BULLETIN
SKIP
SVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR3
2008
Elektronická verze
Vydavatelské údaje
40 let SKIP
Vzpomínání na 40 let SKIPu v jižních Čechách
Vzpomínka 40 let stará :
To se to řekne, jsi pamětník ! Já ? Musím to nejdřív vstřebat. Tak a teď můžu vzpomínat...
Bylo jaro, jaro roku 1968 a mě bylo 19 let. Knihovnická škola v Praze měla atmosféru zvláštního privilegovaného místa. Knihovníci byli vždy trošku jiní než lidé v jiných profesích. Proto si také založili svůj svaz.
A co já ? Mladá studentka, plná optimismu a nadějí, stejně jako všechno kolem. Chtěla jsem být součástí té zvláštní skupiny lidí, kteří svoji práci vždy dělali s vyšším zájmem, protože být knihovníkem - JE POSLÁNÍ !
Z toho jara nás zůstalo tady na Prachaticku asi málo, protože léta šedesátá nebyla na knihovníky v tomto okrese bohatá. Tak proto mi řekli, vzpomínej!
Dneska už jsem v důchodu, vzpomínám ráda, jak jsem byla knihovníkem, byla to radostná, naplňující práce !
Mnoho zdaru SKIPáci !
Věra Košinová - Prachatice
Úvodní slova kolegyně Věry Košinové z Prachatic, otevírají vzpomínání na některé osobnosti jihočeské regionální organizace SKIP. Putování za "pamětí kolegů a kolegyň" nebylo jednoduché. Písemné doklady o založení SKIPu skončily většinou ve skartaci, a tak se velice těžko něco dohledává. Doba byla velmi hektická a zároveň krátká na to, aby byl čas věci uložit a v klidu vše zhodnotit. Při letmém pohledu na seznam členů 1. regionálního výboru je zřejmé, že mnozí z uvedených již nejsou mezi námi. Druhá skupina "pamětníků" (kam spadá nejen Věra Košinová, ale i autorka tohoto článku) jsou ti, kteří, jako čerství absolventi přicházeli ze škol - plni optimismu a nadějí - do našich knihoven. Příliš mladí a naivní, aby mohli něco ovlivnit. Než se rozkoukali, byl "svaz" zrušen. Třetí skupinou jsou ti, kteří žijí, ale jako by utrpěli "ztrátu paměti". Není divu, vzhledem k příkořím, která si za svou tehdejší angažovanost v letech následujících zakusili. Přesto bychom neměli zapomínat na ty, kteří měli odvahu a chuť změnit nejen způsoby knihovnické práce, ale také postavení knihovníků ve společnosti.
Složení 1. jihočeského regionálního výboru SKIP vychází z koncepce jednotné soustavy knihoven, proto jsou v něm zástupci z různých typů knihoven.
Výraznou osobností jihočeského knihovnictví byl první spolkový předseda pan Bohuslav Trnka (Krajská knihovna České Budějovice). Zároveň byl i členem Ústředního výboru SKIP. Ti, kteří ho znali osobně, si ho velmi vážili. Byl to kultivovaný a vzdělaný člověk - "knihovník tělem i duší". Pamětníci vzpomínají, jak se pod jeho vedením proměnila "metodika krajské knihovny", jak své práci rozuměl, nebál se "shodit kabát a pustit se třeba do přestavování fondu". Stál u počátků budování střediskového systému v Jihočeském kraji. Po jeho nuceném odchodu v roce 1969 nastalo období stagnace.
Snad ho nejlépe přiblíží vzpomínka jeho tehdejšího kolegy a přítele:
"Byl jsem postaven před nelehký úkol - připomenout osobnost jihočeského knihovnictví, p. Bohuslava Trnku. Není to lehké především pro značný časový odstup od doby (r. 1968), kdy jsem nastoupil do SVK v Českých Budějovicích na odbor metodiky právě k p. Trnkovi. Mnoho vzpomínek setřel čas, ale přesto něco přetrvalo. Předně to, že p. Trnka byl skutečný odborník ve svém oboru. Takových, řeknete, bylo víc, ale u něho se práce spojovala s neobyčejně lidským přístupem ke kolegům. Rád vzpomínám na jeho knihovnické semináře, na které jsme se vždy těšili a které kromě odborného přínosu přispívaly k sbližování jihočeských knihovníků.
Pan B. Trnka neváhal též prakticky pomáhat nejmenším knihovnám - sám jsem s ním byl na jedné takové "brigádě", tuším, že to bylo v Počátkách. Bohužel na počátku 70. let - nevzpomínám si přesně kdy, přestal p. Trnka vykonávat funkci vedoucího krajské metodiky (nemoc, nepřízeň tehdejší vládnoucí strany). Byl to můj osobní pocit, ale další práce v krajské metodice se stala méně zajímavou. Pana Trnku jsem občas vídával, vím jen, že vedl aktivní život a věnoval se badatelské práci týkající se historie letectví na území jižních Čech."
