BULLETIN
SKIP

4
2008

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Co nového ve SKIP?

Nizozemské superknihovny

Studijní zájezd do nizozemských knihoven uspořádal SKIP na přání členů. Zájem o účast byl veliký, přestože podmínkou byla alespoň dílčí znalost angličtiny. Nakonec tedy mělo 43 kolegů a kolegyní možnost navštívit pět nizozemských knihoven (městské knihovny v Haagu, Delftu, Amsterdamu, Heerhugowaardu a univerzitní knihovnu v Utrechtu) a jednu knihovnu německou (Městskou knihovnu ve Wűrzburgu). Kdo si představoval, že z Nizozemska uvidí ještě něco víc, byl asi trochu zklamán. Snad jen večerní Amsterdam mohl být náplastí na tyto nesplněné představy. Pokud jsme neseděli v autobuse při přejezdech, pak jsme určitě byli v knihovně. Často nebyl čas na oběd, občas jsme běželi. Přesto se domnívám, že nikdo nebyl zklamán. Protože je-li možné během čtyř dní zažít profesní hodokvas spojený se zhmotněním fantastických představ o tom, jaké to také "může být", zkrátka dá-li se navštívit něco, co se blíží knihovnickému ráji, pak je to tento výběr nizozemských knihoven (ve výčtu špiček nám podle znalců chyběl ještě Rotterdam). Výběr knihoven k navštívení nám poskytl nizozemský profesní svaz. Na to, abychom si každý našli tu svou "srdeční" knihovnu, to stačilo.

Velmi se nám líbila už Městská knihovna ve Würzburgu (německá Knihovna roku 2003), která, ač umístěna v rokokové budově, je moderní uživatelsky vstřícnou institucí, pro niž měřítkem všeho je právě klient. Její ředitelku, paní Vogt, byla radost poslouchat. Koncept knihovny orientované na služby klientovi ("Kunde orientierung") byl patrný nejen z jejího vystoupení, ale také ze všeho, co jsme v knihovně viděli. Paní Vogt odcházela právě v té době prosazovat svou představu o vstřícné veřejné knihovně do Městské knihovny v Kolíně nad Rýnem (14 dní po naší návštěvě tam nastupovala na místo ředitelky), přesto předběžně projevila ochotu prezentovat svůj koncept veřejné knihovny na některé z českých konferencí... Mimochodem kdybyste byli náhodou na výletě ve Würzburgu a překvapil vás déšť, určitě si do knihovny zaběhněte. Na 14 dní vám tam půjčí i deštník...

Ale teď už do Nizozemí. Připomínám, že vše, o čem dále mluvím, se týká pouze knihoven, které jsme měli možnost navštívit. Je možné, že i v Nizozemsku existují průměrné a špatné knihovny (?). My jsme je však neviděli...

Co je všem nizozemským knihovnám společné?

• Na první pohled velkorysý prostor. Pro uživatele je ho spousta, je nápaditě členěný a funkčně velmi dobře využitý, s mnoha architektonickými efekty, působí nádherně a velkolepě, je však také mimořádně přehledný. Tak či onak zde architekt pracuje vždy s barvou (bílý Amsterdam, černý Utrecht, superbarevný Delft...).

• Orientační systém je doveden k dokonalosti. Vždy je dělán tak, aby byl co nejsrozumitelnější návštěvníkovi. V Haagu například nový orientační systém přinesl do jinak bílé knihovny barevnost. Fascinující je světelný orientační systém v Amsterdamu, barev k rychlé orientaci využívá Delft (všechny informační punkty v knihovně jsou výrazně žluté) nebo utrechtská univerzitní knihovna (kontaktní místa služeb jsou červená); v některých knihovnách (nejvýrazněji v Delftu) je také skvělý orientační systém elektronický.

• Místa má uživatel opravdu dost a může si vybrat, zda potřebuje v absolutním klidu studovat (klidové zóny, osobní karely, kajuty a "pokojíčky"), nebo zda chce být účasten hemžení a života knihovny - otevřené prostory, přehled nad celkovým děním, průhledy a výhledy na prostor knihovny.

