BULLETIN
SKIP

2
2007

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Výzkumy čtenářů a čtení v České republice (2007)

V roce 2007 jsme uvedli v život projekt čtenářských výzkumů zaměřených na dospělou populaci. Na projektu se podílejí Národní knihovna České republiky a Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. O finanční podporu se postaralo Ministerstvo kultury České republiky (v míře rozhodující), jakož i obě kooperující instituce (v míře doplňkové). Dříve než jsme projekt dali dohromady, bylo nutné projít nějakou metodologickou reflexí, jejíž nejspodnější patro tvoří i otázka, zda vůbec výzkumy čtení dělat, dále pak, jak je dělat, tj. v jaké perspektivě a tematickém celku, oč je opřít a nakonec pak k čemu je vést a co od nich očekávat.

Dělat, či nedělat výzkumy?

Hlavní námitky, které se vůči čtenářským výzkumům vznášejí, jsou, že (1) čtení je zcela individuální akt duševní (psychicko-kognitivní) povahy, který nelze nějak "změřit" či vůbec zkoumat. (2) To, co zjišťujeme, jsou stejně jenom sebehodnocení jednotlivých respondentů, která mohou mít namnoze ke skutečné realitě daleko. Ano, čtení - pokud ho nezkoumáme jen jako projev funkční gramotnosti - se nedá testovat. Jsou však i důvody pro. (1) Existuje dost nepřímých ukazatelů, které nějak se čtením souvisejí (kupování knížek, návštěvy knihoven, získávání informací o knihách ad.) a ze kterých se tedy nějaké poznatky o čtení a čtenářích dají získat. (2) Čtení je důležitý kulturní "rentgenogram", z něhož lze usuzovat na naše duševní zdraví. Poměrně důkladně jsme o tom zpraveni, pokud jde o dětské čtenářství (jeho výzkumy se u nás dělají víceméně souvisle už po více než sto let), méně už víme o populaci dospělé; posledním solidním výzkumem bylo šetření Aleše Hamana z 80. let dvacátého století (Literatura z pohledu čtenářů, 1991). (3) Jde o podstatnou zprávu pro knihovníky, nakladatele, knihkupce, učitele češtiny, osvětové pracovníky, literární kritiky a literární vědce vůbec. Známe poměrné přesná čísla, kolik knížek se vydává; celkem dobře víme, co se nejvíce kupuje a vypůjčuje, ale o tom, čemu čtenáři dávají přednost, odkud kam se posouvají, víme velmi málo. (4) Jde o zprávu o čtenářské "mlčící většině", tj. o těch, kteří se o knížkách veřejně nevyjadřují, a přesto jsou s nimi v nějakém kontaktu. (5) Dělá se to i jinde: soustavně např. v Německu (v rámci nadace Stiftung Lesen), v Polsku (v Istitutu knížky a čtenářství při Národní knihovně ve Varšavě), ve Francii, Kanadě, Spojených státech amerických; od roku 2003 provádějí pravidelná statistická šetření Slováci (dvojice P. Valček a P. Rankov v rámci Literárního informačního centra v Bratislavě) atd.

Jak je dělat (v dnešní době)?

Otázka, kterou jsme si položili, zněla, zda čtenářské výzkumy dělat pouze jako statistická šetření, opřená o empirický sběr dat (na základě dotazníků), nebo ještě jinak. V letošním roce začínáme se statistickými šetřeními. V dalších letech bychom rádi tuto kvantitativní větev rozšířili o zkoumání kvalitativní. Ta nebudou vycházet z tak velkého vzorku a chceme je provozovat jako tzv. čtenářské biografie. Zatímco kvantitativní (statistická) šetření jsou opřena o reprezentativní výběr (1500 respondentů populace od 15 let) a dají celkový obraz o čtení a čtenářích v tom kterém okamžiku, kvalitativní šetření (prostřednictvím rámcově strukturovaných rozhovorů) mohou jít daleko více k motivům četby, tedy k tomu, co ten který člověk četl, jak se jeho četba vyvíjela, kdy např. četbu opustil, z jakého důvodu, kdo ho k četbě přivedl atd. Dá se jimi jít i do větší hloubky historické (pamětníci). Obě tyto větve se v současné době považují - ve vztahu k výzkumům čtení - za rovnocenné, třebaže stále větší pozornost (i mediální) je upřena k výzkumům kvantitativním (statistickým). - Protože chceme provozovat něco, co by mělo mít soustavnější povahu, udělali jsme si i rozvrh do budoucna. Šetření bychom rádi opakovali každé tři roky, přičemž asi 80 procent dotazníku by bylo stejných (to proto, aby bylo možné srovnávat data v čase), zbytek by byl věnován vždy jednomu konkrétnímu tématu: v letošním šetření jsou to knihovny, za tři roky to bude beletrie, ještě v následném výzkumu knižní trh. Jen pro upřesnění: otázky ke knihovnám, beletrii a knižnímu jsou obsaženy i v osmdesátiprocentním jádru dotazníku, onen proměnlivý zbytek by vždy jen každé z těchto témat prověřil z více aspektů.

Co očekávat?

Chceme získat půdu pod nohama, opřenou o systematická a pravidelná zkoumání. Jde rovněž o to, abychom byli s to srovnat naše výsledky s těmi v jiných zemích. Třeba se nám podaří - časem - zjistit i to, v čem jsou Češi jako čtenáři specifičtí. Možná tím, že čtou více beletrie než jiní, nebo že mají výrazně větší domácí knihovny. První výsledky by měly být známy na konci září. Na začátku roku 2008 by měl časopis Host přinést v podobě samostatné přílohy základní tabulky, grafy a údaje s jejich popisem. Brožurka, v níž budou jednotlivé údaje interpretovány a zařazeny do širšího kontextu, by měla být připravena k tisku v půlce roku 2008.

Jiří Trávníček

Poznámka: vím, že v mnoha knihovnách se uskutečnila různá dílčí, často velmi dobře připravená, šetření. Rád bych se tímto obrátil s prosbou na knihovníky, zda by mě o nich mohli informovat: kdy proběhla, koho se týkala, počet respondentů a k čemu se došlo.