Knihovnické aktuality

Program obnovy venkova

Myšlenka "obnovy venkova" se objevila v druhé polovině 20. století v západní Evropě. Byli to nejdříve sociologové, později také občané a politici, kteří si uvědomili, jaký nezaměnitelný význam má venkov pro celou zemi a jak je důležité rozvíjet jeho sílu, identitu a tvořivost.

Bylo důležité, aby lidé na venkově přestali odcházet za prací do města, ale aby byli schopni nalézt práci doma, aby udržovali místní ráz života - krajinu a především místní tradice. Musí se však jednat o celospolečenský zájem, který má zabránit postupnému vyklidňování obcí. Významnou součástí záměru u nás bylo také obnovit život v pohraničních oblastech. Venkov musí být živý, tvořivý, inspirativní.

První znění českého "Programu obnovy vesnice" bylo připraveno již v roce 1990. Program byl pojat jako nedílná součást probíhajících společenských změn, s důrazem na skutečnost, že venkov a venkovské obyvatelstvo má v naší společnosti své významné místo. Venkovské obce jej podpořily, a proto se k němu postupně přihlásilo 4.500 obcí.

Původní záměry se však nepodařilo uskutečnit hned, a tak v roce 1993 vznikl Spolek pro obnovu venkova, který začal prosazovat své snahy na základě "občanské iniciativy". Pro své záměry spolek získal podporu některých poslanců, kteří se zasadili, aby v rozpočtu na rok 1994 byla také poprvé vyčleněna částka na podporu Programu obnovy venkova. Od té doby se s těmito prostředky v celostátním rozpočtu každoročně počítá. Spolek se stal garantem občanských iniciativ, významným propagátorem života na venkově a rovnocenným spolupracovníkem Ministerstva pro místní rozvoj.

V říjnu 1998 byl Program obnovy venkova inovován, projednán ve vládě a přijat jako součást její regionální politiky. Státní dotace jsou využívány nejen k rekonstrukcím a úpravám venkovských staveb, ale také k zachování a rozvoji místních tradic a kultury, posilování vědomí vesnické pospolitosti - tedy "duchovní obnovy venkova". Důraz je kladen na osobní vztah každého občana ke svým kořenům, své obci, rodnému kraji.

Plnit tyto úkoly již od roku 1995 pomáhá soutěž dnes známá jako Vesnice roku, která je součástí evropské soutěže. Tu organizuje Evropské pracovní společenství pro rozvoj venkova a obnovu vesnice. Soutěž Vesnice roku každoročně společně vyhlašují Spolek pro obnovu venkova ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo kultury, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Svaz měst a obcí ČR, Kancelář prezidenta republiky, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Folklorní sdružení ČR, Sdružení místních samospráv a Svaz knihovníků a informačních pracovníků.

Soutěž je dvoukolová - krajská kola probíhají v květnu a červnu a přihlášené obce jsou hodnoceny v následujících oblastech: koncepční dokumenty, společenský život, aktivity občanů, podnikání, péče o stavební fond a obraz vesnice, občanská vybavenost, inženýrské sítě a úspory energií, péče o veřejná prostranství, přírodní prvky a zeleň v obci, péče o krajinu, připravované záměry a informační technologie obce. Celostátní hodnotící komise pak navštěvuje všechny vítěze krajských kol začátkem září. Absolutní vítěz - Vesnice roku - je vyhlášen v měsíci říjnu.

 V rámci hodnocení krajských kol mohou obce získat kromě Zlaté stuhy (za vítězství v krajském kole) i další ocenění: Modrou stuhu za společenský život, Bílou stuhu za práci s mládeží, Zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí, Oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu.Dále jsou udělovány diplomy, např. za vzorné vedení obecní kroniky, obecní knihovny, nebo za kvalitní květinovou výzdobu (tzv. Fulínova cena).

Od roku 2000 je součástí krajského hodnocení také výběr nejlepší Knihovny roku. V některých krajích je ocenění nejlepším knihovnám v kraji předáváno na slavnostním vyhodnocení krajského kola soutěže Vesnice roku.Od roku 2003 je na celostátní úrovni nejlepší knihovna ohodnocena státní cenou, kterou uděluje ministr kultury. Oceňování nejlepších knihoven pak probíhá v rámci říjnového Týdne knihoven v Zrcadlové kapli pražského Klementina.

Daniela Wimmerová