Mgr. Karel Petrán - nyní ředitel
Městského muzea v Blatné
Bohumila Košťálová: (Ústřední knihovna VŠ zemědělské Č.B.) - 1. místopředsedkyně. Pracovala jako vedoucí knihovny tehdejší Agronomické fakulty VŠZ (nyní Zemědělská fakulta JU) a po odchodu do důchodu několik let pracovala jako brigádnice v tehdejší Spol. knihovně AV ČR a BF JU. Udělala zde velký kus práce při slučování (tehdy lístkových) katalogů po přistěhování 3 samostatných ústavních knihoven z Prahy do ČB.
Vladimír Klement, - 2. místopředseda (zástupce sítě školních knihoven), působil současně jako knihovník MLK ve Frymburku nad Vltavou. Tuto funkci vykonával až do své smrti - téměř 50 let. V 70. letech musel opustit místo ředitele Základní školy. Práce venkovského knihovníka mu dodávala síly k překonání nepříznivého období. Vždy se hrdě hlásil k tomu, že je knihovník. Proto se také velmi aktivně zapojil do obnovy spolkové činnosti v roce 1990. Jeho výborné jazykové znalosti pomohly jihočeským knihovníkům při hledání kontaktů s hornorakouskými knihovníky. Deset let intenzivní spolupráce s Büchereistelle v Linci se uskutečnilo především díky jeho osobním přátelským vztahům na obou stranách hranice.
Blanka Sýkorová-Fischerová (ONV Tábor) - jednatelka - od r. 1961 pracovala jako metodička v MěLK Tábor, od r. 1969 byla ředitelka.
V r. 1983 odešla za manželem do Prahy, pracovala v Národní knihovně.
Vzpomínka bývalé kolegyně M. Hejnové:
"O Blance - jako člověka jsem jí měla ráda a myslím, že nejen já. Ač byla doba někdy pro ni asi dost složitá (což mě tenkrát ani moc nenapadlo, když jsem dneska prohlížela ty kroniky ... stačí pročíst zápisy !!!), byla taková lidská, chápavá, normální. Pokud vím, vystudovala ekonomickou školu a vysokou si dodělávala při zaměstnání. Později odešla z ředitelského postu za manželem do Prahy. Na jih Čech jezdila často, měla to tady ráda, ve Smržově na Veselsku měli chalupu, tu po její smrti (zemřela na rakovinu plic, dneska mi přijde příšerné, jak málo jí bylo let) manžel prodal."
Věra Krupauerová - pokladní - po odchodu z MěLK ve Vodňanech působila mnoho let jako pracovnice metodického oddělení ve Státní vědecké knihovně v Českých Budějovicích. Výrazně se podílela na rozvoji soutěže Budujeme vzornou lidovou knihovnu - ať už na regionální či celostátní úrovni.
Milan Vokroj (Okresní knihovna Písek) - vedoucí redakčního kolektivu INFO-REVUE - další velmi výrazná osobnost jihočeského knihovnictví. Byl zvolen jak členem jihočeského regionálního výboru, tak i Ústředního výboru SKIP. Působil jako vedoucí hudebního oddělení a fonotéky Okresní knihovny v Písku. Pod jeho vedením se stalo jedním z nejlepších v republice. Nezastupitelné místo získal v regionální knihovnické práci a velkou pozornost věnoval píseckým hudebníkům. Vypracoval se na znalce chorálu na evropské úrovni, shromáždil také nejrozsáhlejší materiál k uveřejnění obsáhlé studie o této vědě. Intenzivně pracoval na svém vynálezu psacího stroje pro noty.
Jaroslav Víta (Okresní knihovna Písek) - zástupce v krajské knihovnické sekci ROH - nejprve knihovník a od roku 1951 ředitel písecké knihovny. Za jeho vedení získala knihovna své prostory na Alšově náměstí, knihovna se změnila na "okresní" a bylo vytvořeno metodické oddělení, které poskytovalo pomoc knihovnám v píseckém regionu. V knihovně působil až do roku 1973.
