BULLETIN
SKIP

4
2006

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

INFORMAČNÍ SERVIS

K placení odměny za zhotovování kopií (Novela autorského zákona a knihovny)

Novela autorského zákona, jež vstoupila v účinnost 22. května 2006, přináší do knihoven mnoho nového. Odpovědní pracovníci knihoven by se s ní proto měli důkladně seznámit, aby mohli odpovědným způsobem zajistit uplatňování platného znění autorského zákona na svých pracovištích. Úplné znění zákona bylo vyhlášeno pod číslem 398/2006 Sbírky zákonů (částka 126 z 10. srpna t.r.), je ovšem dostupné i na stránkách Ministerstva vnitra ČR ve formátu .pdf, pro případné zpracování v elektronické textové podobě je pro ty knihovny, jež nemají přístup k elektronickým databázím, k dispozici pracovní podoba na stránkách Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.

Jedním z problémů, jež budí velkou pozornost, je otázka odměny za zhotovování kopií v knihovnách.

Aniž bychom otevírali celou škálu problémů spjatých s kopiemi v knihovnách, přece jen předešleme, že platný autorský zákona knihovnám neumožňuje zhotovovat pro uživatele digitální kopie (rozuměno z děl či záznamů, u nichž trvají majetková autorská a příbuzná práva). Knihovny tedy mohou pro uživatele zhotovovat digitální kopie jen takových vydání děl, od smrti jejichž všech autorů (spisovatele, překladatele, ilustrátora, typografa...) uplynulo alespoň 70 let, od vydání samotného pak alespoň 50 let. Pro zhotovení digitální kopie pro uživatele musejí vždy získat smluvní licenci, a to takřka vždy od držitele práv.

Připomeňme také, že totéž platí pro zhotovování kopií notového materiálu, a to i reprografických.

Na rozdíl od situace v řadě jiných evropských zemích však naše knihovny mají široké možnosti zhotovování reprografických kopií - tedy takových kopií, jejichž textová, obrazová (obecně grafická) předloha je pomocí přístroje vyjádřena na papír či obdobný podklad (pojem "tisková rozmnoženina" klade použití nějakého druhu barviva). Zákon nejen nijak nereguluje rozsah, v jakém lze předlohu kopírovat, ale poskytuje oprávnění vedle určení pro osobní potřebu fyzické osoby zhotovovat kopie pro vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby.

Knihovny tak mohou (jak to rovněž vyplývá z novely) nejen právnickým osobám půjčovat, ale i zhotovovat pro ně reprografické kopie (s malými omezeními ve speciálních případech).

Pokud knihovna vybírá za zhotovené kopie úhradu (bez ohledu na to, zda ta kryje, nebo nekryje plně náklady - podle knihovního zákona nesmí úhrada účtovaná za knihovnickou či informační službu překročit výši vynaložených nákladů), je povinna odvádět prostřednictvím kolektivního správce Dilia odměnu autorovi a nakladateli, a to za tzv. pravděpodobný podíl autorských děl na celkovém počtu zhotovených kopií. Není ovšem nic nového na skutečnosti, že knihovna je uvedenou odměnu povinna odvádět i tehdy, jestliže jen za úplatu poskytuje veřejnosti zařízení ke zhotovování reprografických kopií.

A zde vystupuje první novinka v právní úpravě této oblasti: zákon používá obecnější formulaci, takže nově se povinnost odvádět odměnu týká nejen kopírek ("xeroxů"), ale i tiskáren (jako výstupního zařízení výpočetní techniky).

Bohužel, výsledná právní úprava je vůči celé řadě knihoven hrubě nespravedlivá: stanovuje totiž, že výše zmíněný podíl kopií, za nějž se odměna odvádí, činí 70 procent. Národní knihovna ČR i Svaz knihovníků a informačních pracovníků vynaložily v průběhu jednání o přípravě novely autorského zákona velké úsilí na to, aby příslušné zákonné ustanovení více odráželo skutečnost různorodé struktury knihoven - charakter fondů, uživatelů a složení služeb ve vědeckých a velkých veřejných knihovnách, v knihovnách škol a ve veřejných knihovnách v malých místech. Bohužel, veškeré úsilí nedošlo u zpracovatelů ani předkladatele jako instituce přiměřené odpovědi. Nicméně, ve vládním návrhu zákona byla alespoň možnost o tomto podílu s kolektivním správcem jednat. V průběhu lednového zasedání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny, ve fázi, kdy už je nesmírně obtížné následně něco měnit, však byl podán návrh změny, jenž i tuto možnost odboural.

