BULLETIN
SKIP

1
2005

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

SKIP a Zlata

Se Zlatou Houškovou (H) hovoří Ladislav Kurka (K)

K: Čím začneme? Nošením dříví do lesa?
H: Tomu nerozumím.

K: Chci Tě představit, ale on Tě stejně každý zná. Já to nakonec přesto udělám. Jsi členka předsednictva a tajemnice výkonného výboru SKIP, místopředsedkyně pražské regionální organizace, šedá eminence Klubu dětských knihoven, moderátorka většiny SKIPových akcí.
H: Tak jestli to má být úplný výčet, ještě jsi zapomněl na funkci předsedkyně sekce vzdělávání.

K: Omlouvám se. A přidám, že v zaměstnání jsi vedoucí oddělení vzdělávání Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. Jak to všechno stíháš?
H: Nevím, a myslím to upřímně. Nebo to možná spíš nestíhám.

K: Kde bereš tolik času, který věnuješ aktivitám v našem svazu? Odhaduji, že to jsou desítky hodin za měsíc.
H: Beru ho rodině, která to jakž takž toleruje. Děti jsou už velké, těm už tolik nescházím. Spíš mám výčitky kvůli mamince, která mne teď víc potřebuje a které hodně dlužím. A samozřejmě ten čas nejvíc beru "sama sobě". Pokud vůbec, zbývá mi ho málo na koníčky, kulturu, kamarády.

K: Konečně se teď zeptám na něco, na co se Tě chci zeptat už dlouhou dobu. Kam chodíš na nápady? A hned si tipnu. Vymyslela jsi Velké říjnové společné čtení a Moji knihu?
H: Akci Moje kniha vymyslel Vítek Richter. Určitě to napiš! Jak běží čas, na autory myšlenek se leckdy zapomíná a nápady si rádi přisvojují jiní. S návrhem na knihovnické Velké říjnové společné čtení jsem sice přišla já, ale to zase není zvlášť originální, ne? Ostatně mám pocit, že já spíš nápady rozpoznám, zachytím, rozvíjím a propojuji. Nonstop se už přece četlo leckde. Mě jen napadlo udělat to jako akci knihoven, resp. SKIP v Týdnu knihoven. Stejně mě například oslovilo, že kolegyně z Uherského Hradiště se chystají letos v Noci s Andersenem sázet u knihovny stromek. Okamžitě jsem si představila, jak skvělé by bylo, kdyby se naráz zasadily stovky stromů. A odtud už byl jen kousek k vymyšlení Pohádkovníku a všeho, co s ním souvisí...Podobné to bylo s řadou dalších akcí. Takhle je to s "mými" nápady.

K: Jak to líčíš, tak ono je to vlastně strašně jednoduché, jen mi vrtá hlavou, proč tedy nápadů nevzniká daleko více. Hádej, v čem se spolu neshodneme! V hodnocení účasti 93 tisíc čtenářů do akce Moje kniha, což já považuji za obrovský úspěch našeho svazu - dokázali jsme to v podstatě bez pomoci médií.
H: Když to je těžké. Relativně to úspěch samozřejmě byl. Vlastně jsme měli lepší výsledek než v Německu a ne výrazně horší než v Británii. A v obou zemích akci pořádaly prestižní televizní a rozhlasové stanice. Ale potenciál knihoven a knihovníků je daleko větší! Například kdyby každá veřejná knihovna sehnala pouhých 100 hlasů, bylo by to přes 600 000 hlasujících. Nebo si představ, že by další knihovny přistoupily k akci jako v Mohelnici. Uspořádali tam Den knihy, vyrazili s anketou do ulic a získali celkem 1500 hlasů. Jen se třemi stovkami takových knihoven bychom sehnali téměř 500 000 hlasů. Tak se nediv, že mi 93 000 připadá málo. Ostatně o Mojí knize je ještě třeba hodně říci...

K: Publikuješ?
H: Pořád - články, stati, rozhovory - většinou v knihovnických časopisech a sbornících. A taky dost přednáším, což je publikování sui generis. Občas mi něco vyjde v periodiku či sborníku mimo náš obor (trochu víc se věnuji službám pro handicapované nebo pro etnické či jazykové minority), ale vždycky to souvisí s četbou a knihovnami.

K: Nenastala chvíle v Tvém životě (tedy myslím v Tvém věku), o kterém mi kdysi slovenský knihovník a šéfredaktor časopisu Čitatel Ján Irmler, kterého jsem si velmi vážil, řekl, že to jen ten pravý čas, abys připravila i něco většího? Máš předpoklady, zkušenosti ...
H: Že bych už měla začít bilancovat? Ne, vážně. Popravdě na to myslím už dost dlouho a tak trošku na něčem i pracuji. Ale tak mě napadá (no vidíš, přesně takhle je to vždycky!), že větší publikaci by zasloužila Noc s Andersenem. Co kdybychom něco vydali v edici Aktuality SKIP?

K: Vidím, že chceš průběh rozhovoru změnit a začínáš mi klást otázky. Klást je můžeš, ale jedině sobě. Ale když už jsi se zeptala, publikaci o Noci s Andersenem vidím jako velmi užitečnou a zajímavou, ale kvůli její výpravě (představuji si ji sličnou) a rozsahu bychom asi potřebovali sponzora. Jak vidíš svoji úlohu ve SKIP?
H: Především považuji za svou povinnost SKIP propagovat a hlavně stále připomínat jeho obrovský přínos naší profesi a knihovnictví v Česku. Jak snadno se zapomíná např. na to, že program VISK, který už knihovnám přinesl stovky milionů korun, se zrodil na půdě SKIP! Nedoceňuje se jeho role na poli legislativy a vyjednávání (i lobování) s politickou reprezentací i veřejnou správou, ale i spousta dalších ojedinělých a mimořádně efektivních aktivit. A to mě popouzí. Protože vidím, kolik je v tom všem práce a úsilí ne právě velkého počtu lidí. Protože vidím, že prestiž našeho oboru například u veřejné správy, u médií apod. roste díky aktivitám SKIP. A my sami jako bychom to neviděli. Nebo vidět nechtěli... A pak mám samozřejmě povinnosti, které vyplývají z mých funkcí. Ale ty začínám postupně redukovat.

K: Jsi bezesporu velký extrovert a možnost spolupracovat s dalšími lidmi je pro Tebe víc než lákavá.
H: To ano. Při jednom testu jsem vyšla dokonce jako extrémní extrovert. Práce s lidmi je pro mne životní nutností. Jsem přesvědčena o tom, že kdybychom více zvládali pracovat v týmu, naše výsledky by byly po všech stránkách nesrovnatelně lepší. Takhle stojí řada věcí v oboru i ve SKIP na jednotlivcích (případně se ještě na tom našem malém knihovnickém dvorečku pereme - jako by bylo o co!), a to je tu a tam vidět na výsledcích. Přes občasné pocity bezmoci a vzteku, když věci nejdou, jak by mohly, jsem ovšem optimista. Věřím, že ti, kterým o obor jde, časem pochopí, že bez spolupráce to nejde a že právě SKIP je pro ni ideální platformou. Tak to jsem skončila opravdu vzletně, že? No, neměl ses mě ptát.

K: Tak Ti díky.