SKIP a Zlata
Se Zlatou Houškovou (H) hovoří Ladislav Kurka (K)
K: Čím začneme? Nošením dříví do lesa?
H: Tomu nerozumím.
K: Chci Tě představit, ale on Tě stejně každý zná. Já to nakonec
přesto udělám. Jsi členka předsednictva a tajemnice výkonného výboru SKIP,
místopředsedkyně pražské regionální organizace, šedá eminence Klubu dětských
knihoven, moderátorka většiny SKIPových akcí.
H: Tak jestli to má být úplný výčet, ještě jsi zapomněl na funkci předsedkyně
sekce vzdělávání.
K: Omlouvám se. A přidám, že v zaměstnání jsi vedoucí oddělení vzdělávání
Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. Jak to všechno stíháš?
H: Nevím, a myslím to upřímně. Nebo to možná spíš nestíhám.
K: Kde bereš tolik času, který věnuješ aktivitám v našem svazu? Odhaduji,
že to jsou desítky hodin za měsíc.
H: Beru ho rodině, která to jakž takž toleruje. Děti jsou už velké, těm
už tolik nescházím. Spíš mám výčitky kvůli mamince, která mne teď víc
potřebuje a které hodně dlužím. A samozřejmě ten čas nejvíc beru "sama
sobě". Pokud vůbec, zbývá mi ho málo na koníčky, kulturu, kamarády.
K: Konečně se teď zeptám na něco, na co se Tě chci zeptat už dlouhou
dobu. Kam chodíš na nápady? A hned si tipnu. Vymyslela jsi Velké říjnové
společné čtení a Moji knihu?
H: Akci Moje kniha vymyslel Vítek Richter. Určitě to napiš! Jak běží čas,
na autory myšlenek se leckdy zapomíná a nápady si rádi přisvojují jiní.
S návrhem na knihovnické Velké říjnové společné čtení jsem sice přišla
já, ale to zase není zvlášť originální, ne? Ostatně mám pocit, že já spíš
nápady rozpoznám, zachytím, rozvíjím a propojuji. Nonstop se už přece
četlo leckde. Mě jen napadlo udělat to jako akci knihoven, resp. SKIP
v Týdnu knihoven. Stejně mě například oslovilo, že kolegyně z Uherského
Hradiště se chystají letos v Noci s Andersenem sázet u knihovny stromek.
Okamžitě jsem si představila, jak skvělé by bylo, kdyby se naráz zasadily
stovky stromů. A odtud už byl jen kousek k vymyšlení Pohádkovníku a všeho,
co s ním souvisí...Podobné to bylo s řadou dalších akcí. Takhle je to s
"mými" nápady.
K: Jak to líčíš, tak ono je to vlastně strašně jednoduché, jen mi
vrtá hlavou, proč tedy nápadů nevzniká daleko více. Hádej, v čem se spolu
neshodneme! V hodnocení účasti 93 tisíc čtenářů do akce Moje kniha, což
já považuji za obrovský úspěch našeho svazu - dokázali jsme to v podstatě
bez pomoci médií.
H: Když to je těžké. Relativně to úspěch samozřejmě byl. Vlastně jsme
měli lepší výsledek než v Německu a ne výrazně horší než v Británii. A
v obou zemích akci pořádaly prestižní televizní a rozhlasové stanice.
Ale potenciál knihoven a knihovníků je daleko větší! Například kdyby každá
veřejná knihovna sehnala pouhých 100 hlasů, bylo by to přes 600 000 hlasujících.
Nebo si představ, že by další knihovny přistoupily k akci jako v Mohelnici.
Uspořádali tam Den knihy, vyrazili s anketou do ulic a získali celkem
1500 hlasů. Jen se třemi stovkami takových knihoven bychom sehnali téměř
500 000 hlasů. Tak se nediv, že mi 93 000 připadá málo. Ostatně o Mojí
knize je ještě třeba hodně říci...
K: Publikuješ?
H: Pořád - články, stati, rozhovory - většinou v knihovnických časopisech
a sbornících. A taky dost přednáším, což je publikování sui generis. Občas
mi něco vyjde v periodiku či sborníku mimo náš obor (trochu víc se věnuji
službám pro handicapované nebo pro etnické či jazykové minority), ale
vždycky to souvisí s četbou a knihovnami.
K: Nenastala chvíle v Tvém životě (tedy myslím v Tvém věku), o kterém
mi kdysi slovenský knihovník a šéfredaktor časopisu Čitatel Ján Irmler,
kterého jsem si velmi vážil, řekl, že to jen ten pravý čas, abys připravila
i něco většího? Máš předpoklady, zkušenosti ...
H: Že bych už měla začít bilancovat? Ne, vážně. Popravdě na to myslím
už dost dlouho a tak trošku na něčem i pracuji. Ale tak mě napadá (no
vidíš, přesně takhle je to vždycky!), že větší publikaci by zasloužila
Noc s Andersenem. Co kdybychom něco vydali v edici Aktuality SKIP?
K: Vidím, že chceš průběh rozhovoru změnit a začínáš mi klást otázky.
Klást je můžeš, ale jedině sobě. Ale když už jsi se zeptala, publikaci
o Noci s Andersenem vidím jako velmi užitečnou a zajímavou, ale kvůli
její výpravě (představuji si ji sličnou) a rozsahu bychom asi potřebovali
sponzora. Jak vidíš svoji úlohu ve SKIP?
H: Především považuji za svou povinnost SKIP propagovat a hlavně stále
připomínat jeho obrovský přínos naší profesi a knihovnictví v Česku. Jak
snadno se zapomíná např. na to, že program VISK, který už knihovnám přinesl
stovky milionů korun, se zrodil na půdě SKIP! Nedoceňuje se jeho role
na poli legislativy a vyjednávání (i lobování) s politickou reprezentací
i veřejnou správou, ale i spousta dalších ojedinělých a mimořádně efektivních
aktivit. A to mě popouzí. Protože vidím, kolik je v tom všem práce a úsilí
ne právě velkého počtu lidí. Protože vidím, že prestiž našeho oboru například
u veřejné správy, u médií apod. roste díky aktivitám SKIP. A my sami jako
bychom to neviděli. Nebo vidět nechtěli... A pak mám samozřejmě povinnosti,
které vyplývají z mých funkcí. Ale ty začínám postupně redukovat.
K: Jsi bezesporu velký extrovert a možnost spolupracovat s dalšími
lidmi je pro Tebe víc než lákavá.
H: To ano. Při jednom testu jsem vyšla dokonce jako extrémní extrovert.
Práce s lidmi je pro mne životní nutností. Jsem přesvědčena o tom, že
kdybychom více zvládali pracovat v týmu, naše výsledky by byly po všech
stránkách nesrovnatelně lepší. Takhle stojí řada věcí v oboru i ve SKIP
na jednotlivcích (případně se ještě na tom našem malém knihovnickém dvorečku
pereme - jako by bylo o co!), a to je tu a tam vidět na výsledcích. Přes
občasné pocity bezmoci a vzteku, když věci nejdou, jak by mohly, jsem
ovšem optimista. Věřím, že ti, kterým o obor jde, časem pochopí, že bez
spolupráce to nejde a že právě SKIP je pro ni ideální platformou. Tak
to jsem skončila opravdu vzletně, že? No, neměl ses mě ptát.
K: Tak Ti díky.
|