BULLETIN
SKIP
SVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR1
2009
Elektronická verze
Vydavatelské
údaje
Informační servis
PhDr. Josef Vinárek (1920 - 2008)
S
více než půlročním zpožděním jsme se dozvěděli, že dne 9. července 2008
zemřel PhDr. Josef Vinárek, bývalý ředitel Státní knihovny ČSR,
nynější Národní knihovny. Mladším kolegyním a kolegům jeho jméno už nic
neříká, v nás starších naopak vyvolá řadu, mnohdy smutných vzpomínek.
Působení dr. Vinárka v čele Státní knihovny totiž násilně přerušili mocenští
pánové, kteří ovládli českou politickou scénu po vstupu vojsk Varšavského
paktu v srpnu 1968. Na počátku tzv. normalizace - v létě roku 1970 -
byl z funkce ředitele odvolán a bylo mu zakázáno pokračovat v práci v
knihovnictví.
Po nuceném odchodu z Klementina se živil jako odbytový referent v nakladatelství Orbis a později do roku 1980, kdy odešel do penze, ve vydavatelství Panorama. Toto smutné období života mu zpestřovaly jen jeho mnohostranné aktivity ve Svazu českých hádankářů a křížovkářů (SČHK), u jehož zrodu v roce 1968 stál a byl jeho prvním předsedou; v roce 1995 byl zvolen čestným předsedou SČHK. Po společenských změnách v roce 1989 byl dr. Vinárek v plném rozsahu rehabilitován, avšak pro svůj věk se do oboru už nemohl vrátit.
Osmileté období (1962 - 1970), kdy Josef Vinárek stál v čele Státní knihovny ČSR, patří dle mého názoru k nejúspěšnějším etapám historie této naší největší knihovny před rokem 1989. To stále čeká na své hodnocení a Vinárkovo ocenění, stejně tak jako jeho statečné chování v srpnu 1968, kdy sovětští vojáci okupovali Klementinum. V tom směru jsme dr. Vinárkovi zůstali hodně dlužni.
Josef Vinárek stál vedle Jiřího Cejpka a Rudolfa Málka také u zrodu Svazu knihovníků a informačních pracovníků. V duchu závěrů pražské knihovnické konference na jaře 1968 se stal svolavatelem přípravného výboru SKIP, ochotně se podílel se na aktivitách, které si příprava ustavení profesního spolku vyžadovala. V budově Státní knihovny ČSR v Liliové ulici 5 umožnil fungování přípravného výboru (a později i sekretariátu spolku) a jeho působení až do zrušení SKIP v roce 1970 všestranně podporoval. Patří mu in memoriam velký dík!
