SKIP v akci aneb Bylo bude

Za knihovnami do Rakouska a jak jsme našli svatého Marxe - To rozhodně není cestovní zpráva

Noční tmou už zase spěchám ku Praze, k Masarykovu nádraží, kdysi Střed. Tady jsem čekávala na svůj prázdninový vlak a je to tu nezaměnitelně stále stejně přívětivé. Tak z tohoto středoŹbodu knihovníci pravidelně vyrážejí do světa. Tentokrát je to jen k sousedům, do Rakouska, ale mají tam toho Marxe!

Nicméně jsme v knihovnickém světě a tak už hned v Linci, to je naše první zastávka, vstupujeme přes bezpečnostní brány do plně automatizovaných provozů. Selfcheck, bibliobox, RFID, skenery, kopírky - to už nás teda opravdu nedojme a nemusíme tolik závidět. Čas sebou škubnul a i u nás máme realizované nové projekty knihoven nebo rekonstrukce těch starších. Jen jich není tolik a nebývají tak velkorysé, přece jen máme méně peněz, a nemají ten nadčasový švih, to je zas věc odvahy.

V Linci tedy Marx nebyl, ale vědecká knihovna byla elegantní dáma v bílém, čisté linie a příjemné prostory. V letech 2007 – 2009 ji dali pěkně do pořádku a současně je jí k službám 24 knihovníků na 2 000 m2 a studenty přijímá zcela zdarma. Takovou pěknou nostalgií je paradoxně multimediální sál. Vstoupíte mezi barokní knihovny a pod štukem zdobeným stropem a tam na vás klidně pustí moderní audiovizuální show a hore i důle se na vás hrnou dějiny, písmo a knihy. Pěkné! Chválila Velká Morava i Češi.

A v Linci je také Wissensturm, úplně nová věž vědění. Celé to stálo bratru 32 milionů €. Samozřejmě, že se všemi technickými vymoženostmi, vtipně řešeným dětským oddělením - s postelí k odpočinku, strašidly pro zábavu, zrcadly pro legraci a navíc z té věže mají ještě i báječnou vyhlídku. Tam nás taky pustili, a si obdivujeme Linec ze shora. Stejně ale musím říct, že tam mají málo počítačů, jenom 12. Asi nemůžou moc rozhazovat a tak je dali do poboček, mají jich celkem 9.

S nadějí na senzační objev svátosti spěcháme do Salzburgu. Po rudých kobercích procházíme salzburskou Stadbibliothek, dnes je otevřena jen pro nás. A červená je dobrá, dokonce útulná i v těch rozlehlých nekonečných prostorách. V roce 2009 otevřeli tuto obrovskou budovu ( pro knihovnu 5 000 m2) na místě původního fotbalového stadionu. Takovou obě by u nás asi knihovně nepřinesli.

Tady mě to napadlo, jak oni si v tom Rakousku své čtenářské ovečky považují a hýčkají, nejen prostor, spoustu knih, CD, DVD, VHS a MVS a už jsme s Mládkem u těch zkratek, tak dost. Jen tolik, že členství mají takřka zdarma, děti tedy určitě a v této knihovně i ostatní. Sezení a ležení pro děti, místa pro relax a občerstvovací krmítka také všude najdete. Jako doma, jako doma, jen si poslužte.

Ve spleti historických uliček a známých pamětihodností po Marxovi ani stopy. Zato díky GPS nacházíme univerzitní knihovnu pěkně uloženou ve staré, ale rozsáhle upravené budově. Žasneme u automatického dopravníku knih, to je tedy unikát, Danuška byla tak zvědavá a zírala nevěřícně na ty kolejničky, až ji motorová bedýnka málem sebrala skalp. Zase tu mají všechno, i knihy a také, na to byste nepřišli - automat na špunty do uší, 1 € kus. Takový obrat tu ještě neměli. Každý chtěl špunta! A všichni už máme suvenýr! Ještě že stroj byl dost fortelný a nestávkoval.

Ráno táhneme až do Grazu. Velká Morava pamatuje na dlouhou chvíli a mají cosi pro potěšení, tož voní i chutná to předobře.

Steiermärkische Landesbibliothek je nejstarší rakouskou knihovnou, v roce 2011 nově otevřela dveře svým návštěvníkům a po jezdících schodech nejedeme nahoru, a dolů pod zem. Světlo tam přivádějí trychtýřovité průduchy, ale jinak jako krtci. Zas tu mají všechno, časopisy a noviny si docela chytře převádějí na mikrofilmy, zaberou podstatně méně místa a je větší jistota, že si je prohlédneme i po letech. CD si možná za pár let budeme točit tak akorát na prstech. Stejně nás ale dostali, čističku na knihy, to jsme myslím nikdo z nás ještě neviděl, udělátko pro kutily, samozřejmě automat - na koštátka a hadříky zapomeňte.

V Grazu Marx asi nebude, to se mi fakt nezdá. Zato Stadtbibliothek - pobočka Nord byla milá a zcela zapadla do mého chvalozpěvu na rakouskou vstřícnost, péči o vzdělání a kulturu. To, že knihy si můžete v rámci městské knihovny půjčovat i vracet na jakékoliv pobočce, známe i u nás. Ale vracet a vyzvedávat knihy na poště a zdarma - fakt nekecám! Pokud jste nemohoucí, donesou vám ji až domů a ještě vám z ní i budou číst. Jeďte do Grazu, tam vám to vysvětlí a jízda noční lanovkou nahoru i důle také není k zahození.

Vídeň - Never Stop Dreaming - Library and Learning Center. Vstoupili jsme na palubu kosmické univerzitní knihovny. Jsme jedni z prvních, otevřena je teprve od září roku 2013 - 492 milionů € do toho vrazili. Co mám o tom psát, bílá elegance a lehkost, nadčasový design, všude proudí denní světlo. To, že zas mají všechno, to bych se jen opakovala. Pamatujete, jak jsme na Letné kladli a nakonec nás okradli o naše sny. Ale myslete pozitivně, taky to bude, někdy.

Na křižovatce autobusů, tramvají a metra stojí Neue Hauptbücherei Wien. Je jí deset let, ale její opotřebení jakoby souviselo s místem, kde stojí - no nádraží. Tam se nám také poprvé nesměle zmínili o problému s určitými menšinami, mají proto ochranku a jinak samozřejmě vše ostatní.

Marxovi jsme na stopě, neunikne. Už se blížíme, GPS ho neomylně zachytila a máme ho. Neuvěřitelné, spíme u sv. Marxe. Tak už dost mystifikace, naše milá vzdělaná kolegyně, paní doktorka Helka Turková, nám ostatním prosáčkům vysvětlila, že ten Marx, který nás tak vzrušioval, je přeci svatý Marek nebo Mark nebo také Marcus, jak chcete. To si jen někteří popletové to jméno zjednodušili a svatého evangelistu překřtili na Marxe. Tedy divil by se velmi, stejně jako náš nebohý Johánek z Pomuku - nejdříve mu spletli letopočet a o další se už postaral Hájek z Libočan. Zábavné dějiny i naše putování, které je už šastně u konce.

Ještě pozdrav do Sankt Pölten, sbohem Fachhochschule Bibliothek. Pokud chcete špunty do uší, jeďte tam - pouhých 10 centů (pamatujete v Salzburgu 1 €). Ale kromě toho, že mají všechno a stačí na to 3 lidi, tak členství je 5 € - na doživotí, prostě nafurt! A to je přece dobrá zvěst - jak od sv. Marxe, tak předávejte dál.

Ludmila Sýkorová