• Bohatý a krásný fond - bohatství ocení návštěvník z ČR zejména u CD a DVD (nepřeberné množství titulů a exemplářů se táhne dlouhými (vhodnými) regály téměř do nedohledna); čistotu a novotu pak u knih. Ohromený výkřik jedné kolegyně: "Oni tu mají jenom samé nové krásné knihy!" byl spontánní. A opravdu v regálech byly samé krásné a nové knihy, tedy to, co klient chce. Veřejná knihovna přece není konzervační institucí, je službou...

• Množství počítačů a další ICT pro uživatele (v Amsterdamu mají pro uživatele přes 500 počítačů!!!, v Haagu nás okouzlil plastový počítačový kout pro nejmenší, v Delftu jsme byli ohromeni množstvím obřích playstationů a udělátek pro hry a pohyb ve virtuální realitě i vybavením pro přehrávání AV médií). I tak prý občas na někoho nevyjde místo... Nevěřili jsme...

• Ostatně - a to je zřejmě nejdůležitější charakteristický znak - uživatel je zde (všude) mírou všeho, jemu je vše podřízeno, přizpůsobeno, nachystáno a servírováno "na stříbrném podnosu". V nizozemských knihovnách jsou si tak nějak vědomi toho, že bez uživatelů se vytrácí smysl jejich existence a že čím více jich je, tím lépe pro knihovnu... Knihovnu v Heerhugowaardu stavěli dokonce s využitím nápadů, studií a výtvarných modelů dětí z 10 místních škol, které na zadání rok pracovaly. Jejich výstupy pak dostal k dispozici architekt, který jim přizpůsobil své ideje.

• Otevřenost v každém směru je dalším charakteristickým znakem. Knihovny mají svá "oka nad městem" - obrovské otevřené/prosklené průhledy na město, případně jeho okolí, u nichž lze relaxovat, ale také číst či studovat. Jsou s městem volně propojeny, jedno přechází v druhé. Všechny jsou také "otevřeny do svého nitra", tedy koncipovány tak, aby z určitých míst bylo možno vidět (téměř) celý provoz služeb knihovny přes poschodí; často je umožněn průhled do kanceláří a na interní pracoviště (týká se ovšem také například úřadů). Ale především jsou vstřícné a vítající každého, kdo sem přijde (multikulturalita je zde samozřejmostí, volný pohyb po celé knihovně pro návštěvníka je běžný...)

• Absolutní pohodlí a komfort poskytuje nepřeberné množství pohovek, válend, lehadel, váledel, křesel, ušáků, židlí, seslí, sedátek, sofa, zkrátka sedacích ploch, která vás lákají a nabádají (a také se očekává, že to uděláte, a přísahám, že jsem všechna vyzkoušela a všechna byla dokonalá) k poloze pro vás co nejpohodlnější k účelu, pro nějž jste tu (studium, čtení, relaxace, povídání s přáteli, skupinové diskuse...). Mobilní regály dovolují měnit tvář a prostor knihovny dle potřeby. Kruhové a obloukové regály vytváří příjemná a domácká zákoutí. Hry se světlem dotvářejí prostor; svítidla jsou neobyčejně krásná a zároveň velmi ergonomická. Výtahy jsou vždy alternativou ke schodištím, v největších knihovnách je ale hitem eskalátor (psychologický moment lákání k pohodlné cestě za dalšími taji a prostorami knihovny je prý tak silný, že např. amsterdamská knihovna svedla lítý (a vítězný) boj s architektem, aby eskalátor jednotlivými podlažími prostupoval. Knihovna je tu zkrátka obývák města. Přes svou velikost útulný, lákavý, pohodlný, vstřícný, moderní a krásný.

