1


2015

 

PLZEŇ - hlavní město evropské kultury 2015

Město kultury Plzeň a knihovny

Když se v r. 2009 měla podávat přihláška na projekt Hlavního města kultury, zaznělo při projednávání v kulturní komisi Magistrátu města Plzně i několik programových zásad projektu. Z nich vyplynulo, že celý projekt má především podpořit kulturu vznikající a tvořenou občany města a vytvořit takové podmínky, aby její rozvoj mohl pokračovat i po skončení projektu. V tomto duchu dostala přihláška zelenou a očekávání s ní spojená byla radostná. Poté, co v klání o přijetí zvítězila Plzeň nad Ostravou (a dodnes kolují o regulérnosti onoho rozhodnutí pochyby), se již nedočkavě začaly očekávat první projekty.

Leč personální osazení nově vzniklé společnosti, která měla jediný účel - realizovat projekt, svojí nestabilitou na několik let ochromilo její chod. Je nutné připomenout především neblahé působení paní Krejsové, jejíž neprofesionalita byla příčinou chabých výsledků.

Pokud se čekalo, že bude vytvořeno jakési konsorcium kulturních organizací a spolků, do nichž by mohly (a měly) být zahrnuty i knihovny, byla tato očekávání velmi brzy zklamána. Odvolání paní Krejsové v r. 2014 přišlo příliš pozdě, než aby se mohlo něco zachránit. Bohužel ani její nástupce nedokázal již otočit kormidlo lodi Plzeň2015, směřující na mělčinu. Kdo sledoval tzv. slavnostní zahájení celé akce Evropské hlavní město kultury, si jistě udělá sám představu.

Jelikož společnost Plzeň2015 nedokázala vytvořit jakýkoli generální projekt, koncepci, soutěž nebo alespoň náměty, začala svoji náplň tvořit tak, že na základě přihlášek a požadavků vybírala jednotlivé akce, nabízené plzeňskými kulturními institucemi. Těm pak podle svého uvážení přidělovala finanční částky a zahrnovala je do svého programu. Sám jsem podával v r. 2013 tři projekty, které měly být realizovány v různých následujících letech. Podporu získal jediný - výstava mezinárodní soutěže uměleckých knižních vazeb Prize Volumes, převzatá z Londýna. Výstava byla realizována v Západočeském muzeu 28.2 - 6.4. 2014. Na tuto náročnou a velmi prestižní akci bylo poskytnuto 15.000,-Kč na ubytování zahraničních autorů výstavy, ovšem s podmínkou přísného dodržení použití loga společnosti Plzeň2015, k čemuž byl dodán šestistránkový manuál. Ostatní dva projekty byly bez vysvětlení zamítnuty. Nechci vypadat jako nevděčník, samozřejmě jsme za příspěvek byli rádi, ale snad pochopíte, že jde o něco jiného.

Doplním jednu drobnost, která myslím názorně ilustruje postupy společnosti Plzeň2015. V programu dne slavnostního zahájení bylo uvedeno, že všechny kulturní instituce, tedy i knihovny, budou mít večer otevřeno pro veřejnost. Ovšem domluvit se s institucemi v dostatečném termínu bylo pravděpodobně nad jejich možnosti. Že v něm nebyla vůbec uvedena muzejní knihovna, mě nepřekvapilo, jsem si jist, že o její existenci společnost Plzeň2015 ani netuší. Zda se opravdu jednalo o slavnostní zahájení, se  můžeme dohadovat, neboť během celého večera nevystoupil nikdo, kdo by tuto skutečnost oznámil. Ale to se do nákladu večera za 25 milionů asi nevešlo.

Pro ty čtenáře, kteří by si mohli myslet, že tato kritika je přehnaná a příliš tvrdá, bych připomenul, že taková šance na pozvednutí plzeňské kultury se nebude opakovat. Ani netušíte, jak rád bych napsané řádky změnil a uváděl samou chválu, ale převládá smutek z promarněné  šance. Zvláště když si uvědomíme, že plzeňské kulturní instituce mají materiál, lidi i potenciál vytvářet kulturní hodnoty. Klub mladých literátů při Knihovně města Plzně, s kterým léta pracuje paní ředitelka Mgr. H. Šlesingerová, i jejich přednáškové akce v Polanově síni, cykly výstav ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje, nové prostory univerzitní knihovny, přednášky pro školy v muzejní knihovně, vůbec všechny cenné fondy historických knihoven - to vše je pouze pár příkladů z mnoha, které se mohly rozvíjet a utvářet daleko bohatěji. Mohly se vypsat soutěže na nová literární díla, na nové sochy do parků, na nové cykly výstav muzejních i galerijních. Mohly se zřídit dílny, podporující dětskou dovednost, zaměřené na knižní kulturu (ilustrace, komiks, knižní vazby atd.). Mohla se pořádat čtenářská čtení na ulici (viz známé letní akce v Plzni), v prostorách muzeí, galerií. Kde jsou další možnosti galerií, muzeí a archivů, spolků, amatérských divadel, pěveckých sdružení, hudebních skupin, loutkových divadel? Schopný manager se znalostí místních poměrů by musel vysypat z rukávu celou řadu projektů na podporu kulturního života. Takových, které by přinesly nové podněty, nové realizace, napomohly novým formám spolupráce.

Ale pokud se společnost Plzeň2015 v letošním programu chlubí například výstavou z díla Bohumíra Lindauera, plzeňského rodáka a známého malíře Maorů, kterou pořádá Západočeská galerie pod vedením pana Mgr. J. Musila, pak je to proto, že zmíněný výstavní projekt finančně podpořila. Jenže on by se uskutečnili bez té podpory, i když samozřejmě je každá finanční injekce dobrá. Kde je ale pak nějaká invence, iniciativa, přínos, které jsme od společnosti čekali? Akce, postavené na agenturní činnosti jsou s tak výraznou finanční podporou snadné. Když je dostatek prostředků, lze dovézt jakéhokoliv umělce, jakýkoliv soubor nebo cirkus a může to být bezesporu umělecký zážitek. Ale je tohle ta pravá podpora místní kultury? 

Ty velké finanční prostředky, kterými společnost Plzeň2015 disponovala, se záhadně rozplynuly, aniž by se s plzeňskou kulturou potkaly.

Ila P. Šedo

RSS
    SKIP