faktem a fikcí. Možná právě tohle by mohl být jeden z trendů, na něž se ptáte - útěk od fikcionality k faktům. S velkým potěšením vždy sahám ke knihám Aleše Palána, to je autor, který se báječně naučil dělat knižní rozhovory... a je na něho spoleh.

R: To by se Vám mohl líbit Václav Cílek, mně nejvíce jeho Obraz krajiny.

T: Tohle jsem zatím nečetl. Mně se nejvíce líbí Krajiny vnitřní a vnější, jeho prvotina; to je kniha, která mě naučila se dívat znovu na krajinu, tedy zvednout hlavu od knížek. Václav Cílek je geolog, ale má přesah do literatury a historie, umí věci propojovat a umí se také dívat do budoucnosti. A není ve svých vizích hysterický... a současně není ani lacině těšitelský.

R: Ještě zpátky k poezii. Když dostal Ivan Wernisch Státní cenu za rok 2012, to Vás muselo potěšit, ne?

T: Ano, Wernisch je jedním z mých oblíbenců; v jeho obrazech se mi dobře bydlí, mám rád tu jeho nostalgii jakoby bez důvodu; je to skutečně básník, které mu básní z nějaké vrozené samozřejmosti. Ale marná věc, ta cena pro něj měla přijít dříve, teď už to vypadá, že ji dostal jen "za zásluhy" z časů dřívějších. Básník to však je, o tom nechť nikdo nepochybuje.

R: Podílí se na výběru titulů pro státní ceny za literaturu také Ústav pro českou literaturu?

T: Pouze tak, že někteří z nás tu a tam sedí v té které komisi; žádný institucionální tlak nevyvíjíme, nelobujeme, nevrháme významné mediální pohledy na českou veřejnost.

R: Jaké úkoly vůbec ÚČL , resp. Vaše odloučené pracoviště v Brně, plní?

T: Děláme věci v několika patrech: provozujeme knihovnu, která je snad nejlepší oborovou knihovnou vůbec, nabízíme bibliografické služby, veřejnosti poskytujeme spoustu databází a pak také zkoumáme českou literaturu ve všech jejích obdobích (od Proglasu až po Viewegha), též její reflexi (čili literární teorii) a věci kolem, tedy čtenářství, cenzuru, literární život... Důležitou oblastí naší činnosti jsou slovníky. A pořádáme též přednášky, kolokvia a konference, naši lidé rovněž zhusta učí na všech možných fakultách v ČR i jinde a také máme poměrně slušný houfec doktorandů, které školíme a zapřaháme do ústavních projektů a úkolů.

R: Je možné některá díla, např. slovník a bibliografie využívat on-line?

T: Toho je! Zajděte si někdy na naše stránky (http://www.ucl.cas.cz/); elektronicky provozujeme Slovník české literatury po roce 1945, v elektronické podobě máme několik databází, z nichž ta oborově nejpoužívanější se týká bibliografie české literární vědy po roce 1961; máme tam i slovník českých meter, literárních cen... a také Českou elektronickou knihovnu.

R: Jak vypadá příprava třetí etapy výzkumu četby a čtenářů, (knihovníci důvěrně znají prvou a druhou etapu)?

T: Zatím sháníme peníze. Ve dvou předchozích nám vždy laskavě pomohlo ministerstvo kultury. Uvidí se na začátku příštího roku, kdy dle plánu by měla třetí etapa proběhnout. Mimo standardní části bude zaměřena na knižní trh a nabývání knih.

R: A nyní zpět k Vám. Co z četby zabralo u Vás v rodině? A předčítal jste dětem?

T: Zabrala klasika: Lindgrenová, Medvídek Pú, Kvak a Žbluňk... Z novějších věcí se mým dcerám líbili Lichožrouti Pavla Šruta a Pohádky ze stříbrnýchg hor od Jiřiny Salaguardové. Starší dceru zcela zválcoval Harry Potter; všechny díly přečetla snad sedmkrát. Teď ji obdobně válcuje Hra o trůny.

R: U dětí jste o tom nemluvil, fenomén Foglar je minul. Co Vy?

T: Foglarovec jsem tuze velký nebyl, ale Chatu v jezerní kotlině a Hochy od Bobří řeky jsem četl... a samozřejmě Rychlé šípy, to mi bylo jednu dobu dost blízké, ale i tehdy mi přišli nějak zajímavější členové Bratrstva kočičí pracky... Rychlé šípy zachraňoval u mě hlavně pes Bublina a Rychlonožka. A Mirka Dušína jsem úplně nenáviděl. Možná že kdyby si mne nějaký psychoanalytik položil do křesla, tak by našel skryté postdušínovské trauma.

R: Myslíte , že je užitečné, když v české kotlině existuje více než stovka literárních cen a soutěží?

T: To není otázka užitečnosti neužitečnosti. I kdyby jich bylo dvacet tisíc, tak těch skutečně relevantních bude vždy jenom pár, dvě tři, maximálně pět. Ostatně na toto téma nedávno v Hostu vyšla Englishova kniha Ekonomie prestiže. Osobně se mi líbí polská Nike, což je soutěž, která prochází několika koly, až dojde na několik finalistů, kolem kterých se pak v médiích točí diskuse a spory. Moc se mi líbí, že jsou zde zrušeny žánrové bariéry, takže se vedle sebe ocitají knížka prozaická, básnická, paměti, ba i kniha věcně-odborná.

R: Ještě dvě otázky k Vaší osobě. Máte oblíbené autory? A kolik knih přečtete za rok?

T: Z české literatury musím jmenovat Karla Tomana, Jana Skácela, Jaroslava Kolmana Cassia, Františka Halase a Jana Zábranu; to za básníky; za prozaiky Jana Čepa; ze světové literatury je to Isaac Bashevis Singer a Czesław Miłosz. A ročně přečtu kolem stovky titulů.

R: A další Vaše koníčky kromě české literatury?

T: Tenis, fotbal (v poslední době - běda - však hlavně u televize při Champions League), sociologie, táhlé pohledy do krajiny (za ty u mě může Cílek)... a krize středního věku. Nesbírám motýly, nelepím modely letadýlek, nevyřezávám z překližky stínítka, ba ani - jako Vy - nezahradničím, ale Vy mi to snad odpustíte. Třeba i na to dojde.

R: Odpouštím a moc děkuji za příjemný rozhovor.