• Jsou živé; to se týká nejen návalu v nich - většinou bylo všude skutečně plno, pokud jsme přišly v plném provozu, ale především byly plny příjemného šumu, úslužného personálu, sepětí s reálným životem a potřebami; chyběly nám dobře známé příkazy a zákazy všeho možného i nemožného. V Delftu nás vyzvali v otevřeném prostoru plném uživatelů k zanotování nějaké české národní - prý proč ne, to se tady u nás dělá... V Amsterdamu stál klavír ve vstupní hale propojené s výpůjčním prostorem. Prý si tam může zahrát kdykoli kdokoli cokoli! Asi jsem na naši průvodkyni zapůsobila dojmem, že se v bezbřehém nadšení k nástroji vrhnu a spustím Ovčáky čtveráky, proto dodala, že podmínkou je samozřejmě umět na nástroj hrát. Představila jsem si českou knihovnu, kde zničehonic zaduní Čajkovského B-moll do výpůjčního procesu a bude se rozléhat do všech otevřených prostor instituce, a také bouři, která se vzápětí strhne...

• V knihovnách se lze občerstvovat nejen na duchu, ale i na těle. Například v Delftu je v každém patře "bar", kde si můžete dát kávu, čaj, džus, ovoce, něco "malého" k tomu... A pozor! Nemusíte to konzumovat jen ve vybraných a přísně omezených prostorách. Chcete si vzít kávu ke studiu nudného tématu do separovaných prostor? Prosím. Chcete se zahřát čajem při čtení mrazivého horroru v sedačce mezi regály? Prosím. Chcete se napít při poslechu hudby či sledování filmu? Proč ne. Pokud si vzpomínám, v některé knihovně jste se mohli udělat i maličký nákup nezbytných potravin s sebou domů...

• Představte si prostě místo, kde se nemusíte přetlačovat s nikým o počítač (jako možná doma), kde máte možnost vybrat si z třiceti superpohodlných typů sezení/ležení (rozhodne víc než doma), kde můžete mít absolutní klid (větší než doma), odkud máte nádherný výhled (možná lepší než doma), kde si můžete vybrat, zda budete sledovat televizi, záznam divadelního představení, film, zvukovou knihu, hudbu, číst si, hrát počítačové hry, studovat cokoli, prohlížet si cokoli, surfovat na internetu, kde vám podají občerstvení (a nemusíte si ho připravovat, ani po sobě mít nádobí jako doma), kde jsou na vás všichni příjemní a usměvaví, kde se pořád něco děje a vy se toho můžete zúčastnit aktivně i jako pohodlný divák. Proč byste tedy byl/a doma a nebyl/a v knihovně? Přiznám se, že jsem nenašla žádný důvod, když jsem zahlédla i pohodlně spícího "uživatele"...

• Abych nebyla napadena, že vůbec, ale vůbec nepíši o těch správných a pravých "knihovnických" věcech, je třeba dodat, že: samotné půjčování knih je převážně automatizované (selfchecky); ve všech navštívených knihovnách je stroj na automatické třídění vrácených knih, v největších knihovnách jsou další dopravníky; katalogizace je ústřední, ve veřejných knihovnách se jí nezabývají; uspořádání fondů a služeb ve volném výběru je trochu odlišné od našeho (vstřícnější k laickému uživateli); používá se chytrý, vtipný a názorný systém ikon pro tématické dělení fondu ve volném výběru.

Jistě by se dalo napsat ještě mnohé, ale vše se vypsat do jednoho krátkého článku nedá. A především atmosféra je víceméně nesdělitelná... Vřele doporučuji pozvat si někoho z účastníků zájezdu na besedu o nizozemských knihovnách. S fotografiemi a sdělením osobního prožitku to bude mnohem názornější. Ale hlavně vřele doporučuji zajet se podívat. Stojí to zato!

Na závěr bych chtěla osobně (i za nás účastníky) poděkovat několika osobám: Lence Pruckové za nápad na tento zájezd, Zdeňku Matuškovi za jeho skvělou přípravu a organizaci, Alence Kvasničkové za řešení komplikovaných finančních operací a především Rubenu Pellarovi za neocenitelné služby tlumočnicko-překladatelské. I když dalším z charakteristických znaků nizozemských knihoven je, že jejich pracovníci poměrně běžně hovoří anglicky, nic není úžasnějšího, než mít s sebou člověka, který vládně mateřštinou domorodců a využívá této skvělé dovednosti ku prospěchu všech. Díky Vám, milé kolegyně a kolegové, neměl tenhle zájezd chybu!

Zlata Houšková