DALŠÍ TŘI ROKY (2004-2007)
Ladislav Kurka (K) hovoří s předsedou SKIP Dr. Vítem Richterem (R) o
úkolech naší organizace od valné hromady k valné hromadě
K: Jak hodnotíš valnou hromadu? Ještě nikdy nedošlo tolik až nadšených
ohlasů a poděkování za její průběh a organizaci
R: Osobně mám z valné hromady velmi dobrý pocit, ale je pravda, že můj
pohled je v tomto ohledu značně deformovaný, protože při těchto akcí spíše
hlídám, zda funguje organizace a zda plníme časový plán, než abych si
toto velké setkání "užíval". Ve fázi organizace nás trochu zaskočil
vysoký zájem o účast na valné hromadě - bylo nás totiž o stovku více,
než v Brně. Proto se možná mohlo někdy zdát, že nám je Jindřichův Hradec
trochu malý, ale díky perfektnímu zázemí, které jsme měli v Městské knihovně,
na Fakultě managementu VŠE a také v samotném městě, bylo vše vynikající.
Na druhé straně nás tento zájem o valnou hromadu opravdu potěšil.
K: Můžeš hlavně pro ty, kteří se valné hromady nezúčastnili a neznají
tudíž Tvůj referát se zprávou o činnosti SKIP v letech 2001-2004, říci,
ale jen stručně, co se povedlo a naopak nepovedlo?
R: Pro úplný přehled je asi lepší podívat se na zprávu o činnosti na http://skip.nkp.cz/akcValna04.htm.
Osobně největší přínos vidím v tom, že SKIP se v posledních letech stal
silnou a respektovanou organizací, která je schopna prosadit změny například
v legislativě, v koncepcích i dotačních programech a která je vnímána
jako spolehlivý partner pro státní správu, firmy i spolupracující instituce.
Na druhé straně mě mrzí, že se nám nedaří pro aktivní spolupráci vždy
získat některé velké knihovny, respektive jejich ředitele. Někteří se
tak možná snaží dát najevo, že "nějaký SKIP", jim nemá co vykládat
o "jejich" knihovně. SKIP se nikdy neprofiloval proti žádné
knihovně, ale je zřejmé, že jeho aktivity nemusí vždy vyvolávat souhlas,
protože stanoviska jsou vždy výslednicí řady různých zájmů. Změnit aktivity
SKIP ale nelze jinak, než se jich přímo zúčastnit a to se zdá asi některým
"velkým" ředitelům obtížnější či pod jejich úroveň. Nejde ale
pouze o ředitele, ale také o velké množství pracovníků knihoven, které
stojí mimo profesní spolek. Velmi často opakujeme, že to souvisí s neochotou
se organizovat, která je reakcí na doby minulé, kdy každý z nás někde
musel být. V demokratických zemích je členství v profesním spolku vnímáno
jako samozřejmé vyjádření sounáležitosti ke své profesi. Zdá se mi, že
není rozumné stále limitovat své jednání minulostí, jestliže budoucnost
otvírá jiné rozměry. Není pochyb o tom, že každý pracovník knihovny a
každá knihovna může existovat bez SKIP, ale jestliže chceme ovlivňovat
celkový rozvoj knihoven, nelze to dělat bez silné profesní organizace.
K: Tvoje slova o potřebě silné profesní organizace potvrzuje současný
vývoj v německém knihovnictví, kde se dokonce sloučili knihovníci a informační
pracovníci, aby si vytvořili ještě silnější postavení do budoucnosti.
Ale pojďme dál. Jaké máš představy o směřování SKIP v dalším tříletém
období?
R: Obecné směřování jsme si schválili v novém Programovém prohlášení.
V poslední době byly přijaty vládou anebo alespoň připraveny závažné dokumenty
pro oblast knihoven (Koncepce rozvoje knihoven v ČR na léta 2004-2010,
Projekt internetizace knihoven). Myslím si, že tyto programové dokumenty
jsou výzvou pro knihovny i pro SKIP, jak pozitivně ovlivnit svou budoucnost.
Obtížným a konfliktním úkolem bude práce na obsahu novely autorského zákona,
která může v pozitivním i negativním smyslu ovlivnit vývoj knihoven. Chtěl
bych také usilovat o to, aby SKIP jako instituce zlepšil svou komunikaci
se svými členy. Máme nyní k dispozici komunikační prostředky, které by
nám to měli usnadnit.
K: To zní tak, jako kdybys sem nezahrnoval Bulletin SKIP.
