BULLETIN
SKIP

1
2009

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Čtenářství

Ruka, která hýbe kolébkou, hýbe světem

Jméno Evy Katrušákové je nerozlučně spojeno s celostátní akcí Celé Česko čte dětem. Je absolventkou filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor angličtina - čeština. Řadu let učila angličtinu na gymnáziu, pracovala rovněž jako tlumočnice a překladatelka. Nyní řediteluje Celé Česko čte dětem. Žije v Českém Těšíně a je maminkou tříleté dcerky. S Evou Katrušákovou (K), ředitelkou obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem, hovoří za redakci Bulletinu SKIP Ladislav Kurka (R).

R: K mému překvapení nejste knihovnice, ale středoškolská učitelka angličtiny a češtiny. Jak jste přišla k myšlence motivovat rodiče, aby četli svým dětem?

K: Vždy jsem dělala věci spojené s jazykem, literaturou a vzděláváním. Dokonce moje diplomová práce byla na hranici mezi jazykem a literaturou a jmenovala se: "Překladová ekvivalence metafory na základě konkrétního literárního díla".

Již v roce 2002 jsem se začala zajímat o kampaň, která probíhala v sousedním Polsku Celé Polsko čte dětem. V roce 2005 jsem se osobně seznámila s duší projektu paní Irenou Kozminskou. Ta mne inspirovala a od té doby nemám pokoj.

R: Na webových stránkách je řada podrobných informací o organizaci celé kampaně. Pro pořádek zde to nejdůležitější zopakujme.

K: CČČD je nezisková organizace. Má správní a dozorčí radu a já stojím v čele jako ředitelka. Společně se mnou se kampani profesionálně věnuje koordinátorka kulturních projektů Gražyna Mrózková. Za projektem stojí přes deset externích spolupracovníků. Důležitou roli hrají naši dobrovolníci, kterých je k dnešnímu dni přes 70 a kteří nám nezištně pomáhají. Pracují jako regionální koordinátoři v různých koutech České republiky, kde šíří myšlenky kampaně do škol, školek, knihoven, mateřských center, pedagogicko-psychologických poraden atd. Kromě nich již třetím rokem máme poměrně velký zástup dobrovolníků, kteří chodí pravidelně číst malým pacientům na dětská oddělení nemocnic. Počet dobrovolníků se neustále zvyšuje. Za což jsme velmi vděčni.

R: Jaké materiály jste vydali kromě barevného loga, které redakce Bulletinu SKIP zveřejní až na barevné obálce příštího čísla?

K: Zatím 3 druhy záložek do knih a 5 druhů plakátů a plakátků, o které je velký zájem a putují den co den na různé adresy. Kromě toho se s cíli a vizemi Celé Česko čte dětem můžete seznámit v tištěné prezentaci. V roce 2008 vydal RV SKIP Moravskoslezského a Olomouckého kraje čtenářský deníček pro rodiče a děti „Škola naruby“, kde děti mj. známkují svoje rodiče.

R: Pojďme ke SKIPu. Jaká je Vaše spolupráce s naším svazem?

K: Spoléháme na spolupráci s RV, zejména s jeho předsedkyní paní Galášovou a s paní Kochovou, předsedkyní regionálního Klubka dětských knihoven.

R: Pro celostátní kampaň spolupráce jen s jedním regionálním výborem - to mi připadá málo.

K: V Praze jsme v kontaktu s paní Zlatou Houškovou, která kampani fandí úplně od začátku. A také jsme vzájemnými partnery Noci s Andersenem a tuto nádhernou akci propagujeme i na našich webových stránkách.

R: Co byste označila za dosavadní největší úspěchy kampaně Celé Česko čte dětem?

K: Že jsme se dostali bez jakékoli pomoci s naší myšlenkou do povědomí společnosti. Největší radost mám z toho, jak se do kampaně zapojují další, další a další. Podařilo se nám nejen oslovit a zaujmout, podařilo se nám zapojit více než dvě stovky institucí (škol, školek, knihoven, mateřských center, sdružení,…). Přesný seznam lze najít na našem webu v sekci Zapojili se. Nesmírně inspirující jsou krásné dopisy od jednotlivců, kteří nám popisují své zkušenosti a zapojují se do kampaně tím, že ve svém volném čase oslovují další ve svém místě bydliště. Z mnohých dopisů číší radost a energie z toho, že myšlenky podporující rituál každodenního předčítání a sdílení času rodičů a dětí, mohou šířit dál. K tomu, abychom se dostali k co největšímu počtu lidí, volíme různé metody a prostředky. Neoddiskutovatelným úspěchem je to, že se nám podařilo získat pro rok 2009 jako mediálního partnera Českou televizi. Vytvořili jsme svůj vlastní televizní spot „Pohádky čekají, až je budete číst svým dětem…“ a Česká televize jej v průběhu roku 2009 vysílá na kanálech ČT1, ČT2 a ČT24. Jsme velmi rádi, že náš projekt podporují knihovny, protože knihovny dělají pro dětské čtenářství už celá desetiletí nejvíce. Všude opakuji, že náš projekt není pro rodiče finančně náročný. Stačí pouze, aby dětem věnovali jen jedno - SVŮJ ČAS. Knihy pro své děti vůbec nemusí kupovat. Jsou tady knihovny a dámy knihovnice, které jako nikdo v této zemi se vyznají v tom, co děti a mládež čtou, co je baví. Co je hodnotné a co méně. Vzkazujeme rodičům: nevíte, co číst svým dětem? Jděte do nejbližší knihovny, tam vám určitě poradí.