Pokud snad ještě další právní expertiza neukáže jinak, vysokoškolské knihovny tak budou muset odvádět poplatky s uplatnění kvocientu 70 procent i za ty tiskárny, na nichž se sice rozmnožují autorská díla - ale samotných autorů-rozmnožujících (seminární, ročníkové, diplomové apod. práce)!

Obdobně je nepřiměřeně tvrdý paušálně stanovený podíl 70 procent autorských děl pro veřejné knihovny v malých místech, jež působí převážně jako obecné veřejné kopírovací místo. Vzhledem k tomu, že pro obecní úřad je stanoven podíl zhotovených autorských kopií na 20 procent, lze očekávat, že budou kopírky umístěné v knihovnách přesouvány do kanceláří obecních úřadů.

Tohoto okruhu problémů se rovněž týkají časté dotazy knihovníků, jak je to s odváděním odměny u těch kopírek či tiskáren, na nichž se zhotovují kopie či tiskové výstupy jak pro veřejnost, tak pro vnitřní potřebu knihovny. Tam, kde je zařízení k dispozici pro samoobslužný provoz veřejnosti, je třeba odměnu odvádět podle uvedených pravidel, ledaže by bylo prokazatelně objektivně rozlišitelné, kolik kopií bylo zhotoveno pro ten, či onen účel. Nejde přitom jen o hypotetický předpoklad. Podmínka objektivní rozlišitelnosti může být dána například u zařízení s odpovídajícím programovým řízením rozlišujícím kategorie uživatelů. Tam, kde zařízení přístupno uživatelské veřejnosti není, vedle kopií pro vnitřní potřebu knihovny se na něm zhotovují pouze kopie pro uživatele na objednávku a je zajištěna stálá prokazatelná evidence účelů užití, stanovuje se výše odváděné odměny na základě počtu kopií zhotovených na objednávku za úplatu.

V jednotlivých případech snad přichází v úvahu ještě další možnost: zhotovování tiskových výstupů z licencovaných zdrojů. Je pochopitelné, že odměna za takovou kopii je již obsažena v ceně za licenci. Tam, kde je jejich zhotovování možné prokazatelně oddělit od zhotovování jiných kopií pro uživatele (prakticky patrně jen u tiskáren výlučně určených k tomuto účelu), nárok na náhradní odměnu za užití v rámci zákonné licence - a to je obsahem platby, o níž se hovoří v tomto příspěvku - nevzniká.

Počítejme ovšem s tím, že tyto okolnosti je třeba s kolektivním správcem projednat.

Sazbu pro výpočet výše odměny stanovuje příloha k autorskému zákonu, a to jako dvojnásobek sazby dřívější: odměna za jednu černobílou kopii činí Kč 0,20 za stránku (bez ohledu na její velikost - formát), za kopii barevnou pak Kč 0,40 za stránku.

Konkrétní způsob úhrady odměny stanovuje kolektivní správce - agentura Dilia. Ve svém sdělení ze 14. září t. r. upravuje dosavadní pravidla. Způsob výpočtu odměny platný před novelou se uplatňuje až do konce I. pololetí 2006. Knihovny jen zašlou hlášení o počtu zhotovených kopií. Jinak se i nadále budou skutečnosti rozhodné pro výpočet celkové výše odměny hlásit jednou ročně, v lednu za předchozí kalendářní rok. Novinkou, na niž musejí být knihovny být v lednu 2007 připraveny, je to, že Dilia je od 1. ledna 2006 plátcem daně z přidané hodnoty - ta bude k celkové částce připočtena ve výši 19 procent. Summa summarum - knihovny musejí počítat s tím, že kolektivnímu správci odvedou za jednu kopii o dvě třetiny více.

Zdeněk Matušík