3


2014

 

Sociálně znevýhodnění

Specifika komunikace s Romy s ohledem na prostředí knihoven

Při komunikaci se zástupci jiných etnik než vlastního se mohou lidé v rámci vykonávání svého zaměstnání i mimo pracovní dobu dostat do konfliktních nebo těžce pochopitelných situací. Důvodem je velmi často vnímání situace pouze na základě vlastních zkušeností, etických norem a principů chování. Při komunikaci s Romy je třeba brát v úvahu odlišnosti v normách chování, v chápání určitých situací i v životních hodnotách a postojích. Poznání základních principů nepsaného "etického kodexu" Romů může pomoci vytvořit příjemnější a jistě i klidnější komunikační zázemí.

Hlavním charakteristickým rysem tradiční romské rodiny je nerovnoprávnost jejích členů. Postavení jednotlivých členů romské rodiny se v průběhu jejich biologického vývoje mění. Úlohy v rodině jsou přesně rozdělené na mužské a ženské.

Za další specifikum tradiční rodiny lze označit kolektivnost a soudržnost, a to v takové formě, jakou by mnohý Evropan považoval za narušení osobní svobody a práva na vlastní názor. Důraz na samostatné rozhodování je v romské rodině potlačen. Řešení problémů se odehrává v rámci společné, často i bouřlivé diskuse, ze které vyjde jedno rozhodnutí. Obvykle jde o myšlenku nejstaršího nebo nejváženějšího muže. Ostatní se s tímto závěrem diskuse ztotožní a považují jej za vlastní. Jiná či "lepší" osobní pravda v podstatě neexistuje.

Kolektivní řešení jakéhokoliv problému má za následek hlučnost, která je Romům stereotypně velmi často vyčítána jako jedna z jejich nejnepříjemnějších vlastností. Pokud se chce jedinec nějak prosadit ve velkém množství lidí žijícím pohromadě, musí na sebe umět upozornit. Jedinou možností je překřičet všechny ostatní, proto jsou Romové často hlasitější než připadá majoritě obvyklé. Křik zároveň představuje jistý obranný mechanismus ve společnosti, v níž si daný jedinec není příliš jistý sám sebou, připadá mu cizí a nepřátelská. Tyto pocity mohou vyústit až do zvýšené agresivity. Křik vyvolává obvykle dojem nepřátelství a nezúčastněný pozorovatel může mít tedy pocit, že Romové se neustále jen hádají a vzájemně se nesnášejí. Ve skutečnosti se jedná o vystupňování okamžité situace, která se může na první pohled příslušníkům majoritní společnosti jevit jako teatrální výstup. Romové podobným způsobem řeší množství problémů - celá situace se neobejde bez velkého křiku a rozmáchlých gest, má však jisté zákonitosti. Pokud účastník přistoupí na tato pravidla komunikace, je ze strany Romů vnímán jako rovnocenný partner, kterého je třeba vyslyšet a jeho postoj brát v úvahu. Velmi často končí na první pohled vyostřené hádky urovnáním, po kterém nezůstanou během krátkého času ani stopy.

Romští rodiče neznají a neuplatňují některé principy výchovy, které jsou pro majoritní společnost přirozené, a navíc je na nich vystavěný celý vzdělávací systém. Tzv. odložení požitku je pro romské rodiče naprosto neznámý pojem. Dají svým dětem, po čem zrovna touží, bez jakýchkoliv omezení či odkládání.

Pracovníky knihoven mohou potkat při komunikaci s Romy různá nedorozumění, která se však nemusí vždy oběma stranám podařit rozšifrovat a odhalit. Pro Romy bývá poměrně hodně zásadní, kdo s kým mluví. Nejen zda mluví muž s mužem nebo ženou, ale také jaké postavení v daném kolektivu má. Jednodušeji řečeno - Romové velmi neradi komunikují s řadovými pracovníky. Ačkoliv se jedná o banální záležitost, chtějí mluvit s vedoucím nebo ještě lépe ředitelem, protože on je v podstatě "mluvčí" a "představený" celé knihovny.

Za jednu z nejnepříjemnějších skutečností při kontaktu s Romy uvádějí lidé napříč nejrůznějšími zaměstnáními neochotu poprosit a poděkovat. Romové však mezi sebou díky a prosby nepoužívají. Sdílení společného jak po stránce duševní, tak i materiální je jedna z nejvýraznějších složek romského kulturního vzorce. V zásadě darující počítá s tím, že kdokoliv pro něj bez přemýšlení něco podobného v případě potřeby udělá také, bude-li jen trochu moci. Každý, kdo chce pro někoho něco dobrého udělat, dělá něco dobrého především pro sebe, protože pomoci druhým je přínosné hlavně pro vlastní duši a vědomí.

S absencí odměn a trestů v romské výchově souvisí občasná neochota přijmout systém pokut za nedodržení termínů odevzdání výpůjčky. Knihovnickému personálu nezbývá jiná možnost, než při zařizování čtenářského průkazu pečlivě zdůraznit, že termíny odevzdávání knih se musí dodržet a za každé nedodržení se vybírá pokuta. Stejně tak je vhodné existenci sankcí připomínat při každém vypůjčení.

