BULLETIN
SKIP

SVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR

4
2008

Aktuální číslo Archiv Obsah

Čtení nad Olzou

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

RSS

Mozaika

Povídání o “Bubákování”...

"Temnota se kolem kupí, doléhá už na mě strach.
V mžiku ale odhalím ho - ať se změní v prach.
Všechno zlo ať odejde pryč
ve jménu božím naléhám.
Nemá u mne co hledati, proto ho zaříkám..."

...takto tajemně "strašidelně" začínal večer plný kouzel s našimi malými čtenáři, čarovný večer 31. října o sedmé hodině večerní.

Tajuplná keltská hudba linoucí se z oken knihovny podmanivě doplňovala netrpělivé očekávání našich větších i menších kamarádů. S nedočkavostí očekávali, co jim naše "Bubákování" aneb "strašidel se nebojíme" vlastně přinese.

Není náhodou, že se dnem našeho dovádění stal právě poslední říjen. Možná víte - nevíte - ale právě tento den byl před dávnými lety skutečně dnem výjimečným. V dobách Keltů byl posledním dnem roku. Dnem, jehož noc patřila radování, tanci, hudbě a setkávání s dušemi zesnulých. Ať chceme či nechceme, my všichni jsme navždy jejich potomky a dodnes v našich žilách koluje keltská krev. Krev našich chytrých, bystrých, temperamentních a pracovitých předků.

A tak jsme spolu s dětmi na chvíli zapomněli na dnešní svět a vydali se ruku v ruce s maskami na očích v doprovodu dvou strážkyň knihovny po stopách našich předků za strašidýlkem, které už po staletí střeží domeček zvaný "knihovna"... S pochodněmi v rukou Keltek Deidry a Caileach drmolíce zaklínadlo RIDICULCUS jsme nejprve pátrali po jeho letním sídle pod hradbami starobylého Wandenberga. Tajemné světélko nám pomohlo doupě strašidla objevit. Jen ONO v něm nebylo. Co nám zbývalo, než pokračovat v cestě? Vzkazy psané starobylou keltštinou nás dovedly opět do černočerné knihovny. Schoulení pod svíčkami v setmělé studovně jsem s bušícími srdci poslouchali pověst o záhadné bytosti, která navždy střeží naši knihovnu a chrání všechny její přátele před zlobou a nenávistí. Pohádková stezka nejen zkoumala naše pohádkové vědomosti, ale také naše svaly, sílu a postřeh. Smíchy jsme se často za bříško popadali, i když nám strach občas rozklepal kolena. Ježibaba obludná, ohniváček zašupšáček, permoník žravý, hejkal dětskomilný i meluzína přítulná se předháněli v pohádkovém škádlení. Naše "bubukarty" se plnily body za splnění záludných úkolů. Jen uhodnout jméno našeho knihovnického strašidla zakleté mezi ostatní písmenka nebylo vůbec jednoduché. Ale - podařilo se! Kamarád "Vambrdlí" byl odhalen a věřte, nevěřte, nakonec se objevil i mezi námi. A dokonce s dárečky a přáním, které známe jenom my. Ale vy možná také - pokud se ovšem strašidel nebojíte...

Tak děkujeme za návštěvu, milé děti, a zas někdy na viděnou. Za všechny se loučí vaše Caileach.

Jaroslava Martinová


Obsah

 

SKIP