3


2014

 

Vzdělávání

Univerzity třetího věku

Z určitého úhlu pohledu je tzv. "produktivní období života", kdy může člověk plně pracovat, což mu dovoluje jeho zdravotní stav, sociální zázemí i legislativa našeho státu, středobodem lidského života. Od dětství se připravujeme na výkon povolání, v průběhu let se ve své profesi zdokonalujeme, a to jak praxí, tak studiem, případně měníme své původní zaměření, a to často i vícekrát než 3x. Tudíž se z nás stávají, ve snaze přizpůsobit se světu, který se neustále mění a žádá nové a nové pracovní pozice, odborníci v několika oborech. Přibývající věk z nás dělá odborníky i poradce našich mladších kolegů a kolegyní, ale také nás, dříve nebo později, odvádí na vedlejší kolej, aby zůstaly "ručičky vah pracovního trhu" vyrovnány. Mladí získávají zkušenosti od starších, aby se připravili na přestup na jejich pozici. Dříve nebo později tak dochází k tomu, že náš "středobod" už není naším. Je ale otázkou, kam s nepřebernou energií, kterou jsme do své profesní kariéry vložili, kam se zkušenostmi, které můžeme ještě předávat, kam s námi samotnými. Ztráta pracovního uplatnění je jednou s největších životních změn našeho života, neméně důležitou jako první školní rok, přestupy mezi primární, sekundárním či terciálním vzděláváním, jakož i narození potomků a jejich potomků... Může k němu dojít přirozenou cestou, kdy nám vyšší věk umožní odejít do důchodu, ale někdy i dříve, kdy nám dočasné či trvalé zdravotní okolnosti neumožní dále vykonávat práci na plný úvazek. Ať je to jakkoli, je tato životní změna velmi náročná, právě z toho důvodu, že ztrácíme cíl, ke kterému jsme většinu svého života směřovali.

Fyzikální zákony ale potvrzují, že energii nelze vyrobit ani zničit, jen přeměnit. A právě to je jeden z pilířů vědního oboru andragogiky, která se zabývá vzděláváním dospělých, a v jedné své oblasti také vzděláváním seniorů (gerontagogika, geragogika1). Pokud vypadneme z běžného pracovního procesu, v rámci kterého sledujeme trendy v oboru, ale i právní, politické a jiné změny v naší zemi, které ovlivňují i náš pracovní život, začnou naše znalosti a schopnost orientace v oboru i ve světě, rychle klesat. Proto na toto pole od 80. let minulého století vstupují univerzitní pracoviště, která nabízejí seniorům (definováno věkem 50+2, ačkoliv WHO definuje seniora od věku 65+) možnost zůstat "v obraze" a dále se rozvíjet. Nejde však jen o rozvoj na poli znalostí, zkušeností a dovedností, ale i sociální kontakt a možnost vlastní seberealizace. Často se totiž samotnými učiteli-přednášejícími-lektory, stávají právě sami "studenti", kteří mají kvalifikace i kompetence pro další vzdělávání. Pravdou také je, že některé seniory přivádí ke studiu také nemožnost studovat v minulém politickém režimu či nemožnost naplnit své osobní touhy studovat obory, které by nás tehdy (nebo i teď) na trhu práce neuživily. Často si tedy plníme své osobní sny a touhy.

Přitom právě pilíře vzdělávání v rámci univerzit třetího věku staví na rozsáhlých zkušenostech a jejich přenositelnosti systému vzdělávání, ale i schopnostech přednášejících (i zde je často zajišťují knihovny) dokázat si poradit právě se studentem-seniorem, který má jiné potřeby a očekávání. Je nutné počítat s větší časovou náročností související s potřebným časem na osvojování nových znalostí, s aktuálním i dlouhodobým zdravotním stavem či osobními preferencemi studentů-seniorů a v neposlední řadě také se zajištěním bezbariérovosti prostoru. Musíme se také "přizpůsobit" koloběhu seniorského života, který zahrnuje zejména respektování osobních koníčků, např. jaro-podzim na zahradách, léto s vnoučaty či nevhodnost pořádání akcí ve večerních hodinách.