Naděje Jahelková (MěLK Dačice) - vedoucí sekce pro práci s mládeží - její knihovnická činnost je téměř celoživotně spjata s dačickou knihovnou, která fungovala do roku 1960 jako okresní lidová knihovna se spádovým obvodem s více než stovkou malých vesnických knihoven. V roce 1967 ověřovala knihovna pilotní projekt střediska knihovnických služeb v Jihočeském kraji. V letech 1968 - 1988 stála paní Jahelková v čele Městské knihovny v Dačicích. Vytvořila z ní důležitou kulturní instituci města. Po celý život je také nadšenou režisérkou divadelního spolku Tyl v Dačicích, k němuž si v roce 1994 přibrala Divadelní studio Tyláček, které vzniklo v knihovně a od této doby se prezentuje na řadě nejrůznějších akcí v regionu. Např. každoročně na sklonku června se Tyláček představuje v letní čítárně knihovny téměř pěti stům dětem z Dačic a okolí. Paní Jahelková je obětavá, velice aktivní a všestranně zaměřená osobnost, která i ve svém zralém věku věnuje spoustu času a energie dětem a mládeži, je pro ně vrbou i učitelkou, dává jim do života cenný vklad lásky k mateřskému jazyku, ke knížkám a k vytváření pozitivních hodnot a vztahů.
Miloslav Pejša (MěLK Pacov) - vedoucí sekce mladých knihovníků - později působil jako metodik v Okresní knihovně v Pelhřimově. I když dnes již v knihovně nepracuje, zůstal knihám věrný. Podniká jako knihkupec a ochotně pomáhá knihovnám doplňovat nové knižní fondy. Po obnově SKIPu už se aktivním členem nestal, ale rád se zúčastnil některých akcí jihočeské regionální organizace.
Bohumil Rollinger (knihovna Klubu pracujících Vyšší Brod) - vedoucí sekce odborových knihoven - od roku 1958 pracoval jako vedoucí Osvětové besedy ve Vyšším Brodě a později, když byla v novém Domě kultury umístěna také Městská knihovna (1965), působil až do odchodu do důchodu jako profesionální knihovník. Čile se zapojoval do kulturního dění v obci. Podílel se na činnosti Dynama, ČČK, Svazu zdravotně postižených a byl několik let tajemníkem Školské a kulturní komise MNV.
Jarmila Potůčková (Krajská knihovna Č.B.) - předsedkyně okresní odbočky v Českých Budějovicích) a členka celostátní Revizní komise SKIP - v knihovnictví pracovala nejdříve v knihovně Vojenského armádního kulturního domu (dnešní Slavie), potom v Krajské knihovně jako krajská metodička. Pracovala zde zhruba od poloviny šedesátých let a do důchodu šla před rokem 1980. Paní Potůčková zabezpečovala "oblíbené" BVLK a zabývala se využíváním a rozvojem doplňovacích knihoven. Podle vzpomínek kolegyň to byla vždy velmi elegantní a příjemná dáma, která uměla být velmi vtipná.
Umřela někdy kolem své osmdesátky, ještě se po revoluci podívala do Vídně, kde se narodila.
Slávka Kalkušová (Krajská knihovna Č.B.) - členka sekce pro koncepční otázky - od roku 1967 do roku 1990 pracovala jako vedoucí studijního oddělení Jihočeské vědecké knihovny (dříve Krajské knihovny a Státní vědecké knihovny) v Českých Budějovicích. Podílela se na tvorbě regionálních bibliografií a spolupracovala na přípravě metodických příruček pro zpracování regionální bibliografie. Velmi aktivně se podílela na znovuobnovení spolkové činnosti v 90. letech. Později však všechny kontakty se SKIPem přerušila.
Věra Bobrová (Studijní a dokumentační středisko KÚNZ Č.B.) - členka sekce pro koncepční otázky
Josef Beránek ( MěLK Mladá Vožice) - člen redakčního kolektivu - ve spolku zastupoval místní lidové knihovny. Sám od r. 1948 působil jako vedoucí MLK Mladá Vožice. Byl nositelem kultury v obci. Psal kroniku Mladé Vožice, shromažďoval regionální materiály o Mladovožicku, ty se později staly základem Památníku Mladovožicka, byl prakticky jeho spoluzakladatelem.
On sám obrazy Mladovožicka nemaloval, ale sdružoval malíře a jiné význačné osobnosti kolem knihovny.
Jaroslav Nový (MěLK Blatná) - člen redakčního kolektivu - 1. března 1953 nastoupil jako ředitel Okresní knihovny v Blatné. Po reorganizaci okresů v roce 1960 se stal vedoucím Městské lidové knihovny v Blatné. Jejím vedoucím byl do roku 1991. Zasloužil se o neustálé rozšiřování knihovny, zajímal se o výtvarné umění, estetiku a byl i vášnivým myslivcem.
Josef Horák (Okresní knihovna Prachatice) - bývalý ředitel prachatické knihovny.
Pod jeho vedením probíhala reorganizace sítě knihoven na Prachaticku - využíval zde své mnohaleté zkušenosti z práce metodika.
