BULLETIN
SVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR |
1 |
||
Aktuální číslo | Archiv | Obsah |
Elektronická verze |
AtlasAkademická knihovna Jihočeské univerzity, vnouček a hovory pod sněhem V našem životě se občas objevují chvíle ideální pro dlouhé a zajímavé rozhovory, na které jinak při každodenním rychlém běhu života nezbývá čas. Spokojeně oddychující čerstvě narozený vnouček, za okny vrchovatá nadílka sněhu, na stole buclaté hrnky s horkým čajem. No, a když se v takové chvíli potkají dvě knihovnice - jedna plna čerstvých zážitků z otevření nově vybudováné velké univerzitní knihovny a druhá dychtivá informací a zkušeností, které z takového počinu plynou -proberou nově otevřenou knihovnu od prvních plánů až po slavnostní otevření. Nejde o čísla, rozměry regálů, počty svazků a uživatelů, ale spíše o dojmy, zkušenosti, poučení do budoucna... Kdy se poprvé objevila myšlenka centrální knihovny pro Jihočeskou univerzitu? Jak dlouhá doba uplynula od této první myšlenky až po otevření knihovny? Jaká byla odezva na tuto myšlenku ze strany jednotlivých fakult Jihočeské univerzity? Právě teď při stěhování jsem našla první návrhy na společnou knihovnu, které jsme s kolegyní Cihlovou z Pedagogické fakulty začaly podsouvat vedení univerzity. Bylo to na přelomu tisíciletí a my si začaly stále silněji uvědomovat, že prostory jednotlivých fakultních knihoven přestávají stačit nárokům, se kterými do knihoven uživatelé přicházejí: Nemožnost nabídnout volný přístup k fondům, naprostý nedostatek studijních míst, velmi omezené technické vybavení, např. nemožnost připojení většího množství notebooků a mnoho jiného... Také postupná automatizace knihovnických agend nás knihovníky stále více nutila k velmi úzké spolupráci, které ale často bránily různé organizační bariéry. To, co šlo prosadit na jedné fakultě, nebylo možné na jiné. Došly jsme k závěru, že spoustu problémů by vyřešila nová knihovna, a to knihovna společná pro celou univerzitu. Soustředění knihovních fondů, odborných pracovníků, finančních prostředků by mohlo zlepšit knihovní služby pro všechny uživatele na univerzitě. Od našich prvních hovorů na toto téma a prvních nápadů ale ještě uplynulo mnoho let. Nejprve bylo třeba o nutnosti vybudování společné knihovny přesvědčit vedení univerzity. To naštěstí nebyl problém, díky osvícenému panu rektorovi, který právě vstupoval do funkce. Složitější bylo jednání s fakultami. Museli jsme plány na knihovnu představovat a obhajovat na nejrůznějších jednáních a přesvědčovat vedení fakult i akademickou obec, že nová knihovna je nepřipraví o nic, na co byli zvyklí, naopak, že by jim mohla přinést zlepšení a rozšíření celé řady služeb, aniž by ztratili vliv na jejich plánování a financování. Nebylo to jednoduché, v jednom případě jsme nakonec neuspěli a tak na univerzitě dnes kromě společné Akademické knihovny působí i jedna samostatná fakultní knihovna. Další složitá jednání jsme vedli s vedením Biologického centra Akademie věd. To totiž budovalo a provozovalo společnou knihovnu s Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity. Museli jsme vyřešit problém, jestli tato společná knihovna přejde do nové Akademické knihovny jako celek a zůstane tak i nadále zachována jedinečná možnost pro studenty přírodovědných oborů využívat velmi cenné fondy na jednom místě, a nebo zda se knihovna po osmnácti letech rozdělí. Obě varianty měly své zastánce i odpůrce, ale nakonec jdou přírodovědci na univerzitě i v Biologickém centru dál společně. Což je podle mě moc dobře. Do jaké míry měli knihovníci možnost zasahovat do přípravy plánů knihovny, do architektonického řešení? Jak probíhala komunikace mezi vedením univerzity, knihovníky a architekty? Měli jsme jasnou představu, jak má budoucí knihovna sloužit. Také jsme věděli, co tam nesmí být: Hluk, horko v létě, zima v zimě. A naopak, co mít musí: Dostatek prostoru pro čtenáře i knihy a přitom nepůsobit jako