Galerie

Knihovník Miloš Papírník

Uzavřel se autoritativní záznam PhDr. Miloše Papírníka: 28. květen 1924 Brno -25. prosinec 2012 Brno. Celých 70 let práce v knihovně a pro knihovny.

Práce s knihou byla předsevzetím Miloše Papírníka již na reálném gymnáziu, ze kterého se po maturitě v roce 1943 ucházel o knihovnické místo v Univerzitní knihovně v Brně, které sice získal, po měsíční praxi byl však nasazen do zbrojních závodů v okolí města. Po válce pak prošel všemi úseky knihovnické práce, jak se ostatně na eléva slušelo. Doplnil si vzdělání studiem sociologie na Masarykově univerzitě a již v roce 1953 ve svých 29 letech se stal ředitelem této největší moravské knihovny.

Zajímal se o spolkový život knihovníků. Ještě jako gymnaziální student si totiž objednal Boreckého Pravidla katalogu základního, což zaujalo natolik tehdejšího ředitele Národní knihovny Jaroslava Drtinu, že jej vyzval ke spolupráci, byl kooptován do výboru Svazu československých knihovníků. Spolky byly ovšem zrušeny zákonem v roce 1950. Miloš Papírník je pokládal za potřebné a proto stál při zrodu SKIP v roce 1968, kdy pracoval v jeho ústředí, stejně jako při jeho obnově v roce 1990, odkdy se zúčastňoval jako člen jeho akcí. Na rozdíl od Ústřední knihovnické rady, kterou z vlastních zkušeností z šedesátých let pokládal za nadbytečný a neúčinný orgán, měl spolkovou práci za racionální. Svými názory se netajil, naopak za upřímnost, srdečnost a smysl pro humor byl ve středu pozornosti při každém profesním setkání.

Když byla v roce 1953 založena v Brně Střední knihovnická škola, byl zde dr. Papírník externím profesorem bibliografie a patnáct let se podílel na vzdělávání příštích knihovníků. Šlo o obor, kterému se vedle své manažerské činnosti soustavně věnoval. Sestavil personální bibliografie díla Jiřího Mahena, Otokara Březiny, přeložil z ruštiny učebnici Bibliografie na pomoc vědecké práci, z němčiny Základy nauky o knihovnách od H. Kunze.

Jako ředitel Státní vědecké knihovny neprošel v roce 1970 prověrkami a byl z funkce odvolán. Podařilo se mu však s pomocí přátel zůstat v oboru. Kamil Groh, tehdejší ředitel Technického ústředí knihoven v Praze, vytvořil pobočné pracoviště a brněnští památkáři pro ně našli umístění na zámku ve Slavkově u Brna. Specializací moravské pobočky TÚK byly tiskopisy a drobné pomůcky, které v době předpočítačové umožňovaly malou racionalizaci knihovnictví. Po dvacet let dojížděl z Brna do Slavkova, kde se s novou trpělivostí opět věnoval práci pro knihovny a to až do svého penzionování.

V důchodu se pak jeho hlavní pracovní náplní stala právě bibliografie. Pro Moravskou zemskou knihovnu zpracoval řadu informačních příruček. V souborném katalogu najdeme pod jeho jménem na půl stovky záznamů, v nichž zužitkoval své vědomosti a výborné jazykové vybavení. Pracoval se zájmem a z přesvědčení, že ta drobná heuristická, excerpční a korekturní práce jej udržuje při duševní svěžesti. Bylo tomu tak, ještě v roce 2012 vyšly jeho dva rozsáhlejší bibliografické soupisy.

Knihovnická obec projevovala dr. Papírníkovi také veřejné uznání. Patří k tomu i udělení čestných medailí, jak Ceny českých knihovníků SKIP v Brně v roce 2004, tak Tobolkovy medaile předané ve stejném roce osmdesátých let od jeho narození na konferenci v Seči.

JAROMÍR KUBÍČEK