BULLETIN
SKIP

2
2007

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

INFORMAČNÍ SERVIS

Došlo do redakce

Plž aneb Plzeňský literární život

Přiznám se, že když jsem dostala do ruky několik čísel měsíčníku Plž a byla požádána o článek do Bulletinu, kývla jsem jaksi mimoděk a nepřemýšlela příliš o tom, co mě čeká. Potom jsem prolistovala jedno číslo a odložila ho "ad acta" s úmyslem vrátit se k němu, až bude čas.

Ten čas jsem si musela udělat, termín se blížil a mně docházelo, že jsem dostala úkol věru nelehký. Čím začít? Na co nezapomenout? Mohu psát o něčem, čeho se neúčastním? Posuďte sami...

Plzeň je město zajímavé svou polohou, historií, okolím a, jak mají možnost zjistit čtenáři Plže, s neméně zajímavým literárním děním. Jeho rozmanité podoby se zrcadlí v rubrikách vážných i méně vážných, kde je představována tvorba začínajících básníků, prozaiků i literárních kritiků, avšak dostatek prostoru zůstává také pro tvorbu již zavedených literátů a objeví se i literární práce z pozůstalosti zesnulých autorů.

Čtenář se ocitne ve snovém světě lyrických veršů, přemýšlí nad (ne)kritickými recenzemi, nepatrně se v duchu přikrčí pod Šaldovou holí, vzápětí polechtá bránici třeba "postelovým hororem" Davida Hatáka nebo Plžem smajlíkem Václava Maliny, zvážní nad reportážemi Karly Erbové a s úctou si přečte v rubrice "Z českých rovů a hájů" o osobnostech, které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii Plzně a o nichž dokáže se zanícením sobě vlastním vyprávět pan profesor Viktor Viktora, jehož pětašedesátiny zde samozřejmě také nezůstaly bez povšimnutí. Článek-vzpomínka bývalé studentky nazvaný "Čím starší, tím mladší" přesně vystihuje onu přímou úměrnost platící v tomto případě beze zbytku.

Každé číslo Plže uvádí editorial šéfredaktora Vladimíra Novotného, jehož nedávné jubileum a zejména neutuchající elán jsou též tématem jedné z rubrik.

V neposlední řadě stojí za přečtení "barevné bříško Plže" - Listy Ason-klubu neboli "krásně informační bulletin nejen pro mladé a nezavedené autory západních Čech" vtipně glosující vlastivědné a literární výlety, festivaly, soutěže, dny poezie i jiné aktivity, ale publikující i ostré polemiky (Jiří Č.Ulrich versus V.Němec). Právě ta verva, se kterou se do sebe občas "zakusují" autoři a kritici, vykresluje opravdové zanícení obou stran. S každým dalším číslem se mi zdálo "bříško Plže" plnější, objemnější. Unavené oči zapomínaly na občasnou rozostřenost řádků, když vstřebávaly obsáhlou pasáž o Tvůrčí poetické dílně nazvané Příběh v ztracené minci (vzniklá dílka redakčně zpracoval lektor Mathej Thomka) nebo s potěšením četly jména knihovnic a knihovníků podílejících se na čilém literárním ruchu, ať už se jednalo o XVI.ročník Literární Šumavy, jejíž "dobrou vílou" je klatovská městská knihovna v čele se Zdeňkou Buršíkovou, či o předávání Ceny Plže (keramická ulita Nadi Potůčkové aneb "skrytý plž pro zjevný talent"), kde figuruje jméno Heleny Šlesingerové.

Nelze si nevšimnout, že přelom let 2006/2007 zaznamenal obměnu rubrik, ne však loučení s jejich autory (možná dojde naplnění i lehce recesní nápad jednoho z přispěvatelů vytvořit jako protipól rubrice Mladý západ rubriku Starý Východ.). A název Plkýř neodbytně vybízí k nahlédnutí, co nová rubrika nabízí.

Přestože práce při sestavováníní jednotlivých čísel Plže má redakční rada jistě plné ruce, zachovává tradici prosincových příloh, kde představuje píšící výtvarníky. V poslední příloze (2/2006) je prostor věnován výtvarné skupině Intenzit, jejíž členy kromě umění spojuje i záliba v turistice.

Co říci závěrem? Nelituji večerů, prodloužených do noci, které jsem strávila ve společnosti západočeských literátů. Byť občas kontroverzní, ale zjevně nadaní smyslem pro hrátky s jazykem, čas od času v překladech nakukující i přes hranice naší republiky a připomínající nám ostatním, jak nekonečné jsou lány fantazie.

Nezbývá než popřát všem společně s Andy Warholem: "Publikovat je něco takového jako jíst burské oříšky. Jakmile jednou začnete, nemůžete přestat".

V. Vyhnalová