BULLETIN SKIPSVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR |
32011 |
||
Aktuální číslo || Archiv || Obsah || Vydavatelské údaje | |||
Do rámečkůVe 3. ročníku soutěže Kamarádka knihovna organizované SKIP a firmou 3M získaly 1. místo Městská knihovna Chrudim 2. místo Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana Uherské Hradiště a Městská knihovna Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem Jak jsem si užívala s Kamarádkou knihovnou aneb Viděno z druhého břehuStály jsme společně s ostatními v atriu Mahenovy knihovny v Brně a třásly se nervozitou. A potom to přišlo a já si spolu s kolegyněmi šla užít chvilku slávy pro naši knihovnu. Stála jsem tam a nějak nemohla pochopit, že právě my máme titul Kamarádka knihovna. Vždyť támhle stojí kolegyně, která by si ten titul určitě zasloužila více než my... a támhle je druhá a u té už vůbec nechápu, že titul nedostala... V tu chvíli jsem si předsevzala, že za dva roky si to opravdu užiji a prožiji a zanic na světě se nedám připravit o výsadu jezdit se soutěžní komisí... Vždyť tomu musím přeci přijít "na kloub". Na počátku listopadu od tohoto rozhodnutí uběhnou již dva roky. Teď už mám práci v porotě za sebou. Jsem ráda, že jsem měla to štěstí a mohla se jí účastnit. Třetí ročník soutěže začal v loňském roce a když jsem četla výzvu v konferenci, tak se mi hlavou začaly honit otázky. Kdo asi tentokrát sebere odvahu? Kdopak se přihlásí? Za kým asi pojede soutěžní komise? Přihlášení do každé soutěže je o veliké odvaze, ale také o veliké práci... každá soutěž je nespravedlivá a velmi subjektivní... Tentokrát odvahu sebralo 100 knihoven a do soutěže přišlo neuvěřitelných 17 000 vysvědčení od dětí! V první fázi totiž své Kamarádky knihovny hodnotí děti. Musím říci, že ve chvíli, kdy do konference přišlo oznámení o počtu knihoven, které se přihlásily, jsem si opět pomyslela, že už pro tu odvahu by si titul zasloužily všechny... ale soutěž je soutěž a má svá pravidla. O pár měsíců později nastala fáze statistická, ve které se hodnotí nejenom počet dětí, které knihovnu navštěvují, ale mnoho dalších ukazatelů. A ještě o něco později se u nejlepších několika desítek knihoven hodnotily webové stránky pro děti. A potom už to přišlo. Konečně jsem se dočkala a nastala chvíle, na kterou jsem se téměř dva roky těšila! Od Zlaty Houškové, která je maminkou Kamarádky knihovny (i když ta to zatím nemá v rodném listě), přišel mail, který oznamoval deset nejlepších knihoven a zároveň i termíny návštěv poroty. Při pohledu na seznam jsem zjistila, že z jmenovaných deseti jsem byla pouze ve dvou (Uherské Hradiště a Dobříš) a v té největší z nich jsem sice pracovala, ale to už bude jednatřicet let a určitě se všechno změnilo. O to více mne to těšilo a říkala si, kolik toho asi okoukám a pochytím. A milé Kamarádky knihovny, bylo toho opravdu hodně! Při osobní návštěvě porota hodnotí prostředí knihovny, aktivity pro rodiny, spolupráci s partnery (více na www.kamaradkaknihovna.cz) a celkový dojem. Navštívila jsem s porotou všech deset finalistek a musím se vší odpovědností říci, že každá z nich má svůj osobitý genius loci. Všemi jsem byla naprosto okouzlena a všechny kolegyně si zaslouží obrovské díky za nadstavbu, kterou ve svých knihovnách nabízí. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že ta nadstavba u všech jde mimo pracovní čas, odměny, rodinu..., a to jak v té úplně nejmenší obecní knihovně (Nová Včelnice), tak i v té největší pražské. A začali jsme tou největší. Po ukončení Knihovnické dílny v pátek 29. dubna jsme v odpoledních hodinách navštívili tři pobočky v různých částech Prahy. V tomto odpoledni jsem, musím přiznat, podlehla silné nostalgii. Vždyť to je "má" knihovna! V té jsem v roce 1980 začínala svůj knihovnický život. Vybrané pobočky byly naprosto úžasné a každá něčím jiná a zvláštní. V té mojí pobočce jsem tenkrát skládala uhlí a topila v násypných kamnech... tady však bylo všechno jinak... architektonicky promyšlené s ohledem snad na návštěvníka každého věku a zájmu... jen jedno se od mých časů, myslím, nezměnilo - vlídný a milý personál. Jsem nadšena, a to máme za sebou teprve první den a první knihovnu. Spanilou jízdou po vlastech českých a moravských pokračujeme 9. a 10. května. Máme štěstí, protože auto řídí Dan Dedek z firmy 3M Česko, který je výborný a zdatný řidič, ale i společník. Stejně se ale v autě mluví jen a jen o knihovnách. Setkáváme se na Dobříši. Tuto knihovnu znám, patří do našeho klubka a i přes těžké podmínky (umístění) se moc a moc snaží. A začíná se blýskat na lepší časy - získali prostory pro nové dětské oddělení, a to určitě prospěje. Pokračujeme do Plzně. Jsem zvědavá, jaké pobočky nabízí město, ve kterém bydlí moje neteř. Paní ředitelka nám ukáže pobočky tři a všechny mají svá specifika. Byla jsem okouzlena plakáty "Půjčovat a chránit" nebo stolečkem se hrou Člověče nezlob se z vlastní dílny knihovnic nebo akcí ústřední dětské knihovny nazvanou "Knihofon". Ale dnešní den zdaleka nekončí. Musíme se ještě přesunout do Loun. Cestu rozplánovala Zlata, a i když už máme v kolech mnoho kilometrů, musíme program dodržet. Lounská knihovna je nová. Je krásná. Je v ní snad úplně všechno na světě. Včetně kavárny, kde obsluhují postižení spoluobčané. Spím v pražském Klementinu a jsem tam sama. Moc si užívám atmosféru - díky, Národní knihovno! Ráno vyjíždíme na Moravu. Vzhledem ke vzdálenostem máme naplánovanou návštěvu "pouze" ve dvou knihovnách. Knihovnu B. B. Buchlovana v Uherském Hradišti znám a hlavně znám Hanku s Mirkou. Ale to není nic divného. Hanku s Mirkou zná každý, a to nejenom v knihovnickém a spisovatelském světě. Hance s Mirkou se totiž narodila Noc s Andersenem, při které se letos spalo již na třech kontinentech. Hance s Mirkou totiž nestačí jenom jejich knihovna, ale potřebují nejlépe všechny děti na světě. Hanka s Mirkou mají totiž veliká srdce. A v jejich knihovně je to znát. Děti tam nejen chodí, ale i opravdově žijí a prožívají... a dokonce se po létech už jako "dospěláci" vracejí a pomáhají. A jedeme dál. Tentokrát do jižních Čech. Čekají nás v Nové Včelnici. Jižní Čechy mám ráda. Sedlčany jsou téměř na jejich hranici a narodil se tam tatínek. Ve Včelnici jsem nikdy nebyla, ale znám paní knihovnici, která není ve finále Kamarádky knihovny žádným nováčkem. Ve finále nechyběla ani jedinkrát a bojuje opravdu srdnatě a trochu jinak než ostatní knihovny. Nečeká na nás totiž sama. Čeká na nás s dětmi, vidíme divadlo, setkáváme se s jedním z partnerů knihovny - s dobrovolným hasičem, setkáváme se také s panem starostou. Knihovna dělá skvělé akce pro celou obec, má krásnou zahradu, ale sama obývá prostory sice veliké, ale tak trochu neutěšené. Pan starosta nás však ujišťuje, že si to plně uvědomuje a že už dokonce ví, kam knihovnu přestěhuje... Tak to vám, Marie, moc přejeme! Loučíme se a já se nemohu dočkat východních Čech a pondělí 16. května. Scházíme se v Praze a vyjíždíme do kraje, který má opravdu výborné knihovnické klubko. Uvidíme čtyři knihovny. Ani jednu neznám a o všech jsem toho hodně slyšela. Těším se na kolegyně Východočešky. Porota začíná svůj poslední den. Dnes musíme rozhodnout. Začínáme u Stáni Benešové v Nové Pace. V mých očích je knihovna malá. Myslela jsem, že je větší. O to více je v ní myšleno na výtvarné doplňky a na atmosféru. Při své práci zapojují i romské spoluobčany do nejrůznějších činností. Dělají toho ale tolik dalšího... Jedeme do Dvora Králové. Závidím prostory, čajovnu, internetovou kavárnu se zahrádkou a hlavně nápady. Všichni jsou tak šikovní! Kromě jiného dělají kurzy angličtiny pro předškoláky. A mají "kešku". Zapojili se do geocachingu a snaží se mu dát literární přesah. V Hradci Králové vidíme opět tři pobočky. Každá je jiná. Píšu si, jak úžasně v loňském roce Hradec pojal máchovské výročí, píšu si, jak vyzrát na finanční rozpočet a nekupovat drahou tabuli (promiň, 3M Česko) - stačí flanel a smirkový papír, píšu si.... Je už docela pozdě a my musíme ještě do Chrudimi. Jsem tady poprvé. Nejenom v knihovně, ale i ve městě. A líbí se mi. Knihovna je v mých očích nejlépe nábytkově vybavena, má zahradu a prostory nejen pro půjčování knih, ale i další aktivity. Dělají toho tolik... Prázdniny v knihovně, Pomáháme pohádkou aneb Děti dětem. Spolupracují s polskými a slovenskými knihovnami. Mně ale asi nejvíce oslovila snaha o propojování světa dětí a seniorů, ale také snaha o propojení světa nemocných se světem zdravých. Zpráva z cest: všude chci bydlet! Nicméně někdo vyhrát musí a 1. června 2011 bylo vše odtajněno v prostorách hezké pobočky Městské knihovny v Praze na Smíchově. Tentokrát tedy vyhrála Městská knihovna Chrudim - užijte si Herbinku, protože je opravdu naprosto fantastickou kolegyní (slouží 7 dní v týdnu, 24 hodin denně, a to prosím bez nároku na honorář a za každého počasí). Na druhém místě se umístily knihovny hned dvě - Městská knihovna Slavoj Dvůr Králové nad Labem a Knihovna B. B. Buchlovana v Uherském Hradišti a třetí místo v tomto ročníku zůstalo neobsazeno. Poděkování však jistě patří všem knihovnám, porotcům a hlavně vyhlašovatelům soutěže - firmě 3M Česko a Svazu knihovníků a informačních pracovníků. Na chviličku jsem si tedy užívala z druhého břehu a nedívala se očima nervózní knihovnice, ale porotkyně, která má tak trochu nevděčnou funkci - musí nakonec přidělit body a spolu s ostatními rozhodnout. Tak nějak nevím, který z břehů je náročnější. Byl to opravdu jenom letmý dotek. Ale vím, že je mi mezi kolegyněmi "děckařkami" dobře a vážím si toho, že mohu být členkou prestižního a lukrativního klubu - Klubu dětských knihoven. Děkuji vám za to. Blanka Tauberová |
|||
SKIP |