PLZEŇ - hlavní město evropské kultury 2015

Jak jsme se v Plzni nestali Hlavní evropskou knihovnou.

Před nedávnem jsem neúmyslně málem urazila jednoho z činovníků společnosti Plzeň 2015, která projekt Evropské hlavní město kultury realizuje. Zaslechl mě, jak říkám, že už se těším, až tenhle mimořádný rok skončí... Nechtěla jsem se tím přidat ke škarohlídům, kteří se u piva nepřestávají zlobit na EHMK či "EHMC" (Evropské hlavní město cirkusů), všechny případné negativní emoce si Knihovna města Plzně totiž odžila už před lety.

Už v roce 2007 jsme dali dohromady podklady k možným projektům v oblasti krásného slova, už v roce 2008 jsme se účastnili kulatých stolů, kde se debatovalo nad místní kulturou ze všech stran. V pracovní skupině, jejíž jsem byla členkou, se na literaturu v Plzni obecně pohlíželo jako na obor bez problémů - knihovny fungují, o zavedené i začínající spisovatele je nějak postaráno, uděluje se Cena Bohumila Polana... Už v roce 2009 jsme se hlásili s programem "Z Plzně do čtyř světových stran", který se zaměřoval na tvorbu evropských národů, a ze všech sil lobovali za výstavbu nové ústřední budovy v centru, která by poprvé v historii města byla stavěna opravdu pro knihovnu a splňovala evropský standard. Novou knihovnu v "Proluce" jsme dotáhli až k papírovému modelu, knihovnu v "Pekle" k barevným studiím. Už v prosinci však bylo jasno: knihovna do přihlášky zařazena nebyla!

Nic proti čtení. Plzeň stavěla depo, divadlo, chtěla proměnit Světovar v kulturní fabriku alternativního umění, akcí a festivalů plánovala desítky. Knihovna se tím ale ocitla v jakémsi nepříjemném vakuu. Měla formální i morální povinnost, NĚCO se od ní čekalo, nebylo ale jasné, co. Ve společnosti Plzeň 2015 se neustále měnili lidi a v lednu 2013 na městské příspěvkové organizace navíc dopadly rozpočtové škrty.

Teď máme o pět milionů méně než v roce 2011. Byli jsme nuceni propustit tři pracovníky, omezit hodiny v malých pobočkách, úplně zrušit výlep plakátů s měsíčním programem, zakázat dokonce i barevný tisk. Snížení částky na nákup nových knih o půl druhého milionu se promítlo do statistických výkonů.

Ptáte se, co knihovna chystá v Evropském hlavním městě kultury? Co nového a mimořádného kromě "mírného pokroku v mezích zákona"? SNAŽÍME SE. (Jen ještě občas zatoužíme to vysvětlit.)

Město zvlášť podpořilo (a zvlášť vysokou částkou) dva naše publikační počiny. Tištěnou personální bibliografii "Adolf Loos a Plzeň", zaměřenou na významného architekta a jeho vazby k městu, vloni už ve druhém doplněném vydání.

Záměrem publikace "Vizitkář západočeských spisovatelů a výtvarníků" je zase propagovat žijící plzeňské literáty a výtvarníky formou zvětšených uměleckých "vizitek". Měly by se hodit umělcům, ale i knihovníkům či politikům při různých akcích a návštěvách v Plzni i při výjezdech do zahraničí. Na 390 stranách představuje 155 osobností. S knihovnou při ní spolupracovalo 5 institucí nebo spolků, slavnostní křest se podařilo na únor domluvit do obřadní síně radnice.

Knihovna města Plzně se rovněž stala oficiálním partnerem projektu "Plzeňské rodinné fotoalbum: Ráj mezi čtyřmi řekami", který probíhá přímo v režii společnosti Plzeň 2015. Jeho smyslem je shromáždit od občanů staré i současné rodinné fotografie, z nejlepších vytvořit webovou galerii a následně dvě velké výstavy, možná vydat i pohlednice a záložky.

V červenci nás pak čeká zapojení do kulturně pedagogického projektu "Mini-Plzeň 2015", jehož podstatou je hra na město. U nás ji "v české premiéře" uvede sdružení TRK, v bavorském Mnichově se ale se koná už od roku 1979. V prostorách městské sportovní haly první tři prázdninové týdny z příček a kulis vyroste město se všemi obchody, úřady, institucemi a děti převezmou role občanů. V mini-knihovně budou nejen knihy, vzniknou tu i "pracovní místa", pro která právě vymýšlíme náplň.

V sobotu 17. ledna jsme se jako většina kulturních zařízení v Plzni zapojili do programu slavnostního zahájení EHMK 2015. V duchu oficiálního hesla "Otevřete si svůj plzeňský ráj!" jsme měli v hlavní budově až do 20:00 otevřeno. Pozornost samozřejmě přitahovala slibovaná šou na náměstí, proto jsme náš program postavili naopak komorně. V chladném dnu horký čaj a v každém patře hlavní budovy malá osobní aktivita. V dospělém oddělení v přízemí možnost vyfotografovat se s rekvizitou, logem EHMK či heslem v "bublině". V dětském oddělení v 1. patře soutěže, čtení a stavění z vyřazených knih. Před studovnou ve druhém poschodí skládaly kolegyně stránky starých knih do uměleckých tvarů a v Polanově síni se ve smyčce promítaly vítězné filmy festivalu Animánie. Poslední v rozvrhu byly tři bloky autorského čtení regionálních spisovatelů. Návštěvnost samozřejmě nebyla nijak vysoká, když jsme ji za celou knihovnu sečetli, dostali jsme se zhruba k číslu 260. Během toho dne se tu vystřídalo 26 našich pracovníků a mnozí popisovali dojemná setkání. V dětském například společně strávily celé odpoledne dvě rodiny, které se po čase potkaly a konečně měly čas se zastavit a v klidu popovídat. Jiná skupina rodičů, jejichž děti v hale stavěly z knih, zas uprosila knihovnici o pohádku - už léta jim nikdo nahlas nečetl. A v Polanově síni se jeden bezdomovec díval na filmy třikrát za sebou a přitom plakal. Namísto hlasitého vykročení do Evropy se lidé u nás v knihovně tiše vrátili sami k sobě.

V soutěži o titul EHMK prý nevítězí město s lepší kulturou, ale město, které má větší potenciál se změnit, udělat z kultury veřejné téma, vykřiknout do světa, že kultura (podobně jako čtení) zvyšuje kvalitu života celé společnosti.Nejde tolik o změnu místa, jako o změnu u lidí. Tak proto!

Netěším se, až bude po všem. Těším se na to, co v Plzni zůstane.

Helena Šlesingerová