Na zdraví!

Biblioterapií lze léčit i podporovat čtenářství

Na světě se najde snad jen málo jedinců, kteří v sobě nemají onu pověstnou třináctou komnatu, kostlivce ve skříni, zkrátka problém, který dokáže život pěkně znepříjemnit. Každý hledá jeho řešení a pomoc někde jinde. Sám v sobě, u přátel, odborníků. Existuje jistě mnoho prostředků, které nám s problémem dokáží pomoci a nemusí to být právě jen medikamenty. Jedním z tzv. podpůrných prostředků léčby psychických a somatických potíží je i biblioterapie, což by se dalo přeložit jako léčba knihou.

Odborníci už na konci minulého století zjistili, že čtenář dokáže příběh prožít. Tato myšlenka je vedla k hlubšímu zkoumání vlivu literatury na pacienty. Biblioterapie se hodně využívala už v době před 2. světovou válkou ve Spojených státech amerických. Své ovoce přinášela hodně ve vojenských nemocnicích a rehabilitačních ústavech pro raněné vojáky. U nás se tato metoda začala využívat spíše až v 60. letech.

Je důležité si uvědomit, že mít problém není bohužel jen výsadou dospělých. Své bolístky na duši mají často i malé děti a není radno je zlehčovat či podceňovat. Zvláště v jejich případě lze knihy využít nejen jako pomocný lék, ale mnohé příběhy velmi dobře dokáží posloužit také jako prevence řešení situací, které na ně v životě čekají.

Rozhodnou-li se rodiče pomoci svému dítěti biblioterapií, rozhodně by měli využít odborných rad terapeutů, ale také řádně proškolených knihovníků, kteří dokáží vybrat knihu přímo na tělo. Je na knihovníkovi, aby vybral knihu, ve které věk hrdiny musí odpovídat věku léčeného dítěte, stejně jako by měl děj knihy řešit problém či životní situaci, která u dítěte vyvolává negativní emoce a potíže. Příběh mu musí ukázat, že stejně jako pro hrdinu i pro něj existuje řešení a že i ono se jistě dokáže s nastalou situací vyrovnat. Správně odborně proškolený knihovník by měl umět nejen zvolit vhodný text, ale měl by umět (v úzké spolupráci s terapeutem) s klientem pracovat. Knihovník jako laický terapeut může být nápomocný tím, že při práci s dítětem sleduje jeho reakce na text. Měl by umět pokládat dítěti správné otázky po jeho přečtení a s výsledkem pak seznámit psychologa či psychiatra, který léčbu vede.

Jako děckařka bych se ráda zastavila u termínu pohádkoterapie. Jedná se o metodu, která se na přelomu 20. a 21. století hodně využívala v Polsku. Tamní lékaři zaznamenali úspěchy převážně u dětí předškolního a mladšího školního věku.

Pomocí vhodně zvolené literatury se dá u dětí napomoci odstranění nejrůznějších negativních pocitů jako jsou strach (ze tmy, samoty, bouřky,...), úzkost, ale také obavy z příchodu nového sourozence, úmrtí v rodině a nemusí to být jen příbuzný, ale třeba i zvířecí mazlíček. Šrám na duši může dítěti způsobit i pobyt v nemocnici, nástup do mateřské či základní školy, změna bydliště, hádka nebo v horším případě rozchod rodičů. To všechno a ještě mnohem víc se dokáže na dětské duši výrazně negativně podepsat.

Naštěstí dnes existuje velká řada jak odborných, tak beletristických knih, které můžou být v léčbě psychických či somatických potíží nápomocny. Začít bych mohla u klasických pohádek, do jejichž hrdinů se dítě může snadno vžít a může v příběhu nalézt když ne řešení, tak alespoň útěchu a naději na to, jak se svým problémem zatočit. Téma vlivu pohádek na psychický vývoj dítěte je ale tak rozsáhlé, že by si zasloužilo vlastní článek, proto se o něm na tomto místě nebudu více rozepisovat.

Ačkoliv dávám vždy přednost knížkám před elektronickým světem, nemůžu zapomenout na velkého pomocníka v podobě internetu. Dá se na něm vyhledat spousta odkazů na stránky s biblioterapií. Osobně velice oceňuji přínos studentů KISK (Kabinet informačních studií a knihovnictví) Masarykovy univerzity v Brně, kteří přišli s projektem Bibliohelp. Nalézt ho můžete na www.bibliohelp.cz.

Je určitě krásným pocitem zadostiučinění, když se lékaři podaří dítě somatických potíží zbavit. Stejnou radost může mít i knihovník-laický terapeut, který se na léčbě podílí ať už výběrem knih nebo dokonce i přímou spoluprací s dítětem a terapeutem.

Ráda bych se přimluvila (a věřím, že nejen za sebe), aby se knihovníci, kteří mají zájem o biblioterapii, měli možnost v tomto směru vzdělávat např. prostřednictvím odborných seminářů a aby mohli pomoci této dosud nepříliš výrazné a neprávem opomíjené podpůrné léčbě více prorazit. Podpora čtenářství je v knihovnickém světě skloňovaná ve všech pádech a biblioterapie je určitě jednou z metod jak nejen dospělým, ale v mém konkrétním případě hlavně dětem, knihu přiblížit.

Marcela Kořínková