BULLETIN
SKIP

SVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR

3
2010

Aktuální číslo Archiv Obsah

Lounská knihovna

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

RSS

Inspirace

Naše nová sedlčanská kolegyně Herbinka

Začátkem listopadu loňského roku jsme spolu s prestižním titulem Kamarádka knihovna do Sedlčan z Brna přivezli i Herbie box na vracení knih, kterému jsme hned začali familiérně říkat Herbinka (myslím, že s tímto jménem přišla Zlata Houšková). Příliš jsem nerozuměla významným pohledům a otázkám některých kolegyň z jiných knihoven: "... a kam ji dáte?... a kdo ji bude vybírat?... a nebojíte se toho, co do ní budou lidé házet?... "

Hned od začátku jsme byly rozhodnuty umístit ji přímo na náměstí (knihovna není v centru) a byly hrdé na to, že budeme moci našim uživatelům poskytovat službu, na kterou bychom jako malá městská knihovna v nejbližších letech rozhodně finančně nedosáhly. Náš zřizovatel souhlasil s jejím umístěním na sedlčanském náměstí (přímo před radnicí) a Herbinka tak mohla být slavnostně odhalena u příležitosti Dne pro dětskou knihu. Této malé slavnosti se bohužel nemohli zúčastnit zástupci firmy 3M Česko, která knižní box do soutěže darovala, ale přijeli jej hned následující týden zprovoznit a upevnit. Od té doby Herbinka funguje. Po mírných technických úpravách (zřizovateli se nelíbilo její upevnění z estetického hlediska) i dobře vypadá. A musím říci, že jsem už i zapomněla na problémy okolo dopravy, na fakt, že nemáme auto na vození knih i na urgence zřizovatele, kdy už konečně bude "ta věc" esteticky upevněna (úpravy vzhledem k dlouhé zimě mohly proběhnout až na jaře). Stala se nám nepostradatelnou. A víte proč? Čtenáři ji totiž využívají! Kolegyně Olina, která okolo Herbinky chodí do práce, ji každý den popřeje dobré ráno a vybere z ní průměrně okolo 10 knih (po svátcích a víkendech i více). Dokonce z ní přinesla i  knihy "nedobytné", které jsme už už chtěly odepsat a knížky při revizi již odepsané... Méně milé je, že se musíme smířit s  tím, že nám do Herbinky padají nejen naše knížky, ale i knižní dary (mnohdy "danajské"). Kromě sněhové koule (radost z prvního sněhu) jsme v ní však nic jiného než knihy nenalezly. Občas ji dojde Jana umýt a jiné nároky ta naše "nová kolegyně" nemá. Na rozdíl od nás nepotřebuje ani jíst a ani spát...

Jedna věc mne osobně však pronásleduje. Firma na potisk boxu zvolila velikou fotografii malé baculaté holčičky s vlásky jako andílek. I já takové mívala... a ve frontě u řezníka musím čelit průpovídkám: "... tobě to na té fotce ale sluší... " Než se zorientuji a zjistím, že jde o Herbinku a vysvětlím našim starším obyvatelkám, že to tedy rozhodně nejsem já (stejně mi nevěří), ani nevím, co v závěru platím. A tak mne milá Herbinka stála už nějakou tu "kačku" navíc. Ale stojí to za to. Výmluvy typu: "... já jsem to opravdu nemohl/a vrátit, protože jste měli zavříno a pak jsem tady nebyl/a... apod. " už v Sedlčanech rozhodně neplatí. Máme totiž kolegyni, která naprosto nezištně a bez ohledu na počasí knihy vybírá 24 hodin denně po sedm dnů v týdnu...

Blanka Tauberová


Obsah

 

SKIP