BULLETIN
SKIP

SVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR

3
2009

Aktuální číslo Archiv Obsah

Knihožrouti

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

RSS

Děti (ne)čtou

Už 15 let

Když jsem si uvědomila, že od doby, kdy byl Klub dětských knihoven (KDK) jako nová sekce SKIP stvrzen výkonným výborem, letos uplynulo 15 let, trochu mě to šokovalo. Řekla jsem si, že jubilantům, i když jsou teprve na prahu dospělosti, se sluší popřát. A zároveň mne napadlo, že je ve SKIP možná dost těch, kteří o šíři činnosti KDK mnoho nevědí. A tak berte tohle povídání jako informaci o největší odborné sekci SKIP a zároveň jako hold jeho členkám a členům (muži jsou tu samozřejmě v mizivé menšině, nechť tedy prominou, že nadále budu používat téměř výhradně feminina), všem dosavadním předsedkyním a tajemnicím klubu, předsedkyním regionálních klubek i ostatním členkám vedení, kterému se ne bezdůvodně říká Mozkový trust.

Knihožrouti

KDK vznikl v roce 1994 "zdola", tedy iniciativou skupiny zhruba 20 pracovnic oddělení pro děti v knihovnách (dále "děckařky") v čele s Bobinou Blažkovou a stal se platformou komunikace, výměny a přebírání zkušeností, vzdělávání, tvorby společných projektů, navazování domácích i mezinárodních kontaktů, prezentace služeb a aktivit knihoven pro děti. V současné době má přes 300 členek, které vzájemně spolupracují, informují se, vyměňují si nápady, propojují své aktivity, tvoří nové projekty. Pro vzájemnou komunikaci využívají kromě běžných způsobů především elektronickou konferenci "andersen", která vznikla nejprve jako komunikační kanál pro 1. společnou Noc s Andersenem. Dnes je otevřenou e-konferencí pro "děckaře" a zároveň pravděpodobně nejživější a nejkreativnější českou oborovou e-konferencí vůbec. Mnoho knihoven si bez ní nedovede svou práci s dětským čtenářem už vůbec představit. KDK pracuje na regionálním principu ve 12 tzv. klubkách. Jeho posláním je sdružovat individuální členy SKIP nebo pracovníky knihoven - institucionálních členů, kteří se zabývají nebo které zajímá práce s dětským čtenářem, zvláště nové formy práce s dětmi, podpora dětského čtenářství, vzdělávání v této oblasti, zkrátka všechno, co přispívá k rozvoji služeb dětem v knihovnách. Každý člen má povinnost být aktivní, komunikovat s ostatními a přispívat podle svých možností ke společnému úsilí o zlepšení služeb knihoven dětem. Jeho právem je naopak využívat všech dobrých nápadů na práci s dětmi v knihovnách, které v KDK získá, účastnit se vzdělávacích aktivit pořádaných klubem, vyměňovat si názory a zkušenosti ve fórech KDK, především v konferenci "andersen", přispívat vlastními nápady do Databanky akcí a zároveň z ní čerpat, účastnit se valných hromad KDK, volit (a být volen) předsedu klubu a pracovat v regionálních klubkách.

KnihožroutiTradičně pořádá klub tyto aktivity: Noc s Andersenem, hlasování v anketě SUK, projekt Kde končí svět s pasováním rytířů Řádu krásného slova, soutěž o nejlepší knihovnu pro děti - Kamarádka knihovna, databanku akcí, každoroční valnou hromadu, vzdělávací aktivity pro děckaře na centrální i regionální úrovni ad. Podstatným způsobem se podílí se na řadě dalších aktivit, jako jsou tvůrčí dílny na festivalu Jičín - město pohádky, Loutkářská dílna v Chrudimi, Den pro dětskou knihu ad. Mimo to také propaguje zdařilé aktivity jednotlivých knihoven a zasloužil se tak často o jejich masové rozšíření. Jako příklad uveďme pasování prvňáčků na čtenáře (projekt knihovny Jiřího Mahena v Brně) nebo Knížka pro prvňáčka (projekt Národní pedagogické knihovny Komenského) aj. Nesčetně aktivit a projektů organizují samozřejmě také regionální klubka (Hry bez hranic, My všichni jsme Východočeši, Škola naruby, Cesty za knihou, Smějeme se s knihovnou, Fantastické dny s fantasy literaturou atd.)