Tím, že do procesu vzdělávání seniorů vstupují univerzity, je zajišťováno dodržování určitých standardů při vzdělávání, dodržena kvalita a zároveň nabídnuta pomocná ruka formou poradenství, jak s touto skupinou lidí pracovat. Vše je v souladu s Dlouhodobým záměrem seniorského vzdělávání na vysokých školách v období 2008-20153. Do tohoto procesu stále více vstupují knihovny jako konzultační střediska, která nabízejí možnost účastnit se tzv. "virtuálních univerzit třetího věku", jež svém studentům (a zde je právě čerpáno z dlouhodobého postavení knihoven jako míst otevřených, přístupných a komunitních) nabízejí navštěvování univerzitního studia tzv. online, prostřednictvím přenosu přednášek na plátno, možnost zajištěné praktických tematických přednášek či tematických výletů.4 Nedílnou součástí je i znalost svých klientů-studentů-čtenářů knihovny a tedy možnost navázání se na jejich kvalifikaci a kompetence. Knihovny mají o možnosti navštěvovat tuto formu vzdělávání informace na svých webových stránkách, přičemž podmínky se shodují s podmínkami, které mají samotné univerzity. Zkušenosti, jak se knihovna může stát takovým konzultačním střediskem, si můžete přečíst v časopise Čtenář, č. 3/20135.

Studenti-senioři nemohou však v rámci Univerzit třetího věku (dále jen U3V) získat ucelené univerzitních vzdělání, mohou však získat potvrzení o jejich absolvování (většinou se jedná o slavnostní setkání podobné promocím). Studenty těchto oborů se mohou stávat i lidé, kteří ještě zdaleka nedosahují seniorského věku, v závislosti na požadavcích každé univerzity. Objevují se mezi jejich zájemci i lidé ve věku 40+6, kteří mají zájem tyto přednášky navštěvovat. Některé univerzity požadují u svých studentů potvrzení o ukončení středoškolského vzdělání maturitou, ale ani toto není již dogmatem.7 Přihlášky si mohou podávat senioři buď přímo na studijních odděleních VŠ nebo v knihovnách, které realizují výuku. Kurz je možné kdykoliv přerušit. Studenti jsou často evidování také v IS univerzit, které mohou využívat stejně jako běžní studenti. Některé U3V nabízejí kurzy zdarma, někde se mohou vyskytovat drobné finanční náklady, ale nepřesahují řádově stokorunové položky. Přednášky bývají 1x týdně nebo 1x za 14 dní, a nejčastěji bývají 90-120 minutové, vzhledem k cílové skupině se počítá i s více krátkými přestávkami. Studenti během kurzu vyplňují testy (společně nebo individuálně), které jim slouží jako zpětná vazba k daným tématům, mohou je však vyplňovat i několikrát (závěrečný test je u některých oborů uváděn, u některých ne).

Pro další informace se mohou zájemci o tuto problematiku obrátit na konkrétní české univerzity přes adresář Asociace U3V v České republice8.

Co se týká náplně výuky, můžeme se setkat často s kurzy zaměřenými na počítačové technologie, výuku cizích jazyků, kurzy o zdraví a zdravém životním stylu, kurzy o umění. Přitom velký zájem je v rámci těchto kurzů o přednášky významných oborových osobností, exkurze na různá místa a v neposlední řadě také o návaznost vzdělávání. Často se můžete setkat se základními kurzy a na ně navazujícími kurzy pro pokročilé. Na stránkách knihoven se často dočtete, že další témata kurzů si jejich návštěvníci zvolí po předchozí domluvě společně.

Potřebu dalšího vzdělávání dospělých v sobě nese také potřeba státu, jehož jsou senioři významnou populací, a tudíž se podílejí velkou měrou na jeho politické a ekonomické situaci. A i proto je nutné, aby byli schopni se dále orientovat ve světě, ve kterém žijí, a mohli kriticky zhodnotit a podílet se na jeho dalším utváření. Toto vzdělávání do značné míry přebírá stát, politické strany, různé jiné skupiny či představitelé občanského vzdělávání9. Zde se to často týká otázek bezpečnosti seniorů (osobní bezpečnost, úskalí nakupování na internetu, prevence úrazů aj.) V současné době je však kladen trend zejména na snahy o aktivní přitup samotných občanů než jen na vysvětlení fungování daného systému.

