BULLETIN
SKIP

2
2007

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

GALERIE

Dr. Jaroslav Kunc

Pražská Městská knihovna vždy měla štěstí na vynikající pracovníky, kteří též byli pilnými publicisty - jmenujme namátkou Dr. Jana Thona a spisovatele Antonína Sovu.

Za ředitelování právě Dr, Jana Thona nastoupil v roce 1933 do pobočky v Malešicích Jaroslav Kunc. Narodil se 9.12.1912 v rodině, kde se jeho otec stal v roce 1920 dobrovolným knihovníkem Mladý Kunc nedostudoval práva, ale v roce 1931 absolvoval Státní knihovnickou školu. V malé malešické pobočce zůstal čtyři roky, poté nastoupil už jako.vedoucí do pobočky v Dejvicích, ale ještě v témže roce se stává vedoucím hlavní půjčovny na Mariánském náměstí. Po sňatku s paní Julií, která též pracovala v téže půjčovně, byl převeden do literárního oddělení, což byl vynikající Thonův personální tah.

Zde Kunc začal naplno rozvíjet svoji bibliografickou činnost, zaměřenou na českou literaturu. V letech 1939-1942 a 1945-47 redigoval vydávání časopisu knihovny Knihy a čtenáři (v letech 1942-45 nevycházel). Časopis nebyl sledován jen v knihovnických kruzích, což dokazuje přetištění Kuncovy práce Jak číst a psát jména cizích spisovatelů nejdříve v časopise Knihkupec a nakladatel v roce 1942 a její samostatné vydání Svazem českých knihkupců a nakladatelů.

V této době, v roce 1940, začíná Kunc pracovat na kartotéce českých spisovatelů a publicistů. Až do své smrti dokázal shromáždit více než 45 tisíc záznamů a vytěžit z nich přes deset více či méně rozsáhlých bibliografických soupisů.

Kuncův dělnický původ se nezapřel především v roce 1948, kdy se stal členem akčního výboru v Městské knihovně, jenž rozhodl mj. o odvolání ředitele Thona. Po krátkém ředitelování Jaroslava Freye se stal sám ředitelem, aby už v roce 1950 přešel do Národní knihovny. V Ústřední knihovně hlavního města Prahy tedy pracoval dlouhých 17 let, během nichž také vystudoval filozofickou fakultu UK. V Národní knihovně se po sedmi letech stal ředitelem a současně náměstkem ředitele Státní knihovny ČSR (1957). V těchto funkcích zůstal do roku 1970, kdy byl pro své "protisocialistické postoje" z obou funkcí odvolán. V Národní knihovně zůstal pracovat až do svého odchodu do důchodu v roce 1979. Umírá 5.5.1983.

Zatímco v Městské knihovně je činnost Jaroslava Kunce zaměřena především do této knihovny, v Národní knihovně dochází k obratu: jeho činnost má už celostátní význam. Jako ředitel NK se zasloužil o vydávání zvláštních sešitů národní bibliografie. Byl autorem některých z nich a třeba přiznat, že to byla autorství většinou poplatná době (např. soupisy překladů Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, ale na druhé straně Gorkého a Gogola a také Aloise Jiráska). Pod jeho vedením vznikaly postupně další specializované řady České národní bibliografie (grafika a mapy, gramofonové desky, disertace) a také teoretický sborník Česká bibliografie, jejímž byl i devětkrát redaktorem).

Dnes už téměř neznámý je tento fakt: když ve Státním pedagogickém nakladatelství začala vycházet edice Národní knihovny, jejím prvním svazkem byl titul Obnovit paměť minulých dnů z nevydaných děl Aloise Jiráska uspořádaný právě Jaroslav Kuncem, a ještě něco: 7.-19. svazek této edice vydané v letech 1958 - 1970 redigoval rovněž Kunc.

Nicméně známý v knihovnických a také literárních kruzích se stal dvěma typy publikací: svými slovníky spisovatelů a Kdy zemřeli. Prvý ze slovníků - Slovník soudobých českých spisovatelů (Krásné písemnictví v letech 1918 - 1945) - vyšel ve dvou dílech hned po válce 1945 a 1946. Kunc zde zaznamenal více než 700 jmen. Druhý slovník -Slovník českých spisovatelů beletristů 1945 - 1956 vydal po 11 letech a zachytil téměř 500 jmen. Tyto literárně historické příručky byly tehdy ojedinělou prací, ale dlužno přiznat, že hodnocení autorů a jejich děl jsou poplatná době.

Na vydávání slovníků navázalo šest publikací Kdy zemřeli.?, které vyšly postupně v letech 1957 až 1979 a přinesly údaje o zemřelých českých publicistech v období 1935 až 1979. Zmíněná kartotéka umožňovala Kuncovi vydat i další bibliografické práce - slovníček pseudonymů Vlastním jménem (kol 2000 jmen) a rozsáhlou 4svazkovou Českou literární bibliografii na více než třech tisících st.ranách Obě práce vyšly jako zvláštní čísla Bibliografického katalogu ČSSR České knihy.

Pozornost však Jaroslav Kunc věnoval ve spolupráci s Jaromírem Jedličkou a Josefem Strakou i knihovnické literatuře. Důkaz? Bibliografická práce 15 let české knihovnické literatury 1945 - 1960, podávající plastický obraz o prvých 15 poválečných letech našeho knihovnictví. Pozůstalost Jaroslava Kunce je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.

Sám nejsa bibliograf, půjčuji si z hodnocení recenzenta tohoto textu Františka Knoppa z Ústavu pro českou literaturu: " Kuncova Česká literární bibliografie 1945 - 1960 je cenná hlavně proto, že pokrývá bibliograficky nezpracovaná léta po roce 1945, nezachycená v Článcích v českých časopisech a v ročenkách Česká literární věda - Bohemistika. Neocenitelné je, že Kunc zaznamenává i referáty o divadelních inscenacích her českých autorů, filmových adaptacích a rozhlasových a televizních inscenacích."

Jaroslav Kunc byl tedy především bibliograf: teoretik, organizátor, redaktor, vydavatel a zpracovatel bibliografií nejrůznějšího druhu, ale zase především: na poli literárně vědné tematiky.

I tyto stručné řádky svědčí o širokém záběru Kuncovy celoživotní činnosti: bibliograf, knihovník, literární vědec, redaktor - a také usměvavý člověk, jak jsme ho poznali, když docházel za svou ženou do Městské knihovny.

Ladislav Kurka

Recenzoval: František Knopp, Ústav pro českou literaturu

Literatura:

• Blumentrit, Roman: Jaroslav Kunc a jeho význam pro rozvoj české literárně vědné bibliografie. Diplomová práce. ÚISK 1987.
• Winklerová, Helena: K sedmdesátinám dr. Jaroslava Kunce. Česká bibliografie 1984, str. 176 - 184.