Co nového ve SKIP

Rozhovor s mladou osmdesátnicí

Dr. Jarmila Burgetová stála u zrodu SKIP v roce 1968. Bylo jí tehdy 37 let a mnoho svých sil věnovala příchodu SKIP na svět. Dnes je jí 80 let a mnoho svých sil stále věnuje SKIP. V období 1968 - 1970 pracovala jako ústřední tajemnice, v roce 1990 byla zvolena předsedkyní obnoveného SKIP. Z této funkce odešla v roce 1998, v roce 2001 byla zvolena valnou hromadou čestnou předsedkyní SKIP. Výkonný výbor SKIP důstojně připomněl její letošní 80tiny (viz minulé číslo)a při této příležitosti vznikl i následující rozhovor. Za redakci Bulletinu SKIP se ptá Ladislav Kurka (K), odpovídá mladá osmdesátnice Jarmila Burgetová (B) (na fotografii se svým pravnoučátkem).

K: Jaké byly oslavy Tvých osmdesátin?

B: Bylo to náročné. A největší zážitek? Zasedání výkonného výboru SKIP s mnoha přáními a gratulacemi. V průběhu zasedání jsem odběhla do Akademie, kde se sešlo na mou počest vedení Knihovny AV ČR. Pak jsem se vrátila do Národní knihovny, odpoledne jsme pak v Klementinu slavili až do večera. Rodinné oslavy proběhly nadvakrát, v deseti lidech. Ocenění se mi dostalo v AV ČR, kde jsem 13.7. převzala z rukou předsedy Akademie věd čestnou medaili Za zásluhy o Akademii věd České republiky.

K: Jakou máš nejhezčí vzpomínku z práce v našem svazu?

B: Hezkých vzpomínek na SKIP mám mnoho. Patrně víc bych jich napočítala z první etapy budování SKIP (1968 - 1970), kdy jsme byli plni elánu, nadšení a očekávání. Samozřejmě, když vzpomínám na devadesátá léta, po znovuobnovení SKIP, i tehdy bylo dost důvodů k radosti - ze znovu nabyté svobody, z otevírání se světu, získávání nových zkušeností a možností. Ovšem jeden konkrétní okamžik, konkrétní vzpomínka se mi nevybavují.

K: Co říkáš současné situaci SKIP?

B: Na jedné straně mám samozřejmě radost z toho, co dnes SKIP v českém knihovnictví znamená, že v něm má prestižní postavení a hraje rozhodující úlohu. Je mile úsměvné, když na zahájení Týdne knihoven předseda SKIP promluví v Radiožurnálu a reportérka jej uvádí jako předsedu knihovníků. SKIP si zásluhou svých obětavých funkcionářů a členů vydobyl významné postavení nejen v našem oboru, ale i ve společnosti jako takové. To je jistě dobrý pocit.

Na druhé straně - přes mírný vzrůst počtu členů - se nepodařilo dosáhnout toho, aby členství ve SKIP bylo jakousi vnitřní potřebou a samozřejmostí členů knihovnické obce. Většina vždy předpokládá, že SKIP pomůže řešit všechny vzniklé problémy, že knihovny a knihovníky zaštítí, ale jen menšina cítí potřebu členstvím a aspoň placením členských příspěvků tuto činnost podpořit.

K: Jak se Ti jeví práce předsednictva VV SKIP, kam stále pilně docházíš?

B: To je těžká otázka, raději si to rozmyslím. (Následující odpověď došla mailem.) Bylo by nespravedlivé kritizovat menší aktivitu v některém směru, jestliže víme, že členy předsednictva jsou obvykle voleni ti nejaktivnější a většinou také nejzaměstnanější. Nutno připomínat, že jde o dobrovolnou nehonorovanou činnost. Lze jedině chválit, že se tento sbor pravidelně schází jedenkrát do měsíce a řeší nejnaléhavější úkoly, že připravuje a svolává několikrát ročně zasedání VV SKIP, jehož členům předkládá k rozhodnutí nejdůležitější otázky.

Stanovy SKIP nedávají možnost ovlivnit složení předsednictva, jehož členové se rekrutují z těch zvolených členů VV SKIP, kteří jsou ochotni tuto funkci plnit a každý měsíc do Prahy na zasedání jezdit. Je obdivuhodné, že se daří poměrně uspokojivě řešit účast mimopražských členů tohoto vrcholného orgánu.

V roce 1968 jsme si poněkud bláhově představovali, že nové tvořený spolek bude jakýmsi svorníkem mezi knihovníky a informačními pracovníky, k nimž se tehdy započítali představitelé oblasti VTEI - vysvětlení pro mladší ročníky: oblast vědeckých, technických a ekonomických informací. Tomuto záměru mělo sloužit také složení předsednictva - vedle předsedy měli v předsednictvu působit dva místopředsedové - jeden jako zástupce knihoven, druhý jako zástupce oblasti VTEI.

