Knihovnické aktuality

Otázky pro Mgr. Eduarda Kavalu (předsedu SPOV) do Bulletinu SKIP

Jak dlouho už tuto funkci vykonáváte a co Vás vlastně do SPOV přivedlo?

Předsedou Spolku jsem od roku 1999 a stal jsem se jím zcela náhodně. Pravidelně jsem se účastnil jednání SPOV ČR a na valné hromadě jsem pak byl nominován jako náhradník do předsednictva, kde jsem získal nejvíc hlasů. Shodou okolností mě pan profesor Baše tehdy nominoval i na předsedu a od té doby tuto funkci vykonávám. Náš dvorní architekt, pan ing. Röder, mě přivedl na myšlenku: "Nevšímej si detailů, snaž se pochopit hmotu." Myslím si, že tak je to na našem venkově, jako celku, dodnes. Základem všeho je pochopit, co je vlastně venkov a za co je potřeba se na venkově stavět. Detaily je pak potřeba nechat na lidech, kteří v tom venkovu na různých pozicích pracují. Ti na to mají plné právo.

Od roku 1990 jste starostou moravské obce Bělotín. Jaké tři věci jsou podle Vás pro život obce nejdůležitější?

Měl jsem to štěstí, že jsem měl kolem sebe od samého počátku zastupitele, kteří nikdy neřešili své osobní ambice, ale vždycky se snažili přiložit polínko na společnou hranici tak, abychom načetli síly k tomu, co je potřeba. Naše priority se od toho roku 1990 nezměnily a já jsem tomu velmi rád. Stále setrvávají v této podobě: 1. pracovní příležitosti, 2. bydlení, 3. školství. Vše ostatní považuji za doplňkové. Ne méněcenné, ale ne strategické pro rozvoj daného území. Když mají lidé práci, je pro ně důležité, aby do té práce neměli daleko, tudíž chtějí bydlet. A když už mají práci a vlastní střechu nad hlavou, snaží se založit rodinu a potřebují, aby bylo dobře postaráno o jejich děti. Škola je nedílnou součástí života na venkově. Všechny společenské záležitosti, ale i takové stavební detaily jako jsou záhumenní cesty, jsou jistě také důležité. Stejně tak jako náves, stav chodníků apod. A myslím si, že jsme prokázali, že ani tohle není u nás Popelkou. Ale ty priority, které jsem zmínil, jsou neměnné a myslím si, že výsledky ukazují, že jsme je nastavili správně.

Je o Vás známo, že jste původní profesí učitel. Domníváte se, že jsou dnešní děti "hloupější", když místo četby raději brouzdají po internetu?

To je úsměvná otázka. Dnešní děti nejsou o nic hloupější než jsme byli my nebo naši otcové a jejich otcové. Otázkou je, co je středobodem dnešního zájmu ve škole. Výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Máme na středních školách 3,5x více míst než je v daných ročnících fyzicky narozených dětí. To je naprostá degradace hierarchie vzdělání. Máme mnohem více vysokých škol než má kolébka demokracie - Velká Británie - přičemž ani jedna z našich vysokých škol nepatří mezi pět set nejlepších na světě. Dnes stačí být naprosto průměrný a dosáhnete vysokoškolského vzdělání. Myslím si, že za pár let budeme velice plakat nad tím, že jsme nenastolili situaci tak, aby ti nejchytřejší měli vzdělání, ti, kdo jsou pracovití, aby pracovali na našem pěkném okolí a těm, kdo jsou slabí, abychom podali pomocnou ruku. Brouzdání na internetu není tedy o hlouposti nebo chytrosti dětí, ale o nesystémovosti a tzv. komercionalizaci našeho vzdělání.

Myslíte si, že je knihovna pro život obce potřebná?

Naváži na svou předchozí odpověď. Jestliže dětem řeknu, že se nemusejí učit, že nemusejí studovat a přesto se dostanou na vysokou školu, tak tito lidé logicky nepůjdou do knihovny. Dneska jsou trojkaři a čtyřkaři téměř schopni získat titul. Na druhé straně jsou místa, kde to chytli za správný konec a knihovna je tam duchovním centrem obce. Já sám s tím velice bojuji. Přesto, že jsme začínali s jednou knihovnou a dnes máme čtyři, návštěvnost není taková, jakou bych si představoval. Je to velká škoda. Se SKIPem jsme svého času bojovali za to, aby se veškeré přenesené pravomoci na obci odehrávaly v místě vzdělanosti a tím je právě knihovna. Bohužel se tak nestalo. Naproti tomu máme nabubřelé úřady, které nic neumějí, často mrhají prostorem, časem, energiemi atd.

Jak hodnotíte dosavadní spolupráci SPOV?

Myslím si, že jsme v rámci internetizace knihoven zabojovali, i když se situace posunula - dnes už není internet tím, čím byl při svém zrodu. Přesto si pořád myslím, že stát by měl projevovat podporu tak jako po vzniku republiky. Tím, že jeden z prvních zákonů byl zákon o našich knihovnách, a že se po roce 1990 přiznalo, že internet do knihoven patří, udělal se velký krok kupředu. Toto téma je na naší vzájemné spolupráci to základní. Dalším jejím významným bodem je soutěž Vesnice roku a určitě by se našla řada dalších příkladů. To už je ale spíš na regionálních úrovních. Je na každém, aby si zhodnotil, zda Spolek a SKIP spolupracují na úrovni, která je potřebná. Myslím si, že v tomto okamžiku je potřeba říci: "Ano, jsme tady, umíme, ale máme ještě nějaké rezervy."