Marie Čutková (Okresní knihovna Český Krumlov) - původně metodička, později ředitelka českokrumlovské knihovny. Podporovala zlepšení situace veřejných knihoven na Českokrumlovsku, pomáhala budovat střediskový systém a v pozdějších letech byla u začátků internetizace knihoven. Jako členka regionálního výboru se aktivně zapojila v 90. letech do obnovení spolkové činnosti v jižních Čechách. Spolku zůstala věrná i po odchodu do důchodu.
Anděla Tomanová (MěLK Humpolec) - pozdější ředitelka Okresní knihovny v Pelhřimově, je stále aktivní knihovnicí. Mnoho let vede Obecní knihovnu v Želivu. Do řad "skipáků" se vrátila ihned po obnově spolku a pomáhá v jeho činnosti i v současnosti. Je mnohaletou členkou regionální hodnotící komise soutěže Vesnice roku v Kraji Vysočina. Je autorkou vyšívané stuhy, kterou každoročně získává vítězná knihovna v soutěži Knihovna roku. Za svou výbornou činnost pro SKIP obdržela Cenu českých knihovníků.
Stejně jako v jiných místech republiky došlo i v Jihočeském kraji v roce 1990 k obnově Svazu knihovníků a informačních pracovníků. Nová regionální pobočka spolku vznikala díky aktivitě původních členů - velmi se angažovala PhDr. Slávka Kalkušová - hlavní iniciátorka a pamětnice původního SKIP. Také ostatní zbylí členové udělali maximum pro získání nových členů a "rozhýbání" spolkové činnosti. Bohužel, i tato doba byla příliš hektická, události se hrnuly jedna za druhou a nebyl čas na "archivování činnosti", a proto i z této doby informace chybí.
Předsedkyní Jihočeského oblastního výboru SKIP byla zvolena PhDr. Helena Landová, pracovnice Společné knihovny ČAV a BF JU v Českých Budějovicích. Vztah ke spolku měla tak říkajíc "v krvi", protože pochází z knihovnické rodiny Douchových z Chebu. Její otec pan Karel Doucha (Knihovna Ladislava Zápotockého v Chebu) byl členem 1. Ústředního výboru SKIP.
Ke stabilizaci spolkové činnosti dochází za další předsedkyně Daniely Wimmerové (MěK Český Krumlov). Významnou pomocí byla intenzivní desetiletá spolupráce s Büchereistelle v Linci a možnost seznámení se spolkovou činností hornorakouských knihovníků. Jak lze doložit nahlédnutím do kronik, vznikly postupně dnes již oblíbené akce Literární Šumava, Malé podzimní setkání, výlety do jiných regionů, aktivní podíl na celostátních akcích SKIP. Spolková činnost se však nezaměřovala pouze na volnočasové aktivity. Stále více se spolek podílel na zvýšení prestiže knihovnického povolání - ať už na regionální či celostátní úrovni. Bez aktivity členů by se rozhodně o knihovnách nehovořilo jako o informačních a komunitních centrech obce, jihočeské knihovny by nebyly zapojeny do rozsáhlého projektu internetizace, neexistovala by soutěž Knihovna roku. Knihovníci si ověřili, že pravý spolkový život existuje pouze za předpokladu, že se sejdou "spřízněné duše", které svou činností profesi posunují správným směrem. Jedná se o spojenectví rozličných povah, profesních ideálů i inspirací - ale hlavně nesmí chybět "srdce".
Třetí "porevoluční předsedkyní" je Václava Vyhnalová (MěK Planá nad Lužnicí). Před nástupem do této funkce ji znali hlavně pracovníci dětských oddělení, protože se velmi aktivně podílela na činnosti Klubka. Práce s dětmi ji velmi baví, a tak ji lze potkat nejen při akcích jihočeských, ale i celostátních.
Patří ke "kmenovým" členkám jihočeského regionálního výboru a její osoba skýtá záruku, že o činnosti jihočeského SKIPu bude slyšet i v budoucnosti.
P.S.
Krátká vzpomínka na doplnění.
" V pohnutém období 'Pražského jara' jsem byla studentkou Střední knihovnické školy v Praze. Velmi intenzivně jsme v té době prožívali události kolem nás. Samozřejmě jsme se přihlásili do nového knihovnického spolku - na ustavujícím sjezdu Svazu knihovníků a informačních pracovníků, který se konal v Praze 11. 12. 1968, jsme se my (studenti SKŠ - pomáhající při prezenci) poprvé setkali s mnoha významnými osobnostmi českého knihovnictví. S mnohými z nich jsme se později měli možnost blíže seznámit a spolupracovat. Tato setkání byla vždy inspirující, příjemná a zavazující .. D.W."