Často se mluví o tom, že mladší generace nikdy nedosáhne důchodového věku, neboť hranice odchodu do důchodu se bude neustále prodlužovat. Mluví se o tom, že mladí lidé nemají pracovní místa, neboť zaměstnavatelé si nechávají seniorské pracovníky se zkušeností spíše než by přijali mladé absolventy bez nich. Mluví se také o generačních střetech. A každý tento problém v sobě nese zrnko pravdy, tu větší, tu menší. Pravdou ale zůstává, že neuvědomíme-li si nutnost mezigeneračních výměn zkušeností a také nutnost celoživotně se vzdělávat, protože získáním VŠ titulu naše vzdělávání nemůže skončit. Díky univerzitám třetího věku můžeme pomoci i my v knihovnách naplnit našim čtenářům sny a cíle, kterých z různých důvodů nemohli dříve dosáhnout. Můžeme jim také pomoci orientovat se v současném světě, zlepšit zdravotní kondici (fyzickou i mentální) a přispět ke konceptu učící se společnosti.

Poznámky

1) Vzdělávání seniorů a jeho specifika. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012, s. 33. ISBN 978-80-7465-038-3.

2) Zde se často uvádí, že se jedná o dospělé 50+, kteří jsou nezaměstnaní nebo čekají na status důchodce.

3) Dlouhodobý záměr seniorského vzdělávání na vysokých školách na období 2008-2015. [online]. 2008. [cit. 10.8.2014]. Dostupné na: au3v.vutbr.cz/soubory/DZ_AU3V_CR.doc

4) Portál vzděláváníseniorů. [online]. [cit. 10.8.2014]. https://e-senior.czu.cz/

5) KUNEŠOVÁ, MIROSLAVA a ALENA HOLÍKOVÁ. Virtuální univerzita třetího věku - zkušenosti z libinské knihovny. Časopis Čtenář: Měsíčník pro knihovny [online]. 2013, roč. 65, č. 3, C 2007 [cit. 2014-08-24]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/3-2013/
virtualni-univerzita-tretiho-veku-%E2%80%93-zkusenosti-z-libinske-knihovny-109-1422.htm

6) Zde se často uvádí, že se jedná o dospělé 50+, kteří jsou nezaměstnaní nebo čekají na status důchodce.

7) Vzdělávání seniorů a jeho specifika. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012, s. 54-55. ISBN 978-80-7465-038-3.

8) Asociace U3V v ČR. [online]. [cit. 10.8.2014]. Dostupné na: http://au3v.vutbr.cz/clenove.php

9) Např. Centrum občanského vzdělávání při MU. [online]. [cit. 10.8.2014]. http://www.obcanskevzdelavani.cz/

Zajímavé odkazy k tématu:

Databanka dalšího vzdělávání http://www.andromedia.cz/

HAŠKOVCOVÁ, Helena: Fenomén stáři. Praha: Havlíček Brain Team, 2012. 2. vyd. ISBN 978-80-87109-19-9.

REIDL, Andreas: Senior: Zákazník budoucnosti: Marketing orientovaný na generaci 50+. Brno: BizBooks, 2012. ISBN 978-80-265-0018-6.

Univerzita třetího věku: Sborník příspěvků z konference konané u příležitosti 20.výročí založení Univerzity třetího věku na MU 6.-7.dubna 2010 v Brně. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5158-4.

JANEČKOVÁ, Hana a Marie VACKOVÁ: Reminiscence: Využítí vzpomínek při práci se seniory. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-581-3.

PLAMÍNEK, Jiří: Vzdělávání dospělých: Průvodce pro lektory, účastníky a zadavatele. Praha: Grada, , 2010. ISBN 978-80-247-3235-0.

Helena Hubatková Selucká

RSS
    SKIP