BULLETIN
SKIP

4
2006

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Soul - Světový kongres IFLA: Kapesní neoficiální průvodce

Kapitola prvá: Na cestě

V srpnu je v Koreji horko, dusno a tajfuny. Korejská republika je považována za jednu z nejbezpečnějších zemí na svět.Cizinci jsou přijímáni v zásadě přátelsky.
Minimálně se vyskytují žebráci.
Mobilní síť mobilních telefonů je nekompatibilní s evropským GSM, a proto nelze použít český mobil.

Vyzbrojena těmito zásadními informacemi jsem po překonání rizikového úseku dálnice mezi Brnem a Prahou úspěšně absolvovala dalších již snadných 8 tisíc kilometrů a po 11 hodinách letu strávených ve společnosti křehkých korejských letušek stanula na letišti v Incheonu. Bylo zhruba o 7 hodin více, nebylo dusno, nezuřil tajfun a panovalo příjemné letní počasí. Nastal čas vyndat z kabelky přichystaný jízdní řád autobusových linek do Soulu. Máme štěstí. Zastávka požadované linky je přímo před námi, za 10 minut přijíždí pohodlný autobus. Nad spořádaným nástupem cestujících bdí přísné oči průvodčích. Během zhruba hodinové cesty do desetimilionového hlavního města nasáváme prvé dojmy. Popravdě řečeno, žádná exotika zatím na nás z jakýchsi vyschlých bahnitých lagun a průmyslových zón na obzoru nedýchá. Stejně tak předměstí Soulu skýtá nám dobře známý obrázek hradeb panelových sídlišť. Jen u nás chybí pod každým oknem zavěšená hranatá "vlaštovčí hnízda" klimatizací. Zatím marně se rozhlížíme, zda nezahlédneme některý z pokladů světové architektury - královské paláce. Magistrála nás dál vede podél široké žluté řeky Han, která se zdá téměř bez života. Po jednom z mostů přejíždíme do moderní obchodní čtvrti Gangnam. Blížíme se! Pečlivě odpočítáváme zastávky, na jedné z nich usoudíme, že je to ta pravá. Naštěstí nám ostražitý řidič znemožní zmýlit se. To přece ještě není City Air Terminal. Až nyní - konečná. U informací se tážeme na cestu do hotelu, kterou jsme připraveny absolvovat pěšky. K hotelu to má být jen asi deset minut. Překvapeně však přijímáme lístek, který nám usměvavá žena vnutila a už je tu hotelové taxi. Dřív než se stačíme vzpamatovat, stojím v hotelovém pokoji a s oddechem pouštím na zem zavazadla. Jsem zde a vše začíná. Před námi je 8 dní náročného programu a neopakovatelných zážitků.

Kapitola druhá: Soul - první setkání

V jednání s místním obyvatelstvem je třeba mít na paměti kulturní odlišnosti.
Není slušné přijímat předměty pouze jednou rukou, ani vizitky.
Není slušné na veřejnosti používat kapesník, zejména při jídle.
Strava je pro Čecha nezvyklá, většinou silně kořeněná a pálivá.

Ne, nebudeme po dlouhé cestě odpočívat na pokoji. Soul a světový kongres na nás čekají. COEX - kongresové a obchodní centrum je místem, kam směřují naše prvé kroky. Zde se vše bude odehrávat a chceme se co nejdříve zaregistrovat. Na jedné z rušných křižovatek se k nám při čekání na červenou velmi přátelsky přimotá starší mužík, s úsměvem brebentí a výmluvně ukazuje na kasičku. Zdá se, že máme štěstí. Narazily jsme na jev, který se zde dle příruček vyskytuje minimálně. Setkání s oním mužíkem jsme zažily ještě několikrát a rituál úsměvů na obou stranách se vždy opakoval.

COEX Center - skleněný svět žijící sám pro sebe, labyrint, do kterého se můžete ponořit a několik dní jej neopustit. Obrovský komplex několika nadzemních a podzemních podlaží. Ta nad povrchem jsou určena kongresům, výstavám, obchodníkům a právě nyní knihovníkům celého světa. Pod povrchem tepe život restaurací, obchodů a zábavy.