Mediálně nejzajímavější akcí je jistě Noc s Andersenem, kterou není třeba příliš představovat. Snad jen tolik, že akce vznikla v Knihovně B.B. Buchlovana v Uherském Hradišti, kde v roce 2000 uspořádaly děckařky Mirka Čápová a Hanka Hanáčková (= "matky zakladatelky", členky Mozkového trustu KDK) noční program pro děti v knihovně. KDK tento skvělý nápad uchopil, začal propagovat a podporovat. V roce 2001 se spalo v 39 knihovnách, v roce 2002 na 70 místech a v letech následujících počet "spacích míst" postupně stále roste (2003: 156, 2004: 264, 2005: 408, 2006: 487, 2007: 590, 2008: 664 a v r. 2009: 840). Akce se letos účastnilo 28239 dětí a 6811 dospělých, celkem tedy přes 35000 přímých účastníků z České republiky (672 míst), Slovenska (118 míst), Polska (47 míst) a Slovinska (3 knihovny). Kromě knihoven se již několik let spí také ve školách, občanských sdruženích, domovech dětí a dalších organizacích a institucích. Vedle čtení se v Noci koná nesčetně souvisejících i návazných zábavných aktivit a setkání, ale sází se také "pohádkovník Andersenův" (vysazeno bylo již téměř 1000 nových keřů a stromků), probíhá i sbírka pro dětský hospic v Malejovicích a další charitativní projekty... Akce má ohlas u dětí i rodičů (v některých knihovnách - např. Městská knihovna Slavoj ve Dvoře Králové - se už "spí" i 4x ročně), v knihovnách je inspirací oddělením pro dospělé čtenáře (viz např. Noc s Casanovou v Městské knihovně Znojmo ad.).

Knihožrouti

Suk - Čteme všichni je projekt Národní pedagogické knihovny Komenského (jeho tvůrkyní a ganrantkou je členka Mozkového trustu KDK, Ivana Hutařová z uvedené knihovny): anketní a porotní výběr nejlepší knihy pro děti za uplynulý rok. Knihovny, především ty sdružené v KDK, sbírají každoročně hlasy dětí a udělují také cenu knihovníků, resp. knihovnic. Na slavnostním setkání se spisovateli, ilustrátory a nakladateli, kde jsou ceny předávány, zajišťují knihovny účast dětského publika, scénická vystoupení dětí atp.