K: Čemu by se měl SKIP věnovat v příštím období?

B: Musím předeslat, že v roce 1990 byl SKIP - za všeobecného konsensu - obnoven i s původním názvem, i když doba se přece jen trochu změnila. Oblast VTEI - eufemisticky řečeno - skončila v propadlišti dějin, termín "informační pracovník" dostal jiný, mnohoznačný význam. Novou situaci jsme včas kriticky neposoudili (na scénu později vstoupil SDRUK, AVŠK, ČIS), což - myslím - vedlo k tomu, že aktivity SKIP se odvíjely spíše ve směru aktuálních potřeb veřejných knihoven. Ovšem v poslední době život a praxe ukazují, že tyto organizace nemohou zcela uspokojit potřeby knihovnických pracovníků; navíc je třeba připomenout, že ve své většině nejde o občanská sdružení, což vede k tomu, že se vytvářejí v rámci SKIP sekce, kluby, komise se speciálním zaměřením. To považuji za správný vývoj. Ideální by bylo propojit jejich aktivity s regionálními výbory a dosáhnout tak širší zapojení a spolupráci pracovníků z různých typů knihoven.

K: Co říkáš Bulletinu SKIP?

B: Bulletin SKIP má neustále lepší kvalitu, a to nejen zavedením obrazových barevných příloh. Souběžně byla zajištěna včasná distribuce přímo do rukou členů SKIP. Obdivuji, že se daří - což je jistě i Tvou zásluhou - udržet soudržnost obsahu, naplňování pravidelně se opakujících rubrik apod. Snad jedinou výhradou by mohla být poznámka, že postrádám pravidelné informace ze zahraničí, zejména z IFLA a zahraničních knihovnických spolků. To ovšem souvisí s reálnými možnostmi, jak získat kolegy či kolegyně znalé angličtiny, francouzštiny, němčiny, kteří budou ochotni takovéto informace pravidelně redakci dodávat. Možná by stálo za úvahu tuto činnost aspoň minimálně finančně honorovat.

K: Takový návrh jistě hezky vypadá, ale to je buď anebo: buď honorovat všechny příspěvky anebo žádný. A zatím - jak víš - se všechno pro Bulletin SKIP dělá zadarmo. Takže další otázka: Co říkáš činnosti pražského regionu SKIP, jehož jsi členkou?

B: Myslím, že si pražské aktivity udržují vyrovnanou úroveň. Je tu nabídku řady zajímavých akcí, exkurze do knihoven už se staly tradicí, výlety, návštěva divadel, každý si najde něco pro sebe. Těžší je organizace akcí pro institucionální členy SKIP, i když také v tomto směru proběhlo již několik pokusů. Regionální výbor to prostě nemá jednoduché!

K: Na poslední redakční radě Bulletinu SKIP se diskutovalo o tom, zda značný počet celostátních i regionálních akcí pro děti (Noc s Andersenem, Čtení pomáhá, Celé Česko čte dětem atd.) je výhodou nebo naopak zda to není tříštění sil k organizování těchto akcí se nepřihlašuje více než pět set knihoven. Co si o tom myslíš Ty?

B: Tyto akce si podle mého názoru vynutila doba, potřeba knihoven zviditelnit se, dokazovat veřejnosti svou důležitost a obhajovat tak potřebu finanční podpory knihoven ze strany obcí, krajů i státu.

K: I když Tě znám 44 let, o Tvých koníčcích a zájmech toho vím málo, vlastně skoro nic. Prozraď něco na sebe.

B: Největší koníček? To je muzika, chodím na koncerty, jsem mnohaletou věrnou abonentkou České filharmonie, stále ještě aspoň jednou za rok (o vánocích) si zahraji na housle se svým synem a vnoučaty. Nevařím sice ráda, ale jsem v rodině považována za výbornou kuchařku, peču obdivované vánoční cukroví a bábovky. Ráda čtu, ale už ne beletrii, a stále sleduji francouzskou literaturu. Věnuji se Frankofonnímu klubu SKIP, kterému jsem v roce 2002 pomáhala na svět, a ještě něco: organizuji 2x za rok setkání spolužáků z karlovarského gymnázia.

K: A úplně poslední otázka: jak jsi na tom ve svých 80 letech se svým zaměstnáním v Knihovně AV?

B: Ráda bych svůj mini-úvazek koncem roku ukončila, ale pan ředitel mne asi bude ještě lámat, abych pokračovala. Jsem tajemnicí Rady KNAV a celoakademické komise pro vědecké informace, přispívám dle svých sil a možností k řešení problémů a otázek, které se týkají celé tzv. soustavy vědeckých informací AV ČR, což sama pro sebe považuji za závazek, vyplývající z postavení a centrální funkce Knihovny Akademie věd tak, jak ji chápu.

K: Tak Ti děkuji za rozhovor a spíše než Tobě přeji i čtenářům Bulletinu SKIP tolik životního elánu, kolik ho na Tobě stále pozoruji.