Vstupujeme jednou ze čtyř bran. Nejdříve tedy nalézt registraci. Brzy narážíme nejen na směrovky, ale i na přívětivé dobrovolníky, kteří byli po celou dobu kongresu vždy připraveni poradit. Ostatně také zvyšující se množství lidí, kterým se na krku houpaly závěsy se jmenovkami a kapesním programem, nás utvrzovaly, že jdeme správným směrem. Brzy jsme se k nim hrdě přiřadily.

Opadlo napětí z cesty, staly jsme se oficiálními delegáty kongresu a najednou se přihlásil žaludek. Je čas vyrazit do podzemí. Zdálo-li se nám nadzemí rozsáhlé, podzemí je skutečný labyrint. Jednotlivé trasy jsou sice poeticky nazývané (Lake Walk, Ocean Walk, Forest Walk, Canyon Walk a další), nicméně vše je umělý a trochu neskutečný svět. Prohlížíme si jednotlivé restaurace a bistra, hodnotíme lákavost pokrmů podle vyobrazení (korejštinu opravdu ještě nezvládáme). Nakonec si vybíráme jedno rychlé občerstvení uprostřed Lake Food Court. Posunky se rychle domluvíme na objednávce, zaplatíme a odebereme si pořadové číslo. Netrvá to dlouho a odnášíme si ke stolu lákavě vonící "něco", co se vzhledem trochu podobá našemu smaženému sýru, je uloženo na malém drátěné roštu, přiloženo je několik mističek s různými tekutinami a hůlky. Statečně se pouštíme do jídla. No, pouštíme je silné slovo. Spíše pomalu decentně uzobáváme, protože mezi hůlkami nám toho většinou mnoho nezůstane. Když se nám podaří do úst dopravit prvé sousto, zjišťujeme, že je lahodné a vůbec ne ostré. Že by se opět turistické příručky mýlily? V následujících dnech bohužel musíme konstatovat, že měly pravdu. Téměř o ničem, co jsme později z korejské kuchyně jedly, nemohou říci, jakou to vlastně mělo chuť. Po prvém soustu mi vždy na desítky minut pusa prostě "hořela". Ale vrátím se ještě k té první báječné večeři. Ve všeobecném ruchu kolem jsme měly dojem, že si nás nikdo nevšímá. Avšak naše "zručnost" v jídle hůlkami rozesmála dívku u sousedního stolu natolik, že nám nakonec přinesla příbor.

Nachýlil se večer a město lákalo k procházce. Povzbuzeny informací, že Korea je země bezpečná, neváháme a vydáváme se do nočních ulic. Pomalu míjíme impozantní osvětlené skleněné velikány, přecházíme rušnou křižovatku a ocitáme se před tmavým nárožím a bránou. Zcela nečekaně se ocitáme na hranici dvou světů. Pulzujícího dynamického velkoměsta a prostoru tiché meditace - buddhistického chrámu Bongeunsa. Noční tma umocnila mystiku našeho prvého setkání se zcela jinou kulturou. V areálu vzniklém v roce 794, postupně přestaveném v 15. století a následně v průběhu staletí zničeném několika požáry, se v současnosti nachází několik větších i menších renovovaných chrámů, kamenná pagoda a 23 metrů vysoká socha Buddhy, vztyčená v roce 1996. Přes úžasnou architekturu chrámů, originalitu technického řešení (jeden z chrámů neměl žádnou pevnou stěnu, pouze systém posuvných stěn, oken a dveří), však pro nás byla nejpůsobivější možnost nahlédnutí do atmosféry chrámů, kam přicházeli soudobí lidé k modlitbám a meditacím.

Vážení čtenáři, budete-li mít chuť, můžete další kapitoly Malého neoficiálního průvodce sledovat v příštím čísle. Osobní vyprávění a prezentaci o kongresu IFLA a všem užitečném, co aktivity IFLA a zejména komise pro veřejné knihovny přináší pro naši praxi, nabízím všem zájemcům. Ti, kdo se chtějí samostatně seznámit s praktickými informacemi a odkazy, doporučuji cestovní zprávu, která bude dostupná na stránkách SKIP (http://skip.nkp.cz/ ) v rubrice cestovních zpráv. Shrnující data a hlavní informace o výsledcích světového kongresu v Soulu můžete nalézt též na http://www.ifla.org/IV/ifla72/xpress8-2006-en.pdf.

Libuše Nivnická, za SKIP členka stálé komise IFLA pro veřejné knihovny