Poprvé do školy - poprvé do knihovny, Klíčování a pasování prvňáčků na čtenáře. Projekt vznikl v Knihovně Jiřího Mahena v Brně (jeho autorkou byla třetí předsedkyně KDK Eva Sedláčková) a v roce 2004 byl odměněn cenou ministra kultury ČR "Knihovna roku" v kategorii informační počin. Následně projekt díky propagaci KDK postupně přejaly stovky knihoven. Jde o propojení první návštěvy školy a slavnostní první návštěvy knihovny, získání čtenářského průkazu a "pasování" na čtenáře. Knihovny se tak připojují k významné události v životě rodiny (vstup prvňáčka do školy), nabízejí dítěti i rodičům své služby, poskytují různé výhody (např. čtenářské průkazy bezplatně pro první rok apod.), připravují slavnostní akt pasování zdůrazňující významnost okamžiku, zapojují do projektu školy i představitele měst (pasují ředitelé škol, starostové... ). Někde je projekt rozdělen do dvou etap - slavnostní uvedení do knihovny v úvodu školního roku a pasování či předávání klíčů od království knih (odtud Klíčování, rovněž projekt KJM v Brně) na konci školního roku, kdy děti musí veřejně prokázat své dovednosti ve čtení. Variant projektu je dnes tolik, kolik je knihoven. Akce je velmi úspěšná a dobře přijímaná dětmi, rodiči i pedagogy; mnohde je očekávanou významnou obecní slavností.
Kde končí svět a pasování rytířů Řádu krásného slova je projekt KDK, který zastřešuje všechny kolektivních aktivity knihoven pro děti - čtenářské, literární, výtvarné, dramatické. Z nejzajímavějších aktivit vznikají regionální (krajské) přehlídky a nakonec finálové setkání v Praze s pasováním rytířů Řádu krásného slova. Pasováno je na konci každé dvouleté etapy 10 - 12 dětí z republiky a 3 dospělí - autor a interpret dětské literatury a knihovnice - děckařka. Výběr dospělých rytířů (spisovatele a interpreta) provádějí děti z předložených návrhů. Slavnostní akt probíhal zprvu na Pražském hradě pod záštitou první dámy, v posledních letech se koná v Zrcadlové kapli Klementina (Národní knihovna ČR). Výjimkou byl r. 2008, kdy ceremoniál proběhl u příležitosti Dne knihoven na festivalu Jičín - město pohádky. Setkání mají vždy slavnostní atmosféru a jsou událostí nejen pro děti, ale i pro V.I.P. hosty a dospělé rytíře, z nichž mnozí se svým titulem opravdu chlubí. Mezi dospělými rytíři jsou například Libuše Šafránková, Jitka Molavcová, Zdeněk Svěrák, Jiří Lábus, Ivona Březinová, Markéta Zinnerová, Jiří Žáček, Iva Procházková, Marie Kubátová ad. Prvním rytířem byl již zesnulý Zbyněk Malinský, jehož "kraťásek" Kde končí svět dal celému projektu název. Z velkých i malých rytířů by měl růst jakýsi virtuální klub čtenářské "elity", tzv. Velká rada. Tady je zatím klub svým plánům ještě leccos dlužen. Každá etapa projektu má motiv týkající se života dětí a jejich místa v našem světě (Kde končí svět, Moje kniha džunglí, Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, Díky za pohádku, Cesta tam a zase zpátky, Jaké barvy má svět). Literární podobu motivaci jednotlivých etap dává básnířka a knihovnice, členka Mozkového trustu KDK, Helena Šlesingerová z Městské knihovny v Plzni, průběh jednotlivých etap koordinuje členka Mozkového trustu KDK Jana Hladíková z Městské knihovny v Jindřichově Hradci, výstavu výtvarných prací i slavnostní ceremoniál pasování připravuje členka Mozkového trustu Eva Kordová z knihovna A Marka v Turnově.

Den pro dětskou knihu je relativně novým projektem; proběhly pouze dva ročníky, ale velmi rychle se stal součástí kalendáře knihovnických akcí. Vyhlašovatelem je Sekce veřejných knihoven SKIP (inspirace přišla z Městské knihovny v Děčíně a koordinátorkou je děckařka a členka KDK Eva Kubšová). Významně se na akci podílejí opět "děckařky". Den pro dětskou knihu se koná vždy v sobotu před první adventní nedělí a je především propagací knihy pro děti a společným rodinným setkáním s knihou. Knihovny spolupracují s knihkupci v obci či nakladatelstvími; probíhá prodej knih (kniha jako dárek pod stromeček), výstavy, knihovnice radí rodičům, jaké knihy dětem vybrat, seznamují je s knihovnou, pro děti je připraven zábavný program, obvykle související s časem Adventu. Akce se zatím vždy účastnilo přes sto knihoven.
Knížka pro prvňáčka je nový projekt Národní pedagogické knihovny Komenského, na němž se podílejí veřejné knihovny a školy. Koncem školního roku bylo obdarováno téměř 20000 prvňáčků po celé republice knihou, která byla napsána, ilustrována a vydána pouze pro tento účel. Dětem - čtenářům byla slavnostně předávána v knihovnách či školách. Jde o výjimečný dar, neboť po dobu tří let není kniha v běžné distribuci a nesmí být vydána; není proto možné ji jinak získat. Náklad samozřejmě není tak vysoký, aby mohli být obdarováni všichni prvňáčci v republice. Výběr závisí mimo jiné právě na spolupráci škol s knihovnami.

Pokračování příště

Zlata Houšková


Obsah

 

SKIP