Informační servis

Knihovny v době digitální

Týden knihoven nabízí jedinečnou příležitost každé české knihovně ukázat to nejlepší ze svých služeb. Zároveň by ale bylo dobré využívat častěji celonárodní kampaně k otvírání oborových debat, například o roli knihoven v 21. století.

Jednu z prvních debatních vlaštovek uspořádala Městská knihovna v Praze ve spolupráci s Aspen Institute Prague pod názvem Knihovny v době digitální. Název jsme si vypůjčili od amerických kolegů, kteří se také intenzivně zabývají hledáním role knihoven ve společnosti 21. století, tedy společnosti, která je na jedné straně ohrožena sociální nestabilitou a zároveň může využívat nekonečné množství dostupných informací a služeb, aniž by člověk byl nucen opustit pohodlí svého obýváku.

Pozvání k debatě přijali ředitel MKP Tomáš Řehák, profesor antropologie z Mount Holyoke College Andrew Lass a specialistka na rozvoj měst prostřednictvím kultury Olga Škochová. Debatu moderovala Silvi Lauder.

Kromě debaty konané v Ústřední knihovně, kterou je možné zhlédnout ze záznamu(https://www.youtube.com/watch?v=IG-jE5TE5cE), se téma ve středoevropském kontextu objevuje v nejnovějším čísle Aspen Review (http://www.aspeninstitute.cz/en/review/3-2016/), pohled přes oceán pak nabízí publikace Přijímánívýzvy(https://search.mlp.cz/cz/titul/prijimani-vyzvy/4214162/). S ohledem na dobrou dostupnost uvedených primárních zdrojů, vybírám z debaty témata, která by podle mého názoru neměla v příštích letech z debaty o českých knihovnách vymizet.

Politická podpora knihoven

Jednou z oblastí, na kterou by se měly knihovny více zaměřit je komunikace se zřizovateli a politickou reprezentací vůbec, a to zejména za účelem získání větší politické podpory a pevného zasazení knihovny do kulturní mapy města.

Ideální situací je podle Olgy Škochové, když se knihovna a její vize dostane do oficiálních strategických dokumentů, jako je například městská kulturní strategie. Z pohledu řečníků by knihovnám významné pomohla změna posunu vnímání knihoven od institucí kulturních k institucím vzdělávacím. Zároveň však zaznělo, že to nebude jednoduché, protože postavení knihovny jako kulturní instituce je tu hluboce zakořeněno a vychází z její historické role v českých zemích. Odpověď na otázku proč se o posun snažit je celkem prozaická - ve vzdělávání je vždy více peněz než v kultuře a mnohem více se objevuje ve volebních programech jednotlivých stran.

Knihovny a společenské očekávání

Druhé téma, které by měly knihovny více sledovat, je spojeno s očekáváním společnosti. Tedy s potřebností knihoven a jejich služeb pro společnost. Jak připomněl Tomáš Řehák, česká společnost od "svých" knihoven na rozdíl od dánské neočekává, že budou poskytovat občanské služby jako je např. agenda pasů nebo občanských průkazů. A ani na tyto služby zatím není politická objednávka.

Pomalu se ale objevuje poptávka po tom, aby knihovny kromě tradičních knihovnických a informačních služeb fungovaly jako místo prohlubování čtenářské, informační a digitální gramotnosti i jako místo výchovy k občanství. Andrew Lass k tomuto úkolu poznamenává, že tak mohou činit i tím, že čtenářům nabídnou participaci na svém rozvoji a udělají z nich své spolutvůrce. Vztah člověk - instituce se tak změní od "já versus úřad" k "já a můj svět, který obývám a mám za něj i zodpovědnost".

Dalším důležitým sociálním benefitem, který knihovny mohou nabídnout, je prostor. Nejen ten k zábavě, ale i pro řízenou výměnu názorů, třídění myšlenek, rozšiřování obzorů. Je důležité, aby je jako neutrální půdu vnímala i politická reprezentace, které se některá témata mohou zdát kontroverzní nebo ne zcela v souladu s jejich politickými názory, což samozřejmě skrývá riziko pro ředitele, který si musí věci obhájit. Na druhou stranu těmito aktivitami mohou knihovny získat poměrně slyšitelnou podporu od silné generace lidí ve věku +-40 let, kteří jsou naklonění angažování se ve věcech veřejných, zajímá je místní dění i rozvoj komunity.

Všichni řečníci se pak shodli na roli knihovníka, která se od vyhledavače posouvá ke spojenci a partnerovi nejen při hledání knih a informací.

Lenka Hanzlíková