Při komunikaci s Romy se občas stává, že ačkoliv oba účastníci hovoří stejným jazykem, mají pocit, že tomu tak není. Romové, jejichž mateřským jazykem je romština, mohou mít problém při používání češtiny hned v několika rovinách. Čeština a romština jsou natolik odlišné jazyky, že poměrně běžně dochází ke změně smyslu slova nebo věty při překladu, někdy se také stane, že nelze najít v druhém jazyku k danému výrazu vůbec ekvivalent. Základnímu nedorozumění při rozhovoru můžeme zabránit používáním jednoduchých vět či krátkých souvětí. Ze slovníku je nutné vyřadit co nejvíce cizích slov a abstraktních pojmů.

Dalším problematickým okamžikem může být pro Romy vyplnění předtištěného formuláře. Romové obecně projevují vůči dotazníkům nedůvěru a poměrně neradi podávají o sobě psané informace. Zároveň se může při vyplnění dotazníku stát, že neporozumí přesně psanému textu na něm a nepodá proto relevantní odpověď. Pokud si tedy knihovnický personál všimne rozpaků romských čtenářů nad nějakým formulářem, je třeba jej předně ujistit, že se jedná o údaje, které použije jen knihovna. Knihovna nemá nic společného s úřady, nikam nemá povinnost získané údaje hlásit, ba dokonce to nesmí. Ideální je dále nabídnout pomoc při vyplňování, tedy "přetlumočit", co se má vlastně do formuláře vyplnit, případně jej vyplnit za asistence čtenáře.

V neposlední řadě je třeba upozornit na další skutečně výraznou odlišnost při komunikaci, která může ovlivnit zcela zásadně chod rozhovoru. Mlčení znamená souhlas, říkají často Češi. U Romů je ale mlčení projevem nesouhlasu s mluvčím, který však nechtějí ze zdvořilosti prezentovat. Dokonce ani na přímou otázku, zda souhlasí či ne, nemusí odpovědět podle svého vnitřního přesvědčení. Proto je třeba použít jisté diplomacie a pokusit se navrhnout jiné řešení, na něž potom již můžou reagovat kladně.

Existují situace, které bývají spojovány s "typicky" romským způsobem chování. Posuzování jejich značné části je však majoritní společností bezmyšlenkovitě a nekriticky přejímáno z médií a následně ovlivněno stále udržovanými a díky základním neznalostem také podporovanými stereotypními názory, které jsou v názorech většiny obyvatel ČR velmi hluboce zakořeněné. Mnohé dnes již "typické romské charakteristiky", nad jejichž původem nebo důvodem se nikdo nezamýšlí, mají základ v odlišných kulturních a výchovných vzorcích romské komunity. Pokud se na ně člověk podívá nezaujatým pohledem a v širších souvislostech, dostanou najednou postoje a projevy některých Romů mnohem jasnější a pochopitelnější kontury.

Problematika komunikace s Romy je mnohem širší než text, který se vejde na několik stránek. Máte-li zájem o přednášku či workshop na toto téma, kontaktujte autorku článku: janapolak2@gmail.com

Použitá a doporučená literatura:

Bořkovcová, Máša: Romský etnolekt češtiny. Případová studie. Praha: Signeta, 2006.

Davidová Eva: Romano drom. Cesty Romů. 1945-1990. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci,1995

Horváthová, Jana (ed,): Memoáry romských žen. Karolína - cesta životem v cikánském voze. Karolína Kozáková. Brno: Muzeum romské kultury v Brně, o. p. s., 2004.

Horváthová, Jana (ed,): Memoáry romských žen. Elina - sága rodu Holomků. Elina Machálková. Brno: Muzeum romské kultury v Brně, o. p. s., 2004.

Hübschmannová, Milena: Šaj pes dovakeras. Můžeme se domluvit. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995

Kaleja, Martin - Knejp, Jan (eds.): Mluvme o Romech. Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita, 2009

Lacková,Elena: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. Praha: Triáda,1997

Matulay, Stanislav: Rómoviacezprizmu sociologického výskumu. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa. Fakulta sociálnychvied, 2003.

Poláková, Eva (ed.): Postavenie a rola rómskej ženy v spoločnosti. Svazek II. Štúdie. Trnava: Fakulta masmediálnejkomunikácie UCM Trnava, 2005.

Romano džaniben 3, 1996, č. 1-2.

Poláková, Jana: Kapitoly ze současné romistiky (Sondy do historie, metodologie a terénní praxe). Disertační práce. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Ústav evropské etnologie, 2011.

Žlnayová, Edita a kol.: Postavenie a úloha ženy-matky a muža-otca v rómskejrodine. Romano džaniben 3, 1996, č. 1-2, s. 29-41.

Poláková Jana

RSS
    SKIP