nádražní hala, vyhovující zázemí pro knihovníky, kavárnu pro všechny... Nad projektem jsme se s architekty mockrát sešli, vždycky nás pozorně poslouchali, měli jsme možnost vyjádřit se nejen ke všem zásadním věcem, ale i ke zdánlivým maličkostem, které však atmosféru knihovny dotvářejí. Konečná podoba byla samozřejmě v jejich rukách, my jsme s ní ale velmi spokojeni. Líbí se tu nám knihovníkům ale i učitelům a studentům, a to nás těší nejvíc. Kde jste hledali inspiraci při plánování nové knihovny? Při různých knihovnických setkáních v posledních letech jsme měli možnost navštívit celou řadu vysokoškolských knihoven v republice, z toho některé dokončené zcela nedávno. Poslouchali jsme dobře, na co si kolegyně stěžují, co se jim nebo architektům nepovedlo, naopak, s čím kde udělali dobrou zkušenost. Já osobně, jak víš, jsem navštívila i několik knihoven ve Spojených státech, což je země vysokoškolským knihovnám zaslíbená a také tam bylo mnoho věcí k inspirování. Samozřejmě jsme si toho také spoustu přečetli, hodně jsme o plánech diskutovali mezi sebou v knihovnách, ale i se studenty, vědci a profesory. Jistě si pamatuješ, že dokonce i u nás doma proběhla nejedna vzrušená debata. Vysokoškolský kantor, studentka, navíc z oboru, lepší partnery do diskuse jsem si nemohla přát. Tak se postupně vytvářela představa o tom, jak by budoucí knihovna na naší univerzitě měla nejen vypadat, ale hlavně jak by měla sloužit. Jaké problémy nejvíce komplikovaly plánování a výstavbu centrální knihovny? Přímo se stavbou jsme my knihovníci žádné komplikace - kromě posunutí několika termínů zahájení stavby - nepociťovali. To spíš vedení univerzity a jeho investiční oddělení. My jsme se museli postupně připravovat na sloučení fondů, katalogů, knihovnických agend a potom i na vlastní stěhování do nové budovy. Ne vždycky to bylo jednoduché. Jednotlivé knihovny měly různou historii, zavedené pracovní postupy a taky samozřejmě styl, rozsah i úroveň služeb. Museli jsme hledat kompromisy, některé debaty byly dost vzrušené, ale řešení se vždycky muselo najít. Měli jsme i obavy, jestli si na nové prostory, které jsou nepoměrně větší než naše bývalé téměř "rodinné" knihovny, zvykneme. Teď po pár týdnech už pomalu zapomínáme, že jsme se tu sešli z pěti různých pracovišť. Je něco, co byste příště udělali jinak? Chyby, ze kterých jste se poučili? Nechci to zakřiknout, ale zatím jsme na nic zásadního nepřišli. Ale je pravda, že knihovna je v provozu teprve pár týdnů, ještě se může nějaký problém objevit. I když jeden nedostatek jsme odhalili v okamžiku, kdy začal letní semestr a do školy se vrátili studenti: V naší knihovní kavárně se vaří tak dobrá káva, že je problém najít tu volné místo. Ale pár stolků navíc tento nedostatek hravě napraví. A jak jste vlastně fondy slučovali? Říkala jsi, že knihovny byly různé... Naštěstí jsme už před mnoha lety začali ve všech knihovnách na univerzitě používat jednotný automatizovaný systém, což vedlo ke koordinaci v těch nejpodstatnějších oblastech V době stěhování jsme tak mohli bez problémů sloučit naše katalogy v jeden společný, měli jsme jednotnou databázi čtenářů, všechny knihy určené pro volný výběr byly opatřeny čipy a byly tak připraveny pro nový způsob registrace výpůjček. Zbývalo tedy pouze rozhodnout, podle jakého systému budeme knihy ve volném výběru stavět. Nakonec jsem se rozhodli pro konspekt a podle prvních zkušeností se zdá, že jsme nevolili špatně. Bylo sloučení fakultních knihoven provázeno snížením počtu pracovních míst nebo naopak vznikly pozice nové? O snižování počtu pracovníků jsme neuvažovali, jednak proto, že jsme nechtěli, aby kdokoliv z rušených knihoven přišel o místo, protože řada kolegyň tam pracovala řadu let, ale hlavně proto, že ve společné knihovně se zásadním způsobem rozšířila provozní doba, pracujeme tedy na směny a to samozřejmě vyžaduje poměrně velký počet pracovníků. Na druhou stranu nás ale ani nijak výrazně