Do rámečků

Obecní knihovna Ratíškovice - Knihovna roku 2012

Já bych chtěla v první řadě říct, že tohoto ocenění si nesmírně vážím. Z různých ohlasů jsem věděla, že se naše knihovna lidem líbí, ale na titul Knihovna roku jsem vůbec nepomyslela nebo jen v těch nejodvážnějších snech. Když jsme ve čtvrtek 4. října seděli spolu s panem starostou, místostarostou a ředitelem naší školy v nádherné Zrcadlové kapli pražského Klementina a moderátorka paní Zlata Houšková oznámila, že Knihovnou roku 2012 se stává Obecní knihovna Ratíškovice, byl to hodně silný zážitek.

Na úvod stručně o obci Ratíškovice. Nachází se v Jihomoravském kraji nedaleko Hodonína, v regionu vína a folklorních tradic. Řadí se mezi největší obce v České republice, má 4 142 obyvatel.

A jestli dovolíte, taky něco málo o sobě. V roce 2002 jsem z rodinných důvodů musela opustit svou původní profesi a hledala jsem nějakou práci na pár hodin přímo v místě bydliště. Obec zrovna potřebovala knihovníka na poloviční úvazek a i když jsem v té době o knihovnictví nic nevěděla, vzali mě. Ta práce mě postupem času tak nadchla, že bych se už k původní profesi nechtěla nikdy vrátit. Od roku 2008 jsme profesionální knihovnou, máme otevřeno pro veřejnost 25 hodin v týdnu.

V době, kdy píšu tento článek, uběhl již téměř týden od vyhlášení Knihovny roku a já pořád v poště nacházím gratulace, děti chodí do knihovny s kresbičkami nejlepší knihovny, dospělí čtenáři přináší čokolády, bonboniéry.. . A já jen nevěřícně a dojatě zírám a říkám si, jak se to vlastně stalo, že jsme dosáhli na metu nejvyšší?

Svou roli sehrálo určitě několik vzájemně se doplňujících faktorů. S dovolením bych začala chronologicky. Stěžejní moment se odehrál již v roce 2006, kdy byl zvolen místostarostou obce PhDr. Radim Šťastný. Ten mě hned při první návštěvě v knihovně, která se v tu dobu mačkala v jedné staré třídě, vyděsil již památnou větou: "V Ratíškovicích musíme vybudovat knihovnu evropského typu". Najednou se dalo vše do pohybu. Obec po dlouholetých peripetiích našla konečně pro knihovnu důstojné místo, do té doby se totiž knihovna stěhovala z jedněch nevyhovujících prostor do druhých, v porevolučním období asi pětkrát. Po centralizaci školní výuky do zrekonstruované budovy nové školy v roce 2008 se uvolnila dvouposchoďová budova "staré školy" a bylo rozhodnuto, knihovna bude tady, přímo v centru obce.

Vzhledem k tomu, že šlo o sto let starou budovu, byla nutná rekonstrukce jak exteriéru, tak interiéru. Ta probíhala v několika etapách, v roce 2008 a 2009 exteriér (okna, dveře, zateplení, fasáda) a počátkem roku 2011 zevrubná rekonstrukce interiéru. V přízemí se propojily dvě třídy s chodbou a šatnou, vznikl dostatečně velký prostor pro knihovnu i internetové centrum. Vše staré (podlahy, omítky, stropy aj.) bylo nahrazeno novým. Já osobně jsem měla největší radost z toho, že jsme se konečně zbavili letitých rozpadajících se kovových regálů a nechali si vyrobit nábytek na míru. Samozřejmostí bylo i to, že jsme mysleli na naše hendikepované občany, zezadu vede do knihovny bezbariérová rampa a od letošního jara máme i nové bezbariérové toalety. Nezapomněli jsme ani na naše děti s dětským koutkem, od července letošního roku je součástí knihovny i Family Point, kde můžou maminky nakrmit či přebalit své ratolesti nebo si jen přijít odpočinout. Součásti je pohodlná pohovka, přebalovací pult, mikrovlnka, dětské posezení, spousta hraček atd., prostě místo pro rodinu. Celý prostor knihovny jsme doladili možná trochu odvážnou malbou stěn včetně krtečka a drobných dětských motivů. A hlavně nesmím zapomenout na naši chloubu - vyvýšené podium s posezením a odbornou literaturou.

Tím, že jsme vytvořili pěkné přívětivé prostředí knihovny, přilákali jsme nejen spoustu nových čtenářů, ale i návštěvníků internetu a různých akcí.