R: Jak jistě víš, Bulletin, jako nejrozšířenějších knihovnický časopis,
je základem naší komunikace s členskou základnou. Jedná se ale o periodikum
vycházející čtyřikrát za rok, a proto bych si přál, aby každý člen SKIP
mohl například pomocí elektronické konference dostávat aktuální informace
o připravovaných akcích nebo aktuální informace o novinkách na naší webové
stránce.
K: Už (nebo teprve?) za půl roku proběhne oblíbená Noc s Andersenem.
Jaká bude úloha SKIP?
R: Noc s Andersenem bude tentokrát výjimečná v tom, že bude navázána na
oslavu dvoustého výročí narození J. H. Andersena. Dánské království plánuje
v této souvislostí celosvětové oslavy, jichž budeme součástí. Jsme v kontaktu
s dánským velvyslanectvím a věřím, že se podaří připravit zajímavé společné
akce. Vím také, že zasedal myšlenkový trust Klubu dětských knihoven a
z tohoto hlediska můžeme určitě očekávat zajímavá překvapení a nápady.
Vše také nasvědčuje tomu, že se uskuteční ještě další (a zřejmě poslední)
ročník Března - měsíce internetu (BMI). Organizace nebo účast na mediálních
akcí typu BMI, Týden knihoven, Noc s Andersenem nebo Moje kniha je a bude
jedna z hlavních aktivit, kterým se SKIP hodlá věnovat. Zde je činnost
SKIP zcela nenahraditelná právě v tom, jak je možné společnými silami
vytvořit zajímavý prostor pro mediální prezentací všech knihoven. Je ovšem
otázka, jak která knihovna umí tento prostor využít. Mediální analýzy
ukazují, že se jedná o akce, které vykazují vysokou efektivnost, ale sami
víme, že v nich máme ještě celou řadu rezerv. Nemáme často dost sil a
také finančních prostředků na to, aby naše akce v mediální oblasti splňovaly
všechny profesionální parametry. Žijeme ve světě, který je stále více
ovlivňován masovými médii. Jestliže knihovny chtějí být dlouhodobě úspěšné,
musí se umět v tomto světě pohybovat a využívat ho ve svůj prospěch a
ve prospěch rozvoje svých služeb veřejnosti.
K: Když to tak všechno poslouchám, napadá mne, jestli bude mít VV
a další orgány dostatek finančních prostředků k naplňování těchto činností?
R: Určitě nikoliv, ale samozřejmě platí, že množství peněz je velmi relativní.
Na valné hromadě se nám po delší přesvědčovací kampani podařilo schválit
zvýšení členských příspěvků o 25%. Opticky je to značná částka, ale jestliže
si započítáme inflaci minulých a budoucích let, hospodaříme vlastně stále
téměř se stejnou hodnotou. Naše roční výdaje se pohybují v rozmezí 1,5
- 2 mil. Kč, příspěvky dosahují pouze 0,5 mil. Kč a ostatní peníze získáváme
z grantů a z vlastních příjmů. Dosud nezaměstnáváme žádného zaměstnance
a všechno, co děláme, je v naprosté většině vykonáno z "lásky a pro
obecné blaho". Jenom pro srovnání, například Asociace muzeí a galerií
má 230 institucionálních členů a 33 individuálních a vybere ročně na příspěvcích
přes 1 mil. Kč. SKIP naproti tomu má více než 300 institucionálních členů
a přes 800 individuálních a náš příjem z příspěvků dosud dosahoval zmíněný
půl milion.
K: A to ještě víme, že ani v orgánech SKIP nebyl návrh na zvýšení
příspěvků jednoznačně přijímán. Nebudou nás finanční prostředky limitovat?
R: Skutečnost, že naše činnost je závislá především na dobrovolné práci
je na jedné straně potěšující, ale na druhé straně také limitující, protože
některé aktivity již nelze rozvíjet na bázi dobrovolnosti. Stále častěji
narážíme na to, že některé věci prostě nelze dělat a rozvíjet, protože
nám chybí finanční prostředky. Špatným příkladem se velmi brzo může stát
například práce na novele autorského zákona. Zde bychom si měli a potřebovali
najmout špičkové specialisty, na které ale nemáme peníze. Jestliže se
nám ale nepodaří uhájit naše pozice, potom možná někoho zpětně napadne,
že by se snad i vyplatilo mít vyšší příspěvky. V tom případě ale již může
být pozdě. Množství aktivit SKIP se někdy chápe jako samozřejmost a mám
dojem, že mnozí spoléhají na to, že "to někdo zařídí".
K: Zde náš rozhovor skončil, berte ho jako rozhovor s otevřeným koncem.
A já při té příležitosti ještě jednou, jistě nejen jménem redakce Bulletinu
SKIP, gratuluji Vítovi Richterovi ke znovuzvolení do funkce předsedy SKIP
a děkuji za rozhovor.
|