nepřibylo. I když máme několik úplně nových pozic, které souvisí s provozem nové knihovny. Je to například správce počítačové sítě, obsluha skladu, šatny, ale třeba také kolegyně, která se bude věnovat informačnímu vzdělávání našich uživatelů. I my totiž cítíme velikou disproporci mezi množstvím moderních (a nákladných!) informačních zdrojů, které máme na univerzitě k dispozici a velmi nízkou úrovní znalostí o jejich využívání. Chceme je tedy nejen systematicky nabízet ale učit naše uživatele, jak s nimi co nejefektivněji pracovat. Nabízí Akademická knihovna JU některé služby, které dříve nenabízela žádná z fakultních knihoven? Co je možné označit za přidanou hodnotu centrální knihovny? Tak zcela nová je právě oblast informačního vzdělávání, kterému se chceme věnovat soustavně. I proto jsme do nové budovy naplánovali dobře vybavenou počítačovou učebnu, abychom byli zcela soběstační. Je tam vše potřebné k výuce i k praktickému procvičování práce s elektronickými zdroji. Další novinkou je řada specializovaných studoven, které v bývalých knihovnách chyběly. Máme dvě studovny periodik s nabídkou téměř 500 titulů ze všech vědních oborů, dvě badatelny určené k nerušenému studiu, případně ke skupinové práci na nějakém projektu, máme i pět individuálních studoven pro ty, kteří si buď přejí pracovat v naprosté izolaci, případně několik dnů v kuse bez nutnosti každý den potřebné materiály uklízet a odnášet. Novinkou je možnost samoobslužného půjčování dokumentů a také samoobslužné vracení v zařízení, které mají uživatelé k dispozici 24 hodin denně. A protože jsme chtěli, aby se knihovna stala nejen místem, kam se bude chodit pro "povinnou" literaturu, naplánovali jsme tu dobře vybavený klub, kde může zkoušet pěvecký sbor, sejít se studentská rada, skupina zaměstanců mít hodinu s anglických lektorem, a kde můžeme přivítat třeba regionální výbor SKIP při jeho jednání. Na jakou službu jste obzvláště pyšní? Jsme rádi, že můžeme knihovnu čtenářům otevřít v mnohem větší míře než tomu bylo kdykoliv předtím. Těší nás, když vidíme, s jakou samozřejmostí využívají čtenáři moderní technické vybavení knihovny, s potěšením sledujeme, jak si studenti přírodovědných oborů se zájmem prohlížejí knihy z historie a naopak třeba budoucí informatici listují v krásných botanických atlasech. I tuto možnost přineslo sloučení knihovních fondů našim čtenářům. Ale opravdu pyšní budeme, až se dozvíme, ža naši čtenáři do knihovny chodí s vědomím, že její pracovníci dělají vše pro to, aby jim pomohli na cestě za informacemi pro studium, výuku a vědeckou práci. Jaké jsou dosavadní ohlasy na otevření nové knihovny? Máme už celou řadu pozitivních ohlasů. Čtenářům se tady líbí, oceňují příjemné prostředí, technické vybavení, velkorysou otevírací dobu. Samozřejmě nás to moc těší, ale jsme si dobře vědomi, že prvotní nadšení z nového prostředí časem opadne, a pokud nebudeme nabízet kvalitní služby, ani naše nová a hezká budova to nezachrání. A co plány do budoucna? Jaká vylepšení či jaké nové služby chystáte? Naším nejbližším úkolem je nabídnout naše služby co největšímu okruhu studentů. Je to smutné, a já osobně si to moc dobře neumím představit, ale stále jsou na univerzitě lidé, kteří do knihovny nepřijdou za celou dobu studia. Chtěli bychom je přesvědčit, že návštěva u nás není ztráta času. Také chceme postupně zjišťovat, jestli jim v nabízených službách něco zásadního nechybí, jestli jim například otevírací doba vyhovuje nebo ji máme měnit. A protože naši studenti jsou aktivní mladí lidé se spoustou zájmů, tak uvažujeme třeba o pořádání výstav fotografií z jejich cest do často exotických koutů světa nebo prací studentů výtvarných oborů. Už v květnu návštěvníci knihovny cestou za literaturou budou moci obdivovat krásnou sbírku bonsaí. Že to nemá nic společného s knihovnou? A kdo to řekl? Ptala se: PhDr. Hana Landová, Ph.D. Odpovídala: PhDr. Helena Landová Fotografie: |
|||
|
SKIP |