A teď se asi ptáte, kde jsme na to všechno vzali peníze. O to se průběžně staral pan místostarosta. Exteriér - dotace ze státního fondu životního prostředí ve výši 1 300 000 Kč, bezbariérová rampa - dotace Jihomoravského kraje - 120 tisíc Kč. Na interiér knihovny získal dotaci v rámci projektu "Obecní knihovna - svět informací pro všechny" ze Státního zemědělského intervenčního fondu 713 tisíc Kč. Dalších 700 tisíc z tamtéž na rekonstrukci prvního podlaží budovy, kde pro knihovnu vznikl potřebný přednáškový sál. Z dalších dotací se zbudovaly bezbariérové toalety, Family point. Mám radost, že v rámci několika dotací se podařilo vyčlenit i určitou částku na nákup knih. V mé kompetenci jsou jen dotace VISK. Třikrát nám vyšel VISK 3 - přechod z LANia na Clavius a dvakrát na dovybavení informačního centra počítačovou technikou. Nyní má naše počítačové centrum pět stanic. Loni jsem poprvé žádala o dotaci přes Knihovnu 21. století, tady nejde o žádné závratné částky, ale mohli jsme zorganizovat nějaké besedy.

Dalším důležitým faktorem bylo a je držet se moderních trendů v knihovnictví. Už jsme v Ratíškovicích nechtěli knihovnu, kde se jenom půjčují knížky, i když to samozřejmě zůstává prioritou. Chtěli jsme knihovnu komunitní, kde si občané můžou zajít jen tak si sednout a něco si přečíst, setkávat se při kávě či čaji, sednout si k internetu a kde se budou pořádat různé akce vzdělávací, ale i kulturní. Od listopadu budeme nabízet i nadstandardní služby jako půjčování elektronické čtečky a dětem respektive jejich rodičům tématické kufříky.

Jako velmi důležitou vidím práci se školními dětmi, je nutné podporovat čtenářskou gramotnost. Pořádáme tzv. knihovnické lekce (orientace v knihovně, výpůjční služby, besedy na aktuální téma, ale také oblíbené promítání), kdy během celého školního roku knihovnu navštěvují jednotlivé třídy, prvňáčci přijdou většinou třikrát, naživo se seznámí s nějakým autorem dětských knížek (Brunová, Březinová, ilustrátor Dudek) a na konci školního roku jsou pasování na čtenáře. Od loňského roku jsme zavedli akci "Čteme společně" (z časových důvodů jde zatím o dvě třídy), kdy paní učitelky přivádějí své žáky pravidelně jednou za měsíc, já připravím nějaké předčítání, povídání, děti si vymění knížky. Je to bezva, děti jsou pak v knihovně jako doma a hlavně si tím vytváří návyk pravidelné četby.

A co jsme už nabídli našim občanům v knihovně? Autorská čtení a besedy se spisovateli, bezplatné počítačové kurzy pro seniory, cestovatelské besedy, semináře o důchodové problematice, setkání seniorů "Sladký život s knihovnou", pravidelné setkávání rodičů s dětmi "Maminko, tatínku, pojďme do knihovny". Příští týden proběhne beseda s psychologem na téma Naše dítě, dále posezení u čaje s povídáním a promítáním o Svaté zemi, jednáme o besedách s regionálnimi spisovateli.

Poslední akcí, která proběhla v rámci Týdne knihoven, dva dny před naším odjezdem do Klementina, byl Literární podvečer. Tomu předcházelo vyhlášení a následné vyhodnocení Literární soutěže k 150. výročí úmrtí Boženy Němcové s názvem "Moje babička, Moja stařenka". Sešlo se 48 ojedinělých vzpomínek, příběhů, básniček o našich stařenkách, které posoudila odborná porota v čele se spisovatelkou Naďou Horákovou, naší rodačkou. V první části Literárního podvečera proběhla beseda s Naďou a v druhé části se nejlepší práce předčítaly a knihou odměňovali jejich autoři. Atmosféru dolaďovala dojemnými slováckými "pěsničkami" jedna z babiček za doprovodu svého vnuka na klávesy. Přednáškový sál byl nabitý a babičky si pořád ještě chodí do knihovny práce svých vnoučat číst, všechny práce jsme totiž svázali do sborníku.

A co říct na závěr? Mám velkou radost. Samozřejmě z ocenění, které je výsledkem skvělé týmové práce knihovny, vedení obce a také vedení základní školy. Ale především z toho, jak začali v posledních letech knihovnu vnímat naši občané. Stává se součástí jejich běžného života.

Ing. MARIE ŠKORPÍKOVÁ