BULLETIN
SKIP

2
2009

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Inspirace

Nápady pro vás

Společný příběh aneb čtenáři píší knihu...

Někdy se stává, že spisovatel píše několik knih najednou. Ale aby mnoho autorů psalo jeden příběh? To už není tak obvyklé. A právě společná tvorba okořenila letošní soutěže a akce pro děti v jedné z poboček Knihovny města Plzně - v knihovně Bolevec. Každý přidá jen malý kousek, jen pár řádků k celku...

Určili jsme jednoduchá pravidla: text nesmí nikoho urážet a napadat, nesmí propagovat násilí, a protože píšeme v dětském kolektivu, nesmí obsahovat vulgarismy. Jeden příspěvek by neměl přesáhnout deset vět, knihovnice může přebytečné věty vypustit.

Únor 2009 - začínáme!

Pozvali jsme žáky z pátých tříd a vyzvali je ke společnému psaní detektivky. Povídali jsme si o Sherlocku Holmesovi a jeho věrném příteli Dr. Watsonovi. Děti se měly vcítit do postavy detektiva a řešit případ, který byl uveden jedinou větou: Vstoupil jsem do knihovny a hned mi bylo jasné, že něco není v pořádku... Co se v knihovně mohlo stát? Jak by si slavný detektiv s případem poradil? Objevily se různé nápady, ostatní jsme nechali na páťácích. Do konce března měli děvčata a chlapci přinést kolektivní práce. A jak to dopadlo? Z pěti donesených detektivek byla pouze jedna společným dílem dvou dívek. Ostatní žáčci neunesli muka spolupráce a napsali příběhy sami. Tato forma společné tvorby se tedy neosvědčila.

Březen 2009 - nová varianta

Stejnou úvodní větou začalo "psaní na knihovnickém pultě", tedy přímo v knihovně. Děti (různého věku) přicházejí, přečtou si, co vytvořili jejich předchůdci a pokud mají chuť, doplní text třemi až deseti větami, které musí logicky navazovat. Autoři píší na úzké proužky papíru, které se lepí pod sebe. Tato podoba se ujala a trvá dosud.

17. 3. 2009: Dvanáctiletý Honzík Ch. vchází do knihovny a raduje se, že dnes přímo srší nápady, jen je "hodit" na papír... (Takže všechno je v pořádku!)

Duben 2009 - a zase trochu jinak

Abychom neomezovali dětskou fantazii předepsaným literárním žánrem, mohou naši začínající spisovatelé přinést do knihovny jakýkoliv vlastní text. Začátek příběhu nesmí být delší než deset vět a děj musí začínat v knihovně.

10. 4. 2009: "Mohl bych se vás zeptat na jednu knihu?" zeptal se Tom. Byl v knihovně deset minut a to, co hledal, nenacházel. "Jmenuje se USAČ JORTS." (Název znamená STROJ ČASU.) "Jak jste se o ní dozvěděl? Nikdo o ní neví!" změřila si ho pronikavým pohledem knihovnice... (Jakub Š., 10 let).

Text byl přepsán na počítači, zkopírován a předán dalšímu zájemci... Původně děti dostávaly práci domů, aby měly čas a klid na přemýšlení. To však nevyhovuje současnému tempu, účastníci projektu se vraceli za hodinu, za deset minut s dopsaným dějem a vyžadovali předání putovní stránky dalším autorům. V současné době přicházejí děvčata a chlapci i několikrát denně, aby zjistili, jak se příběh vyvíjí, aby ho posunuli dál. Dá se říct, že třetí forma psaní se velmi přiblížila druhé - "psaní na knihovnickém pultě".

Společné psaní dětských čtenářů zdárně pokračuje. A tak se v naší knihovně odvíjejí čtyři napínavé příběhy, jejichž smysluplnost a pointu odhalí teprve budoucnost.

Mgr. Eva Procházková