R: A máte něco, co Vás hněte jako neúspěch?

K: Malá podpora ze strany státu. Ve většině zemí, kde jsou vedeny kampaně na podporu čtenářství, se stát podílí ve velké míře. Neberu to jako náš neúspěch. Je mi to líto. Co ještě říci k Vaší otázce? Že většina těch, kteří píšou, nebo mluví o Celé Česko čte dětem, nejdou pod vrcholek ledovce. Málo kdo má zájem jít pod povrch „čtení dětem“ a mluvit o emocionálním zdraví dětí, o výchově vyrovnaného jedince, o výchově k hodnotám, o morálce. Předčítání dětem má v životě mladého člověka nesmírně důležitou roli. Je součástí správné výchovy, je antidotum proti dnešnímu „instantnímu“ světu, kde lidem často chybí záchytné body, chybí jím pocit sounáležitosti, pevná půda pod nohama. Čtení dětem je neokázalým projevem lásky, kterou každý z nás potřebuje a po které práhne. Dětství je klíč ke všemu, co děláme a jak se chováme v dospělosti. Věřím, že jednou se podaří pozvat ke kulatému stolu rodiče, učitele, děti, knihovníky, lékaře a psychology a diskutovat o tom, jak velkou hodnotu v životě člověka má tento rituál…

R: Jaká byla Vaše nejoblíbenější knížka v dětství?

K: Andersenovy pohádky. Byla to stará knížka od babiččiny sestry, kterou mám dodnes v knihovničce.

R: Tak to máte blízko k Noci s Andersenem. Kdy bude prvně spát Vaše dcera v knihovně? A co čtete malé Nině?

K: Na první spaní v knihovně si naše malá ještě počká. Se čtením se s manželem střídáme. Vzhledem k tomu, že jsme typická dvojjazyčná rodina, čteme naší malé holčičce česky i polsky. Čteme si Ladovy a Hrubínovy říkanky, všechny Krtečky, od Daisy Mrázkové Můj medvěd Flóra a Kozí knížku od Terezy Říčanové, Kahounovy Včelí medvídky. Z polské literatury jí čtu nesmrtelného Jana Brzechwu a Julia Tuwima.

R: A co má Nina nejraději?

K: Zbožňuje příběhy o zvířátkách. A nejoblíbenější? Hmm…asi pohádka bratří Grimmů O sedmi kůzlátkách. Je tam vše, co se jí líbí. Zvířátka kůzlátka, vlk, kterého se bojí a je zlý. A ten zlý vlk je nakonec potrestán. Šťastné rozuzlení.

R: Jaké by měly být knížky pro naše děti?

K: Zajímavé, psané dobrou neokleštěnou češtinou, bez násilí. Měly by vést k výchově k hodnotám, ale vynechat plané moralizování. Často podceňované, ač podstatné jsou vkusné ilustrace. Bohužel hrozí, že dětem můžou komerční, bohatě ilustrované knihy, které v sobě nemají žádné poselství, spíše ublížit. A pokřiví jejich, do té doby nepokřivený vkus.

R: Jaké máte plány pro nejbližší období?

K: V květnu pořádáme v Českém Těšíně mezinárodní konferenci Čtení sbližuje aneb Jak milovat dítě. Asi největším projektem za posledních šestnáct měsíců je připravovaný kalendář Celé Česko čte dětem na rok 2010, ve kterém budou účinkovat známé osobnosti se svými dětmi převlečené za pohádkové bytosti. V kalendáři se objeví například Ivana Chýlková se synem Jáchymem, Martin Dejdar s dcerou a synem, Arnošt Goldflam s dětmi či celá rodina spisovatele Michala Viewegha. Ivana Chýlková je Sněhovou Královnou její syn je za Káje, Michal Viewegh s manželkou a dcerami představují postavy ze své vlastní pohádky Jak měla maminka a tatínek svatbu. Nebudou chybět ani významní sportovci. V jedné z českých pohádek určitě poznáte Katku Neumannovou s malou Lucinkou. Kalendář by měl být hotov letos na podzim. Věřím, že zase osloví a pobaví desítky tisíc osob.

Jak jsem už řekla na začátku, nejvíce se však těším na spolupráci s těmi, kteří se budou chtít zapojit. Na webových stránkách mateřského centra jsem jednou našla citát, který mě teď na konci našeho rozhovoru napadl: „Ruka, která hýbe kolébkou, hýbe světem“. Hezké, že?

R: Dík za čas a za rozhovor, jehož název si přečtete, až dostanete do ruky Bulletin SKIP s naším rozhovorem.