BULLETIN SKIPSVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR |
42011 |
||
Aktuální číslo || Archiv || Obsah || Vydavatelské údaje | |||
AtlasVelké manévry v Prostějově aneb Cesta tam a zase zpátkyKdo se jednou stěhoval, byť z malého bytu, ví, že nic nezamotá člověku hlavu tak jako právě stěhování. A ten kdo stěhování nezažil, stejně neuvěří. Na konci roku 2009 byl schválen rozpočet na rekonstrukci Městské knihovny Prostějov. Zavýskli jsme radostí a očekávali, kdy to konečně začne. Míjely zimní, jarní a pak i letní měsíce a "ticho po pěšině". Chápejte, vždyť jsme se tolik těšili, až nám tu boudu někdo spraví. Taková stará střelnice (bez urážky - opravdu jde o bývalou střelnici z roku 1823), ta se už rozsypává při každém vrtnutí. Velmi nenápadně a bez povšimnutí probíhaly stavební přípravy a tu náhle, v říjnu 2010 rozezní se poplašné "tradááá!" a "rychle se vystěhujte". Na jedné straně radost - na straně druhé zděšení, jak to asi za deset dní stihneme. Uvědomili jsme si, že atmosféra ponuré rozpadající se budovy si vyloženě říká o trochu toho vojenského, co v ní kdysi bylo. A tak po vzoru generálního štábu, začaly bleskové přípravy na přesun do náhradních prostor, které vlastně ještě ani nebyly připraveny. Knihovnice a knihovníci se z minuty na minutu změnili na perfektně fungující vojenskou mašinérii a každý dělal, jak nejlépe a nejrychleji mohl, aby přesun proběhl rychle a hladce. Mezi tím vším balením a nakládáním už předvoj zajišťoval dokonale připravené nouzové ležení a kupodivu jsme byli v listopadu opravdu pryč. Přesně zavčas, abychom se vyhnuli "bombardování" těžkou technikou, která "podminovávala" základy domu betonovými piloty. Okna řinčela při rozbíjení a jednoho dne zrána, cestou do náhradních prostor umístěných naproti přes křižovatku, se v ranním rozbřesku zaleskla okna nová. To už byla opět zima a velká část knížek stopadesátitisícového fondu odpočívala v prostorách prostějovského zámku. Čtenáři tesknili po knížkách, knížky po čtenářích, a protože knihovník je tvor lítostivý, nezbylo mu, než popadnout dvoukolák a do skladiště zajít pokaždé, když někdo potřeboval nějakou knížku. Sníh nesníh, déšť nedéšť, na jaře i v létě. A když už se nám konečně podařilo zabydlet si náhradní prostory, pobočky praskající ve švech, čítárnu v prvním patře družiny, kanceláře v bytě školníka a jiné všednodenní libůstky, byl tu konec léta a s ním i konec rekonstrukce. Zvenčí už svítila čisťoučká fasáda, uvnitř to vonělo čerstvou malůvkou, dveře a okna se smály na příchozí a jakoby hlásaly: zde se vám bude líbit. Čtenář mi odpustí můj pohádkový sloh a čtenář - knihovník tím víc, protože ví, že v dnešní době moc pohádkových konců není. A musím se v líčení opravdu brzdit, protože jsme nezískali jen opravenou budovu, ale také kompletní nový nábytek, což významně změnilo atmosféru knihovny a přineslo nesrovnatelné pohodlí čtenářům. Adaptací podkroví vznikl zbrusu nový prostor, kam jsme přesunuli kanceláře a vznikl zde i přednáškový sál. Celá budova je klimatizována, je bezbariérová, vybavená novým výtahem a na každém patře jsou nová sociální zařízení. Prostor půjčovny se zvětšil a kromě stávajícího sálku v přízemí vznikla i malá učebna. Vše je podtrženo jedinečným vizuálním stylem knihovny a nechybí ani nové logo. 16. září 2011 slavnostně přestřihl pan starosta a paní místostarostka pásku a byl konec velkým manévrům v prostějovské knihovně a jako kouzlem z některé pohádkové knížky se knihovnice a knihovníci opět proměnili zpět do původních podob a pustili se do půjčování knih, besedování, výstav a dalších akcí pro naše milé čtenáře, kteří se konečně, stejně jako my, dočkali opravené knihovny.
Aleš Procházka |
|||
SKIP |